Dvakrát do stejné řeky

Docela úspěšným trikem, používaným televizními producenty v poslední době, jsou remaky. Anebo pokračování. Nejnověji se televizní svět upnul k třetí řadě série Davida Lynche Twin Peaks navazující na zřejmě nejvýznamnější seriál první poloviny devadesátých let. Asi to bude úspěch, ale po 25 letech už nějaké senzační překvapení očekávat nelze. Úspěšně si vede u diváků mladší verze agenta a všeuměla McGyvera, do dalších útěků z vězení se pustili po několikaleté přestávce bratři z Prison Break a další příběh nabídla i řada 24, při svém startu obdivovaná pro iluzi děje v reálném čase, čemuž mimochodem dnes už recenzenti nevěnovali ani řádku.

A bez větší pozornosti se před nějakou dobou navrátil i kultovní seriál, který ve své době mířil na zřejmě poslední dosud neoslovenou diváckou cílovou skupinu.

Kdysi dávno, na konci devadesátých let byla televize v mnoha ohledech ještě nevinná. Kombinace voyerismu s brutální manipulací v podobě Big Brothera byla v té době novinkou a mluvilo se o ní jako o sociálním experimentu. Ty největší stanice si kupovaly licenci k soutěžnímu pořadu Chcete být milionářem?, který lákal diváky na možnost, že „člověk z ulice“ má stejnou šanci vyhrát milion jako univerzitní profesor. Bezmezná víra v technologie, které dokážou dopadnout každého pachatele, třeba i na základě úlomku jeho nehtu na místě činu, symbolizovaná seriálem CSI, měla přijít až o něco později, společně s dramatickým rozvojem formátů reality TV. A ještě jedna věc byla v televizi nová, nevídaná. První hraný pořad určený divákům ve věku dvou až tří let. Seriál Teletubbies, který začala v roce 1997 vyrábět BBC.

V první fázi se seriál pro předškoláky, v němž se pohybují po pastelově vybarvené krajině čtyři podivná stvoření s anténkami a obrazovkami na břiše, vybavená zvláštními jmény Tinky Winky, Dipsy, Laa Laa a Po, a také modrý vysavač Noo Noo, stal předmětem kritiky zejména dětských lékařů, kteří mimo jiné produkci vyčítali, že „pod pláštíkem pedagogicky hodnotné nabídky přitahují děti k televizi už ve velmi raném věku, což často povede k nekontrolovatelné konzumaci televize v pozdějších letech“ (to například tvrdil německý Profesní svaz lékařů pro děti a mladistvé). Kromě toho poukazovali někteří odborníci na fakt, že čtyři stvoření nejsou schopna komunikovat normálním jazykem, ale pouze zvuky jako ah-oh nebo ha-ho, což povede k narušení vývoje řeči u části dětí. V Polsku měli s Teletubbies jiný problém – postavička Tinky Winky byla podezřelá z homosexuality. Záležitostí se dokonce v květnu 2007 zabýval úřad na ochranu práv dětí. Problémem se stala jeho červená taška, některým konzervativcům připomínala dámskou kabelku. Tinky Winky a jeho tvůrci čelili stejným nařčením na konci 90. let také v USA.

Nakonec si ale seriál o 365 epizodách (1997–2001) oblíbila i zcela jiná věková kategorie. Postavičky symbolizující různé rasy (Tinky Winky Evropany, Po Asiaty, Laa Laa Indy a Dipsy Afričany) se staly kultovními pro středoškolské a univerzitní studenty. Díky směsi pestrých barev, neobvyklému výtvarnému pojetí, opakujícím se nonverbálním dialogům a možná nechtěným, možná ale ano, prvkům grotesky byli Teletubbies považováni za psychedelický televizní pořad.

Seriál byl prodán do 120 zemí a stal se vzorem pro další podobné série – Tweenies a In the Night Garden. V České republice se k divákům dostali Teletubbies prostřednictvím televize Nova. Ta se sice snažila nasadit je do času, který nesliboval vysokou sledovanost, ale diváci si barevné postavičky našli a podle výzkumů sledovanosti také neseděli u obrazovek jen předškoláci. Nova byla k nákupu pořadu v podstatě přinucena – musela jej přibrat jako přídavek k licenci pro soutěžní pořad Nejslabší máte padáka (Weakest Link).

Uplynula skoro dvě desetiletí. Studie, které by dokazovaly negativní vliv Teletubbies nevznikly, protože většina obav se nenaplnila. Tehdejší předškoláci jsou dnes ve věku dvaceti a více let, většina z nich neměla potíže s jazykem a namísto zvýšené konzumace televize měli a mají spíše problém odtrhnout se od displejů smartphonů, tabletů a dalších zařízení.

Zřejmě i proto nebyl návrat Teletubbies s 60 novými díly na obrazovky, k němuž došlo v roce 2015 v Británii a v následujících letech v dalších zemích, mediální událostí ani náhodou. Televizní svět má prostě jiné fenomény. A tak snad jedinou zajímavostí, která ve spojení s Teletubbies v posledních letech zaujala světová média, bylo jejich uvedení v Severní Koreji. Jejich nezávadnost oficiálně stvrdila po zhlédnutí několika dílů i zdejší nejvyšší autorita – diktátor Kim Čong-un.


Autor pracuje v České televizi.