DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Čistý rozum a televize?

Glosa

Čistý rozum a televize?

10. 3. 2008 / AUTOR: Vít Janeček

Před několika týdny proběhl českými médii spor Petra Vachlera se zástupci vědecké obce a s Českou televizí, která zrušila vysílání pořadu Detektor. Podíval jsem se na internetu na několik dílů a dost možná z úplně jiných pozic bych se Petra Vachlera sotva dokázal zastat. Svou rétorickou formou, charekteristickou tím, že celkový rámec výkladu tvoří typický magazínově povrchní komentář, ilustrovaný přibližnými záběry a prokládaný výpověďmi různých odborníků, pořad plně odpovídá pozitivistickému sdělení, a v tomto smyslu se mi jeví námitka vědecké obce oprávněná. Nejde mi přitom o tematické zaměření, ale o to, že místo aby se tento formát pokoušel nabízet například zkušenosti různých lidí s neobvyklými jevy, čímž by mohl pojednávat o individuální lidské zkušenosti s věcmi, s nimiž se lidé setkávají a které věda třeba odsouvá na vedlejší kolej, prezentoval se zde jen do jiného média překlopený proud banálního popisu a obrazů, které známe z hustého mediálního provozu ve sféře časopisů. Kdyby se tvůrcům podařilo najít a natočit třeba levitujícího člověka a zkoumat, jak to dělá, ponořit se do zkušenosti léčitele, proutkaře, obhlížet jejich praxi, způsoby, jak si to, co dělají, vysvětlují, takový Detektor možná nemusel mít problém.

Avšak i reakce vědecké obce je problematická. V krátkém otevřeném dopise Rady AV ČR pro popularizaci vědy se píše: „Je však zarážející, že veřejnoprávní televize, jejímž posláním je seriózním způsobem informovat a bavit, vysílá lživý a zavádějící pořad, jaký nemá obdoby ani u komerčních televizí. (...) Seriál Detektor je směsí výmyslů a lží, které nemají s reálným světem nic společného a záměrně klamou diváky.“ Vědecká obec, jak vidno, se v tomto pasuje pouze na ochránce přírody v malé rezervaci zvané televize veřejné služby, jejíž hranice však vlivem chybných politických rozhodnutí už dávno vykolíkovávají v komerčních televizích. Pořadů, které „nemají s reálným světem nic společného a záměrně klamou diváky“ najdeme bezpochyby mnohem víc, ač explicitně nevstupují do hájemství přírodních věd jako Vachlerův Detektor. Neměli bychom v komentářích vědecké obce k české audiovizuální džungli očekávat větší ambice, širší záběr a větší soustavnost?