Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

14,4V17.11.14,4V17.11.

Nový film

14,4V17.11.

21. 12. 2020 / AUTOR: Vladimír Turner

Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“

Během oslav výročí 17. listopadu jsem se chodíval dívat do ulic Prahy na různé zúčastněné skupiny a s kamerou pozoroval, co vlastně pro koho tento den znamená. Já osobně se na dění po sametové revoluci, která revolucí v pravém slova smyslu ani nebyla, dívám dost skepticky. Z antikomunismu se stal jediný mainstreamový politický názor, který se občas vyšperkuje nějakou tou konzervativní hodnotou, a mojí generaci se říká, ať vydělává peníze, uctívá soukromé vlastnictví a šťastně konzumuje. Oslavy 17. listopadu tak pro mě jsou jakousi zoo, kam jsem se chodil dívat na skupinky politiků, kterým minulý režim vyhovoval stejně jako ten současný. Povídal jsem si s konspirátory, pánbíčkáři, zdálky opovrhoval xenofoby a občas kousek utíkal neonacistům. Přitom jsem přemýšlel, zda by nešel vyrobit nějaký umělecký objekt ze zbytků svíček a věnců položených na „Národce“.

Z natáčení filmu. Foto Vladimír Turner

Z oslav se stal kýč, který už jsem nedokázal dokumentovat klasickými postupy. Když se z našeho politického dění stal jeden velký dadaistický happening, tak i mě již opustila potřeba mít v tomto ohledu kontakt s realitou a fakty a rozhodl jsem se pro co nejvíce zkreslenou formu, jak zaznamenat tento sametový guláš. Rozhodl jsem se, že si ten guláš umíchám sám, a vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat. Mojí kameře tak toto výročí posloužilo jako kulisy pro filmový experiment, zatímco politici si z akce dělají spektakulární pozadí pro sociální experiment, ve kterém žijeme. Zážitek z natáčení byl hodně intenzivní, protože se v době mého natáčení začali na pódiích potkávat fašizující politici po boku prezidenta Zemana, občas letělo nějaké to vajíčko a policie byla jako na trní. Do toho jsem chodil davem a mířil akuvrtačkou na své cíle, což z větší vzdálenosti muselo vypadat, jako bych měl v ruce střelnou zbraň. Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět