Dunaj vědomí

David Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely Dunaj

Původní formace kapely Dunaj z počátku devadesátých let

Příběh kapely Dunaj je pro mě osobní. Začalo to podvědomě někdy v roce 1989. Tehdy jsem coby třináctiletý puberťák obden chodil do prodejny Supraphonu v Kroměříži a obtěžoval s otázkou, kdy už budou mít LP Dunaj & Bittová, které právě vyšlo. Tohle elpíčko mám ve sbírce pochopitelně dodnes. Setkání s jejich hudbou pro mě ve své době mělo iniciační rozměr. Její neotřelost a tajemný svět, dotýkající se něčeho uvnitř, mě uchvátily a nasměrovaly. 

V roce 1995 jsem díky shodě náhod pár dní pobýval na „soustředění“ kapely Dunaj ve vsi Vratěnín, bylo to v období před vydáním jejich desky „Pustit musíš“. V tomto post adolescentním věku šlo o setkání s „bohy“ na úrovni splněného snu. A to i přesto, že členové Dunaje kohokoliv z partičky, se kterou jsem tehdy ve Vratěníně pobýval, sotva zaregistrovali. Zpěvák Jiří Kolšovský byl nerudný, s nikým z nás se nehodlal bavit. Jakmile však začal hrát a svým nezaměnitelným způsobem zpívat, jako by se proměnil v nějakou bytost z jiného světa. Fascinovalo mě, jak sedí u stolu, vystřihuje písmenka z novin a skládá z nich neexistující zvukomalebná slova pro „dunajské“ Ouvertury. Od rána při tom popíjel lahváče, což ho v kombinaci se silnou melancholií nakonec o pár let později zabilo. Každopádně už tehdy se v mém podvědomí mihla myšlenka, že by bylo skvělé to dokumentovat. 

Někdy kolem roku 1996 jsem poznal Lenku Zogatovou, zásadní postavu nejen pro Dunaj, ale i celou brněnskou alternativní scénu. Zogatka, jak jí všichni přezdívali, byla dlouholetou manažerkou Dunaje, stejně jako mnoha dalších kapel a aktivit. Po rozpadu Dunaje každý z muzikantů pokračoval ve svém originálním hudebním vývoji. Všichni se od té doby stali uznávanými osobnostmi československé alternativní hudby a realizovali řadu vynikajících hudebních počinů. Někteří, jako Iva Bittová, dosáhli mezinárodního renomé, ostatní pokračovali v řadě kapel, ale i sólových projektů. Nebo vykročili zcela jiným hudebním směrem, jako například Pavel Koudelka, který řadu let bubnoval s Mňágou a Žďorp.

Kolem roku 2010 Lenka začala uvažovat o natočení filmu o Dunaji. Díky ní, a zpočátku hlavně pro ni, jsem začal natáčet krátké dokumenty, mimo jiné i s Vladimírem Václavkem. Před svou smrtí v roce 2014 mi svůj námět na tento film pomyslně věnovala s přáním, abych se ujal tvorby filmu.

V roce 2018 se kapela Dunaj dala po mnoha letech znovu dohromady

Intuitivně jsem od začátku tušil, že pokud do toho půjdu, neměl by to být publicistický dokument s mluvícími hlavami, informující o historii kapely, prostříhaný hromadou archivů. Jaký by ale měl být? Co bych měl filmem o této kapele vlastně sdělit? Co je dnes spojuje a rozděluje? Kde je zdroj jejich inspirace? Proč setkání s jejich hudbou mnoha lidem nějak změnilo život, podobně jako mně? Je možné navázat tam, kde se před dvaceti lety skončilo? Bude to dnes někoho zajímat? Jasné mi bylo jen to, že v případě této party bude třeba dostat se blíže a hlouběji. Jejich příběh je totiž ponorný.

