Dobré zprávy

Ondřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávy

Vydáváme se do Ostravy za panem Jiřím, který ztratil víru v okolní svět a uvěřil zednářskému spiknutí. Vždy když vzhlíží do oblak, myslí na chemtrails, tj. konspirační teorii, že nás dennodenně práškují dopravní letadla, jež nám mění vědomí a dělají z nás nemyslící ovce. 

Vytáčím číslo na začínajícího zvukaře a zběžně mu vysvětluji povahu našeho dokumentu. Že točíme o České nezávislé televizi, etalonu dezinformačních médií v Česku, a o jejím zakladateli panu Černém, který je nejen velkým mystikem, ale současně i milým člověkem. Tentokrát však jedeme do Ostravy za panem Jiřím, který je věrným divákem této televize a také zarputilým komunistou. Zvukař má jasno: „Takže točíme o kreténech.” Vzmůžu se jen na krátký apel na jeho empatii a doufám, že tato exkurze aspoň někoho z nás obohatí.

Po příjezdu do Ostravy nás čeká pan Jiří ve zpustlém baráčku na okraji města. Jeho partnerka nám připravila hromadu chlebíčků a naše seznámení se nese v přátelském duchu. Pan Jiří je skvělý vypravěč. Rád vypráví o tom, jak spolupracoval s StB a využíval svých kontaktů na státní policii, aby se mohl dostat do exkluzivního ostravského klubu. Po stěnách visí podobizny Lenina a celý dům působí neudržovaným dojmem. Výplata pana Jiřího jako vrátného místní firmy na žádné hogo fogo bydlení rozhodně nestačí. 

Pan Jiří žije na okraji společnosti. Jako bývalý horník si sice přišel na nemalé peníze i slušné postavení, ale po revoluci přišel o práci, úspory propil a teď žije více méně z měsíce na měsíc. Rád sleduje pravidelné vysílání pana Černého a jeho Českou nezávislou televizi. Prý mu pan Černý otevřel oči a zjistil, že všechno je jinak. Mainstreamová média manipulují s občany, imigranti jsou pouhým nástrojem pro genocidu bílé Evropy a člověk si musí udělat vlastní názor. Nepolemizujeme s ním, ostatně nemá to smysl, akorát si tak mezi sebe vrazíme klín.


 

Přestože se pan Jiří před kamerou ostýchá, náš zájem ho upřímně těší. Po všech těch letech, kdy se okolní svět převrátil vzhůru nohama, kolem něj stojí filmový štáb a zajímá se o jeho vnitřní svět. Konečně někdo poslouchá i jeho strasti a jeho názory bere se vší vážností do hry. I náš zvukař postupně ztrácí předsudky a tupí hrany své předešlé bojovnosti.

Po půldenním natáčení se loučíme před baráčkem pana Jiřího. Žertujeme a smějeme se letadlům na obloze, za kterými se netáhne žádná běloskvoucí čára – tedy jedovaté chemtrails. „Nepráší,” obracíme se na pana Jiřího. Ten se tomu jenom pousměje a spokojeně zamručí: „Asi doprášil.” Na cestě domů zvukař jihne a je vidět, že jeho svět nalezl nové horizonty. Všechno je jinak, už ani ti kreténi nejsou tím, čím bývali.  

Pan Jiří se ve filmu nakonec neukáže. Avšak zůstal jediným divákem České nezávislé televize, který se s námi nebál mluvit. Z přibližně osmi tisíc pravidelných diváků se nikdo jiný nepřihlásil. Včetně pana Zdeňka, který pracuje na vrátnici Českého rozhlasu a shodou okolností mi kontroluje tašku: „Já vás znám z České nezávislé televize, jak jste byl v tom jeho vysílání, že jo.” Jo, to jsem já. „Tak pana Černého pozdravujte a že mu fandím.” Rád vyřídím. 

I mě nakonec překvapí, že diváci České nezávislé televize jsou nám blíž, než si vůbec myslíme.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

.DOK.REVUE
02. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue