Zvířecí hologramy ožívají v mrtvém lese

S Ionou McEwan o Oživlém muzeu s Davidem Attenboroughem

Již pátým rokem festival Jeden svět otevírá exhibici s virtuální realitou. V duchu letošního hlavního tématu se čtrnáctka aktuálních projektů zaměřuje výhradně na ekologii, přírodu a krajinu. Jedním z technologicky nejpokročilejších projektů je Oživlé museum s Davidem  Attenboroughem – projekt pro rozšířenou realitu, ve kterém v reálném prostoru ožívají před diváky tři prehistorická zvířata – od prastarého vodního živočicha přes šavlozubého tygra až po okřídleného dinosaura. Projekt na Jeden svět přivezla tvůrkyně a spoluautorka projektu Iona McEwan.

Jak vznikla vaše myšlenka oživit muzeum?
Začalo to televizním programem, v němž David Attenborough procházel Přírodopisným muzeem v Londýně, pravěké bytosti v muzeu ožily a on s nimi interagoval. Chtěli jsme zvířata oživit nejen v televizi, ale jako hologramy, které před vámi budou levitovat, ale tehdy taková technologie ještě neexistovala – ten nápad byl jen v našich hlavách. A pak byla na trhu představena technologie Magic Leap a vrhli jsme se na výrobu. 

S headsety Magic Leap, které kombinují realitu a virtuální realitu, jste poměrně průkopníky, mnoho projektů pro tuto technologii zatím neexistuje, takže muselo být docela obtížné hledat někde inspiraci a zjistit, jak co udělat. Jak jste postupovali?
Předtím jsme dělali spoustu 360 stupňových videí a VR projekty, kde vás digitální svět zcela obklopí. Naše první inspirace vycházela spíš z perspektivy tvorby počítačových her a až potom jsme přemýšleli, jak udělat přírodovědný interaktivní dokument. Spousta naší práce byla založena na principu pokus omyl. Často si o systému myslíte, že dává smysl, ale pak to otestujete na někom z kanceláře, který to dosud nevyzkoušel, a zjistíte, že to vůbec nefunguje. Důležité je nasadit lidem headset a pozorovat, co by chtěli dělat, a až podle toho vymýšlet a programovat zážitek.
 


 


 

Oživlé museum s Davidem  Attenboroughem je nový projekt, na Jednom světě jej vidí diváci poprvé mimo Velkou Británii. Jaká byla prozatím zpětná vazba od publika?
Myslím si, že nejčastěji lidé chtějí se zvířaty interagovat víc, což je vždy dobré, protože to znamená, že se zajímají o technologii natolik, že chtějí být schopni s tvory komunikovat. Je spousta lidí, kteří to považují za futuristickou šílenost. Chceme je ujistit, že to vlastně taková šílenost není a že takových zážitků bude přibývat. Většinou je ale zpětná vazba pozitivní. Zjistili jsme také, že je opravdu důležité, aby ten projekt viděl člověk v místnosti, kde jsou nějaké kulisy, objekty, tematické vybavení, zkrátka nejen holé zdi – instalace mrtvého lesa na Jednom světě je úžasným prostředím, ve kterém mohou naši digitální tvorové ožít.

Je důležité zmínit, že váš projekt dramaturgové Jednoho světa vybrali, protože letošní ročník festivalu je zaměřen na ekologii. Váš projekt je ale specifický, protože se soustředí na vyhynulé prehistorické tvory. Myslíte si, že v budoucnu budeme interagovat častěji s digitálními bytostmi?
Náš projekt je sice o prehistorických zvířatech, ale podívejte se na svět kolem sebe nyní – tempo, kterým se snižuje populace hmyzu, je šokující, divoké přírody stále ubývá a zvířata rychle vymírají. Svým způsobem je krásné živočichy zachovat v téhle digitální formě, ale zároveň je děsivé si myslet, že by to byl jediný způsob setkání s tvory, jako jsou třeba koaly nebo sloni. Vtipné však je, že se snažíme, aby zážitek působil co nejsutečněji i přesto, že vlastně nevíme, jak prehistorická zvířata vypadala. Celá naše práce je založená na nejlepším možném odhadu vědců. Myšlenka, že bychom v budoucnu takhle „z neznáma“ rekonstruovali slony, žirafy či nosorožce, je děsivá.

Jaké emoce ve vás vyvolává setkání s digitálním stvořením?
Vždycky mám pocit, že díky rozšířené realitě působí tahle stvoření jako duchové. Je to podobné, jako byste viděli něco, co bylo vytvořeno magií, necítíte, že je to technologie. Máte pocit, jako by vás viděli, což je vždy docela kouzelné. Třeba létající ještěr se otočí a dívá se na vás. Připadá mi to opravdu vzrušující.
 


 

Co si myslíte, že se zatím nedá dělat v rozšířené realitě?
Myslím, že v tuto chvíli nemůžete mít dostatečně rozsáhlé interakce. Je třeba možné, aby objekty následovaly vaše ruce, ale nemůžete je plně ovládat. Tohle by bylo opravdu skvělé vidět v budoucnu. Právě moment doteku a reakce je něco magického a úžasného – ale tam jsou možnosti pořád omezené.Určitě existuje spousta nedokonalostí, například zorné pole. Je to velké technické omezení, protože vás dokáže vytrhnout ze zážitku. Vidíte hologram jen v zorném úhlu 40°, takže nevyplní celé vaše zorné pole a pořád ho musíte rámovat, hledat. Bylo by skvělé, dostat se do bodu, kdy nemusíte o zorném poli vůbec přemýšlet a můžete místnost naplnit masivními věcmi, například stromy.

Co je vaším snem vytvořit nebo oživit v rozšířené realitě?
Opravdu bych chtěla být schopna přesněji zmapovat kostry zvířat. V Přírodopisném muzeu v Londýne visí obrovská velryba a bylo by úžasné, kdybychom mohli tuto velrybu dotykem stáhnout z kůže, otevřít její kostru, nebo nechat kostru ožít a plavat. To je můj sen.





další články tematické přílohy:


Otázka pro SamuDne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.


Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.


Raději realitu čtu, než ji kážuRozhovor s dokumentaristkou Gretou Stocklassou o jejím celovečerním debutu Kiruna – překrásný nový svět, který dnes promítá festival Jeden svět


Jak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.


Psí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.


Žal jako spouštěč proměnyDokumentaristka Andrea Culková píše pro dok.revue o svém novém filmu Žal žen, který má premiéru v rámci festivalu Jeden svět. Žal žen se podle ní sice dotýká klimatické změny, ale není o statistikách ani teplotních stupních, nýbrž o emocích. Culková v něm ukazuje, jak silné emoce spojené s environmentální krizí vytvářejí z lidí nové aktivistky a aktivisty.


Dok.revue speciál Jednoho světaDnes večer začíná 22. ročník Festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět a dok.revue bude při tom.

TEMATICKÁ PŘÍLOHA
10. 03. 2020

související články:

4.18Peripetie virtuálních světůDramaturgyně Ji.hlavské VR Zone Andrea Slováková o nejnovějších trendech ve virtuální realitě4.19Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.