Debutanti o debutech

Vítězka soutěže První světla a Opus Bonum Anna Roussillon a Bartosz Staszewski o svých filmech

Tabletkáři

Anna Roussillon o snímku Tabletkáři Bartosze Staszewskiho
Muž velmi soustředěně počítá tabletky, po dvou je klade do vzorně vyrovnaných řad, jako kdyby se snažil nakreslit nějaký obraz nebo vytvořit dokonalý tvar. Žena vysvětluje ostatním, že díky filmu, který právě sledujeme, ji brzy bude znát celé Švédsko. „Ale já už jsem hvězda,“ dodává. Neustále dokola slyšíme tytéž názvy preparátů, které jsou zdrojem neštěstí i osvobozující úlevy: Tramadol, Stillnox, Oxicontyne… Krystyna a Tadeusz žijí již mnoho let ve švédském exilu. Důvod se nedozvíme. Tadeusz oplakává smrt své matky a Krystyna truchlí nad ztrátou svého syna, který od ní odešel. Podrobnosti těchto smutných událostí neznáme, ale cítíme s protagonisty. Sledujeme ten šílený kolotoč, ve kterém žijí: závislost na bílých tabletkách a ustavičný pocit, že se řítí do propasti a znovu se z ní vynořují. Utrpení i prohry tyto dva zoufalé souputníky hluboce sblížily. Až po rozchodu na konci filmu zjistíme, že spolu žili jako pár, ale to vlastně není podstatné. Stejně tak není důležité odhalení v závěrečných titulcích, že Tadeusz je zřejmě otcem režiséra snímku. Sledujeme dva každodenní životy, v nichž vztahy s ostatními nabývají významu pouze v přítomnosti. A v nichž slova jako „matka,“ „syn“ nebo „láska“ hrají stejnou roli jako „Tramadol“ nebo „Stillnox“. Závislost se stává novým jazykem, kde se slova mění a získávají další významy a synonymní tvary. Závislost je svět, v němž bojujete „svou nejtěžší bitvu”, jak říká Krystyna, v nekonečné a neustále přítomné samotě mezi ostatními lidmi

Já jsem lid

Bartosz Staszewski o filmu Já jsem lid Anny Roussillon
Snímek Já jsem lid vypráví působivý příběh o obyčejné egyptské rodině, jejíž život zasáhnou dramatické změny. Po letech politické letargie v područí vojenské diktatury se protagonisté ocitají v nové situaci, kterou přinesly události na káhirském náměstí Tahrír. Dokument se tak stává úchvatnou kronikou revoluce psanou z pohledu obyvatel malé vesnice ve vzdálené venkovské provincii. Co přinesla revoluce jejím obyvatelům? Je pro ně a jejich rodiny demokracie příslibem lepšího života? Díky režisérce Anně Roussillion můžeme konečně slyšet hlas prostých egyptských obyvatel.

Protagonisté na svých televizních obrazovkách sledují, jak se přímo před jejich očima utvářejí dějiny jejich země. Ve snaze rozklíčovat složité pozadí velké politiky stojí před těžkou volbou mezi dvěma opozičními politickými silami.

Události na náměstí Tahrír jsou pro hlavního hrdinu snímku zdrojem nových nadějí a prezidentské volby konané poprvé po mnoha letech jej naplňují pýchou a radostí. Jeho manželka se však o tyto události příliš nezajímá – nemají totiž téměř žádný vliv na každodenní život rodiny a s ním související strasti.

Dokument Já jsem lid přináší brilantní portrét obyčejné rodiny, která zpovzdálí sleduje převratné události v životě své země a je zároveň fascinujícím vyobrazením politických a společenských změn, které se odvíjejí před našima očima. Obrázky, které do celého světa vysílají mediální agentury, tím získávají novou dimenzi. Z pohledu běžných obyvatel tak můžeme sledovat důležitý záznam úchvatných historických změn.


Anna Roussillon

Rodačka z libanonského Bejrútu vyrostla v Káhiře a poté se přestěhovala do Paříže. Dokumentární tvorbu studovala ve francouzském Lussasu, kde absolvovala obor arabština. V současnosti působí jako pedagožka v Lyonu, živí se jako překladatelka, angažuje se na různých filmových projektech a na režisérských workshopech na filmovém festivalu Les Inattendus v Lyonu. Její první celovečerní dokument Já jsem lid se stal vítězným snímkem sekcí Opus Bonum a První světla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.


Bartosz Staszewski se narodil ve Švédsku, sociální a humanitní vědy vystudoval na univerzitě ve Varšavě. Pracuje jako fotoreportér a jeho fotografie se objevily v hlavních polských médiích. V průběhu studií navštěvoval seminář dokumentárního filmu, později natáčel krátké filmy. Spolupracoval na mockumentu Fire-Followers (2013) režisérky Karoliny Breguly. Tabletkáři jsou jeho celovečerním debutem.



f5.14DOK.REVUE
28. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue