DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Vyjít z kina jinak než do něho vejít

Rozhovor

Vyjít z kina jinak než do něho vejít

15. 12. 2008 / AUTOŘI: Peter Jakuš, Antonín Tesař
Rozhovor s rakouským režisérem Ulrichem Seidlem

Před projekcí svých filmů obvykle přejete divákům zneklidňující zážitek. Je zneklidnění diváka tím, oč vám jde ve vaší tvorbě především?
Ano, zneklidnění, to zní dobře. Ale nejen to – v každém případě chci, aby divák vycházel z kina jinak, než do něj vešel. Mnoho diváků si pocit zneklidnění spojuje s něčím, co je děsí, jiné však naopak obohacuje. Kontroverze je každopádně žádaná.

Vaše filmy zobrazují rakouskou společnost velmi kriticky. Jak je přijímá domácí publikum? Čím si vysvětlujete, že Good News v návštěvnosti předčil rakouské žánrové filmy?
Moje filmy ukazují Rakousko z kritické perspektivy, ale nejen Rakousko. To, co se v nich odráží, platí v nejširším smyslu pro všechny státy západního světa. Mé filmy odjakživa rozdělovaly publikum. Postupem času ale příznivých ohlasů přibývalo a Psí dny se nakonec dočkaly u kritiky i publika tak pozitivního přijetí, až mě to překvapilo. Pokud jde o Good News, byl to svého času skutečně přelom v návštěvnosti dokumentárních filmů. Dnes si rakouské dokumenty vedou v kinech častokrát úspěšněji než hrané filmy.

Ve vašich filmech se nezřídka objevuje nahota, častokrát v bizarních situacích. Proč je pro vás nahota ve filmu důležitá?
V mých filmech nejde o nahotu. Jde o intimitu. Intimitu každodenního života. Překvapivě se v každodennosti a v intimitě každodennosti schovává mnoho skandálních věcí.

Aktéry svých filmů často natáčíte v choulostivých situacích. Je těžké je přemluvit, aby se natáčení zúčastnili? Jak reaguji, když potom vidí hotový film?
Ještě jsem se vůbec nedostal do situace, že bych musel představitele k určitým scénám přemlouvat. Před samotným natáčením probíhají několikaměsíční přípravy, během kterých se snažíme navázat s protagonisty vztah plný důvěry a přiblížit jim záměry a atmosféru filmu. Delší čas kráčíme společnou cestou a dorosteme tak až k filmu. Díky tomu se při samotném natáčení nedostaneme do situace, kdy bych je musel k něčemu nutit. A co se týče reakcí po zhlédnutí filmu, většina z nich se chce hned zúčastnit dalšího natáčení.

V souvislosti se Psími dnyZvířecí láskou se nemůžu nezeptat na jistou otázku. Máte psa?
Ne. Ale po natáčení Zvířecí lásky mi doma jeden pes zůstal.


Ulrich Seidl je jedním z nejvýznamnějších rakouských režisérů. Do jeho portfolia patří hrané filmy i dokumenty, ale svou tvorbou hranice těchto kategorií neustále překračuje. Jak sám často zdůrazňuje, zajímá ho „inscenovaná realita“, a neostýchá se proto do natáčených situací zasahovat. Pět let poté, co jihlavský festival představil retrospektivu Seidlových děl, se mistr provokace do Jihlavy vrátil, aby zde osobně uvedl svou master class.