Díky poměrně častému kontaktu s Václavkem se mi podařilo zachytit moment, rozpomenutí na někdejší společnou ideu kapely, proplout řekou Dunaj od pramene po deltu. Na mou výzvu a za účelem natočení celého setkání Václavek navrhl bývalým členům u příležitosti výročí dvaceti let od úmrtí Kolšovského obnovení Dunaje pro jediné vystoupení na festivalu Banát 2018. Festival se koná v české vesnici Eibenthal v Rumunsku, na dohled od řeky Dunaj. Dohodli jsme se na spolupráci při realizaci společné idey doplout na koncert vlnami Dunaje. Tou dobou jsme získali první prostředky na realizaci natáčení. Informaci o plavbě jsme zveřejnili a uspořádali úspěšnou crowdfundingovou sbírku na podporu našeho záměru. Dunaj byl následně pozván do pořadu České televize Kultura+. Vladimír v připravované situaci vycítil možnost ocitnout se s někdejšími spoluhráči doslova na jedné lodi. Na počátku mu šlo o možnost přinést skrze setkání nový pohled na staré události. Předpokládal, že nabyté zkušenosti a vyzrálost umožní zkoušet na koncert bez animozit z období rozpadu kapely. Ze stejného důvodu pozval i Pavla Fajta, přestože od roku 1992 nebyl jejím členem.  

Plavba nakonec proběhla na palubě poněkud omšelé dosluhující jachty, patřící bossovi místního jachtklubu. Plulo se pouze po rumunském úseku Dunaje. Ačkoliv bylo během dne nesnesitelné vedro, na cestě se vyskytly problémy s nefungující lodí a bylo skoro nemožné dohodnout se s totálně chaotickou posádkou na jakémkoliv harmonogramu dne, muzikanti vše snášeli se stoickým klidem. Možná k tomu přispělo i setkání s „Duchem Dunaje“ během šamanského bubnování – rituálu, k němuž Vladimír pozval spoluhráče a konfrontoval je se svým vnímáním světa. Koncert na festivalu Banát vyvolal silné emoce všech zúčastněných i diváků a radostně završil dunajské putování.

Kapela Dunaj v devadesátých letech. Záběr z chystaného dokumentu Dunaj vědomí.

O dvacet let starší pánové se setkali, aby poznali, že už nic nemusejí. Že už jen chtějí nechat opět rozkvést něco výjimečného, co způsobuje především jejich vzájemná sestava. Teprve zapadnutí všech originálních dílků znovu vytváří něco podmanivě působivého. Díky našemu natáčení se odehrálo něco, co nebylo možné na začátku očekávat. Kapela Dunaj se pod vlivem společně stráveného, z každodennosti vytrženého času, vrátila na scénu a začala koncertovat. 

Kapela v průběhu ledna 2019 absolvovala koncertní šňůru s vyprodanými sály. Byl jsem osloven Českou televizí, abych režíroval záznam koncertu na brněnské Flédě, symbolizujícího návrat k domácímu publiku. Předtím jsme natočili společné zkoušení kapel TataBojs a Dunaj. TataBojsové vysmekli Dunaji poklonu pozváním na svůj výroční koncert v Sono Centru. Společně zahráli několik dunajských songů v překvapivé symbióze. Mimo obdobné hudební zážitky poznáváme jednotlivé postavy i v nehudební rovině jejich běžných životních situací. 

Nyní se snažíme zjistit, kam nově sílící proud Dunaje plyne. Budeme při jejich cestě do Černého lesa v Německu, kde sídlí hudební studio Wolkmara Miedtkeho. Ten nahrával Dunaj v devadesátých letech a nedávno objevil analogové pásy s nevydanými skladbami z alba IV. Nedaleko jeho nekonformního studia se nachází pramen řeky Dunaj. Návštěvou pramene pokračuje metaforická pouť kapely proti i po proudu času. Kruh se uzavírá. Hudební a lidský stroj Dunaje znovu pracuje na plné obrátky, přestože jeden díl bude navždy scházet. Sledujeme, zda se jeho nová podoba i jiný typ energie protnou znovu s duchem dnešní doby.
 


Režie, scénář: David Butula
Producent: Jan Hubáček GNOMON Production, s. r. o.
Kreativní producent České televize: Dušan Mulíček
Dramaturg České televize: Martin Polák
Kamera: Stanislav Adam, Petr Vejslík
Zvuk: Jiří Kubík, Ondřej Gášek, Ladislav Mirvald
Dramaturgie: Jan Gogola ml.
Střih: Hana Dvořáčková





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil
dok.revuePoslední slovo Charlotty Garrigue MasarykovéJosef Císařovský o svém novém filmu CharlottaJosef Císařovský

starší články

1.19DOK.REVUE
08. 04. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková