Bohu žel. Tato země není vaše

Saša Dlouhý o svém novém filmu Bohu žel

Myšlence na film o cizincích uvízlých v České republice jsem se začal věnovat, když se mi narodila nejmladší dcera. V té době jsem vůbec netušil, že i po oslavě jejích třetích narozenin bude uprchlická otázka dál vděčným tématem zoufalých politiků, za pomoci kterého se budou dokonce dostávat k moci nebo se u ní držet. Přesto mojí původní motivací vůbec nebyla politická rovina tématu. Alespoň ne ta, která je spojena s politikou tuzemskou.

Předtím jsem měl zkušenosti s natáčením početné české, resp. československé emigrantské komunity v zahraničí díky dokumentu liebe Indigo o Halce Třešňákové a její široké rodině Třešňáků a Sidonů, která byla za doby totality v naší zemi perzekuována a následně vyštvána. Zajímavou zkušeností pro mě také byl dlouhodobý pobyt v Číně, kde jsem s kamerou sledoval českou rodinu žijící uprostřed čínského venkova. Obecně mě dlouhodobě zajímá fenomén vykořenění či přesídlení a ztráty vazeb na to, co je člověku blízké a přirozené.

Základní idea dokumentu Bohu žel tedy paradoxně nevznikla jako reakce na uprchlickou krizi, která se nakonec plně rozvinula v létě 2015, ale jako obyčejný zájem o nahlédnutí do duše někoho, kdo přišel o vše a snaží se sžít s novým prostředím a novou kulturou. Zajímaly mě pochopitelně i reakce takového prostředí na nový cizí prvek narušující zaběhnutý chod věcí. Zmiňované události v Evropě, které začaly eskalovat především v srpnu 2015, moji představu o výsledné podobě projektu modifikovaly, nicméně hlavní linie dokumentárního filmu zůstala víceméně stejná. Zkoumám člověka a jeho interakci s okolím. Zkoumám reakci okolí na něco, co ho může ohrožovat. Skrze svoji neznalost a z ní vyplývající snahu o získání informací se pokouším pochopit chování utlačovaných i utlačovatelů, ubližovaných i ubližujících.

Hlavními postavami snímku Bohu žel jsou Rus Vladimír se svou mladou rodinou, Syřan George, Nigerijec Olalekan, Gruzínec Zurab, irácký manželský pár Ahmed a Ayat a mladý syrský student Hadi. Nesourodá skupina osob různého věku a osudu si přináší ze své vlasti různé kulturní a společenské tradice. Protagonisté byli vybráni tak, aby jejich osudy mohly fungovat do značné míry zástupně pro mnoho dalších, kteří se ocitli v podobné situaci. Zatímco Vladimír utíká z Ruska po svém politickém protestu reagujícím na lživé informace o okupaci Československa v roce 1968, Nigerijec Olalekan přichází s těžko ověřitelným příběhem o tlaku teroristické organizace Boko Haram a rodinu s několika dětmi nechává v Africe. Ahmed a Ayat věří v dobré české lidi a do budoucnosti hledí s optimismem, syrský student politologie Hadi pomáhá jako dobrovolník dalším uprchlíkům a zjišťuje, že nechce zůstat v zemi, kde nemají rádi cizince. Postupnou proměnu pohledu na azyl v České republice sledujeme i u Georga, který přichází s mnoha plány a plynulou znalostí češtiny z doby studií, ale prochází velkou deziluzí v době uprchlické krize. Nejdramatičtější je osud Gruzínce Zuraba. Ten v České republice žije z důvodu politického pronásledování již 20 let, ale hrozí mu vyhoštění, což by znamenalo politickou represi v domovské zemi.


Během přípravy na natáčení jsem se s různou mírou úspěšnosti pokoušel oslovit přímo jednotlivé uprchlíky, na které jsem získal spojení díky svým předchozím aktivitám nebo díky lidskoprávním organizacím věnujícím se této oblasti. Po několika měsících práce bylo vybráno okolo dvaceti osob či celých rodin. Samostatnou linku od samého počátku tvoří Organizace pro pomoc uprchlíkům zastoupená především jejím ředitelem Martinem Rozumkem. Přítomnost OPU ve filmu umožňuje pochopení pravidel pro přijímání žadatelů o azyl a představuje oficiální autoritu, která svým přístupem pozitivně vyvažuje jinak většinově negativní pohled na migranty obecně, zejména pak ty nelegální a s muslimským vyznáním. Součástí natáčení se stal i kanadský filmař Brad, který měl původně jen pomáhat s produkcí dokumentu Bohu žel. Jeho nadhled a odstup od českých reálií se ukázal jako prospěšný a osvěžující prvek.

Tříleté natáčení Bohu žel představovalo 120 natáčecích dnů v Čechách, Řecku, Německu, Gruzii, Spojených státech nebo v Kanadě. Díky povaze tématu na jeden den natáčení připadaly přibližně dva dny vyplněné organizací nebo cestováním. To vše pro mě v součtu znamenalo jeden celý rok života intenzivně stráveného s hrdiny filmu. A to nejen s nimi. Do dokumentu se nedostali všichni, se kterými jsem se na natáčení domlouval a které jsem někdy i začal točit. Ve snímku dokonce nemám ani rodinu syrských Kurdů z Kroměříže, kteří se mnou absolvovali celé natáčení, aby se ve výsledném tvaru neobjevili. Jejich příběh podpořený jejich hrdostí i pracovitostí by vydal na samostatný film. V tomto případě však musel ustoupit dramaturgickým zákonitostem. Bohužel.

Samostatnou kapitolou práce na filmu byly složky doplňující audiovizuální celek. K mým stálým spolupracovníkům, jako je vynikající střihač Jakub Voves nebo zkušený zvukař Vašek Flegl, byl opět pozván Ondřej Skala s projektem Ježíš táhne na Berlín pro vytvoření autorské hudby nebo skvělý animátor Honza Zajíček kvůli titulkové sekvenci. Více jak měsíc zabraly Majdě Holé rešerše archivů, které v Bohu žel fungují jako ilustrace předchozích životů aktérů filmu.

Bohu žel nemá ambice a ani možnosti ukázat hrůzy války, být přímým účastníkem bojů nebo doprovázet uprchlíky při jejich plavbách za vytouženou svobodou. Vše z toho vidíme v médiích každý den a bereme to jako všední kulisu k našim spokojeným životům. Záměrem bylo vytvořit mozaiku pestrých, ale relativně běžných životů lidí, kteří se dostali do situací, jež si neumíme představit my, ale nedávno si je neuměli představit ani oni sami. Alespoň snaha vžít se do jejich role nám může pomoct přijmout je, nevybíjet si na nich naše frustrace a nenechat se manipulovat politickými lídry, kteří upřímně myslí jen to, že chtějí být co nejdéle u moci.


Film Bohu žel má premiéru na 20. ročníku festivalu Jeden svět.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

.DOK.REVUE
05. 03. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková