Když radost, tak z letošní Ji.hlavy

Blok krátkých filmů, které vyslal 21. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava „do světa“ v rámci distribučního projektu Česká radost v českých kinech, zakončil své několikatýdenní putování, kdy jej diváci mohli vidět třeba v Kině Pilotů nebo v kině Paskov, v pražském kině Světozor na konci listopadu. Výběr těch nejlepších krátkých filmů z letošního jednadvacátého ročníku Ji.hlavy ovšem žije dál: na adrese www.dafilms.cz. „Chtěli jsme, aby letošní výběr byl tematicky i formálně co nejpestřejší. Aby oslovil co nejširší publikum,“ uvedla vedoucí projektu Tereza Swadoschová.

Mezi zařazenými „kraťasy“ zaujal například napůl dokumentární, napůl hraný snímek Bo Hai Dužana Duonga, českého režiséra vietnamského původu, který zachytil život své rodiny v jedné pražské večerce. „Nepovažuji se za dokumentaristu,“ říká Duong, čímž otevírá otázku, kde leží a zda vůbec existuje hranice mezi dokumentem a fikcí. „Výhoda dokufikce je, že si můžete točit úplně podle svého. Udělat to tak, jak to bylo, něco přikrášlit, víc zdramatizovat, reálné situace zhustit do jednoho dne.“ Film odhaluje nesnáze Vietnamce v dnešních Čechách: počínaje pohrdlivým chováním „bílé“ většiny a konče generačními rozpory rodičů a dětí.

Také animovaný film Malá studentky pražské FAMU Diany Cam Van Nguyen tematizuje vietnamskou komunitu v Čechách. A také ona vsadila na vlastní zkušenost. „Ve filmu se snažím reflektovat pocity generace mladých Vietnamců, kteří jsou tady odmala, mluví česky lépe než vietnamsky a ve své původní kultuře tápou,“ říká. „Můžeme se identifikovat s místem, kde jsme se narodili, vyrostli nebo kde žijeme, ale zůstává otázkou, jestli se tu cítíme být doma.“ Autorčino téma získalo překvapivě silné vyznění díky jemné, citlivé animaci.

Premiéra bloku krátkých dokumentů v Kině Pilotů

Z dalších krátkých kousků zařazených v projektu letošní České radosti v českých kinech stojí za připomenutí film Petra Salaby s výmluvným názvem llllllIIIIl. Jeho „vizuální esej, kterou lze těžko popsat slovy“, kolážuje původní záběry, komentované grafy a internetový odpad. „Hodně mě inspirovaly filmy Godfreyho Reggia, jako Koyaanisqatsi. Dokumenty o něčem, co se nedá úplně verbalizovat,“ přibližuje režisér své pojetí dokumentu, který by se v horizontu dalších let mohl rozrůst do celovečerní stopáže.

Blok uzavřel syrový záznam tajné kamery: film Poslední šichta Tomáše Hisema, pod kterým je podepsaný režisér Jindřich Andrš. „Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ říká hlavní protagonista filmu, horník Tomáš Hisem na začátku své poslední pracovní směny v ostravském dole Paskov. Film získal na letošním ročníku ji.hlavského festivalu zvláštní cenu poroty České radosti. „Zaujala nás radikalita provedení, sugestivní minimalistický přístup a unikátní autenticita,“ stojí v rozhodnutí.

Kromě krátkých filmů nabízí projekt Česká radost v českých kinech i snímky s delší stopáží, například Mildu Pavla Křemena, Skokana Petra Václava, Všechno bude fajn Robina Kvapila nebo Umírání pro začátečníky dvojice Bára Kopecká a Marek Bouda.