Moje romská rodina

Dokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.

Romští neherci, kteří ztvárnili postavy romského sitcomu Miri fajta. Foto GNOMON Production s.r.o.

Dokumentární film Miri fajta vznikl jako několikaletý záznam snahy mladého romského tvůrce a buditele Robina Strii i jeho týmu o realizaci stejnojmenného romského sitcomu – Miri fajta (romsky Moje rodina).

Robin vyrostl jako nejstarší z osmi dětí v pěstounské rodině Striových, jejíž portrét zaznamenala režisérka Olga Špátová v dokumentární sérii Rodiče napořád (2017). S Robinem jsme navázali užší spolupráci v roce 2015, kdy ztvárnil menší roli v našem krátkém hraném filmu Syn z prostředí romského ghetta. Bylo mu 24 let, pracoval v brněnské neziskové organizaci IQ Roma servis a měl zájem o focení a filmování. To ho spojovalo s jeho nejlepším kamarádem Nikem Budaiem. Oba toužili vytvořit filmové dílo, které by bylo od Romů, o Romech a pro Romy. Pro Robina to bylo zároveň zkoumání vlastní romské identity, jejíž podoba byla poznamenána životem u českých pěstounů. Prvotní nápad, že budou točit u Romů velmi oblíbenou telenovelu, se nakonec změnil na žánr sitcomu.

Robin Stria (vpravo) při natáčení sitcomu Miri fajta. Foto GNOMON Production s.r.o.
 

V létě 2016 jsme tak začali zaznamenávat vznik sitcomu a zároveň Robinův život. Sitcom měl pojednávat o romské rodině a Robinovi se podařilo dát dohromady různorodou skupinu neherců, kteří měli ztvárnit postavy. Následovalo zjištění, že herecké ani režijní dovednosti nelze získat tak snadno. Robin se rozhodl sitcom zrealizovat nejdřív jako divadelní představení, aby měl společně s herci více času se přiblížit profesionálním výkonům.

Scénář se nejdříve snažil napsat sám, ale brzy si uvědomil, že toho není schopen a potřebuje scenáristu. Robin v té době neměl na projekt žádné finanční prostředky a vše se posouvalo kupředu jen pomalu. Situace se zlepšila, když začal pracovat jako vedoucí komunitního centra Drom v brněnské sociálně vyloučené oblasti. To disponovalo nevyužitým sálem, kde mohlo probíhat zkoušení. Robin zároveň za peníze z malého grantu zaplatil scenáristu a lektorku herectví. On i herci celou dobu vše dělali zadarmo a z nadšení. V prosinci 2017 se tak uskutečnila premiéra divadelní inscenace Miri fajta. Během příštího jara následovalo zhruba deset repríz nejen v Brně, ale i v Praze nebo Jihlavě, kde se díky tomu Robinovi podařilo najít biologické rodiče.

Vztahy v romském týmu nebyly vždy ideální, především kvůli značné věkové a sociální nesourodosti. Jednu z postav ztvárnil Robinův mladší bratr David, který se během reprízování odstěhoval do chráněného bydlení v Neratově v Orlických horách. Zásadní moment proměny týmu pak představovalo Robinovo rozhodnutí uspořádat konkurz na herecké obsazení filmové verze. Jedna z původních hereček sama odešla a druhá byla nahrazena.

Robin Stria na demonstraci – scéna z chystaného dokumentu Miri fajta. Foto GNOMON Production s.r.o.
 

Robinovi se podařilo získat další peníze z grantů a mohl z nich zaplatit lektory jednotlivých filmových profesí, kteří mu pomohli s realizací sitcomu. A tak se natáčení dvou pilotních dílů Miri fajty uskutečnilo během týdne na počátku září 2018. Premiéra v prosinci téhož roku vzbudila slušný mediální zájem a Robina utvrdila v přesvědčení, že se mu sitcom podaří prodat do některé internetové televize, která bude produkovat následující díly.

Nikdo se mu však celé měsíce neozval. Robin postupně získával pocit, že sitcom není tak kvalitní, jak si původně myslel. Promítal ho romské mládeži na různých klubových akcích a také na festivalu seriálů Serial Killer. Společně se zklamáním z neúspěchu u internetových televizí se u Robina dostavilo také vyhoření ze sociální práce v komunitním centru.

V létě 2019 nastoupil do brněnského Muzea romské kultury jako videodokumentátor. Zase je tak o kus blíž snu živit se jako filmař. S kolegyní Alicou Herákovou po krůčcích realizují romskou online televizi Tuke.TV. Sitcom Miri fajta tak zůstává spíš velkou zkušeností na Robinově dlouhé cestě za jeho sny, než vysněným fenomenálním úspěchem, který by změnil jeho život.

Na pozadí Robinova strastiplné snahy o původní romskou divadelní a filmovou tvorbu jsme se pokusili zachytit také přemítání o tom, co vlastně znamená současná romská identita v České republice a její konkrétní podoby zrcadlící se v osobním portrétu nejen Robina, ale i ostatních členů jeho týmu.


Scénář, režie: Martin Chlup, Petr Kačírek
Kamera: Petr Kačírek
Střih: Evženie Brabcová
Dramaturgie: Josef Fišer
Protagonisté: Robin Stria, Sabina Bendová, Kristína Richterová, Štefan Feri, David Stria, Nicol Budai, Tobias Šarišský, Daniel Janeček
Producent: Jan Hubáček (GNOMON Production s.r.o.)





další články tematické přílohy:


Udělejme si Ji.hlavu doma!úvod ke speciálu dok.revue


„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Jaké jsou polské experimentální filmy padesátých až osmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej a jež představuje ve speciální sekci MFDF Ji.hlava 2020?


Doba kariéry na celý život skončila Rozhovor s dokumentaristou Jindřichem Andršem, jehož film Nová šichta letos zahajuje Ji.hlavu.


Festivalový tip dne


Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaRozhovor se světoběžníkem rakouského původu Hubertem Sauperem, autorem snímku Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda.


Pripyat PianoEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripyat Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie.


Alchymická pecJan Daňhel popisuje, jak koncipoval dokumentární portrét Alchymická pec o osobnosti a tvorbě Jana Švankmajera.


Kontextem naší doby je nemít kontextDebata nad snímkem Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze


Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea.


Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga


Jde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.


Stopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi.


Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.


Hongkongský dokument v historických momentechJi.hlavský festival letos uvádí napříč sekcemi několik aktuálních hongkongských dokumentů pojednávajících o půlročních protestech z roku 2019, které se v tomto donedávna svobodném městě udály. Dokumentaristka a teoretička Haruna Honcoop představuje současné hongkongské dokumenty a dodává jim potřebné historické exkurzy, jež pro přehlednost dáváme v textu do kurzivy.


Svět čelí krizi, psát vědecké práce už je máloKomunita beduínů žila v Jordánském království odnepaměti a její úděl byl leckdy těžký. Nedostatek vody ale začíná být skutečně palčivým problémem a monarchie se stará víc o projekty velkých korporací, než o pár tisíc venkovanů. Podle režiséra dokumentu Žít vodu, antropologa Pavla Boreckého, je hrozící zánik pouštní kultury jen první z mnoha katastrof, které lidstvu hrozí, pokud se nezačne svým problémům věnovat s větší svědomitostí. Snímek vznikající jako vědecká práce sleduje metody audiovizuální etnografie. Režisér v rozhovoru pro dok.revue vysvětluje, čím se jeho metody podobají filmové dokumentaristice a v čem se naopak liší.


Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.


Z vlků se stal symbol čehokoliv, co se člověku namaneFilm Vlci na hranicích Martina Páva, který letos soutěží v ji.hlavské České radosti, přináší zdánlivě nevinné téma vlků vracejících se do českého pohraničí. Nad návratem dravců se ale mezi místními rozpoutává emocionální bitva, v níž není těžké poznat metaforu tolika jiných konfliktů hýbajících společností. Máme se z nečekaných návštěvníků těšit, nebo se jich bát? Jaké představují nebezpečí a patří do našeho světa? Martin Páv v rozhovoru představí svůj projekt a cestu, která ho k tomuto zajímavému konceptu dovedla.


COVIDímeJanis Prášil ve svém eseji uvažuje nad filmy o pandemii koronaviru, které letos uvádí MFDF Ji.hlava. Kromě dokumentárního eseje Mizející či televizního dokumentu New York v čase korony se soustředí i na nový snímek čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, jenž podle Prášila poukazuje nejen na roli jednotlivce při zvládání kolektivní hrozby, ale i na dlouhodobá traumata, která způsobila jak pandemie, tak samotný čínský režim. Aj Wej-wej zároveň právě dnes na slavnostním zakončení ji.hlavského festivalu převezme Cenu za přínos kinematografii.


Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.


Důsledně za odrazUmělecké filmy Jana Jedličky. V programové sekci Fascinace letos představuje Národní filmový archiv dvě pásma umělců, které spojuje zkušenost emigrace a odtržení od domácí scény na dlouhá léta. Oba, Jan Jedlička (*1944) i Lumír Hladík (*1952), se však po roce 1989 začali do Česka pravidelně a intenzivně vracet a podařilo se jim tak dodatečně ukotvit svou tvorbu v českém uměleckém kontextu. Tento zpětný pohyb rozšiřuje představu o oblastech českého umění, které jsme mohli považovat už za definované. Právě v této příležitosti redefinování zdánlivě uzavřené kapitoly spočívá význam podobných „objevů“.


Podle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.


Ztratit hlas, abych dostal nohyRozhovor s akčním umělcem Lumírem Hladíkem, jehož krátké experimenty uvádí letošní online ročník MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace: Lumír Hladík.


Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.


Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80.


Prolomit ticho Nesoutěžní sekce letošní Ji.hlavy, Zkouška sirén, představuje čtveřici hudebních dokumentů, které pro festival vybral hudební publicista Pavel Klusák. Dva z nich – Lydia Lunch: The War is never over a Sisters with tranzistors – spojuje téma žen, které zásadním způsobem ovlivnily svět hudby.


Jsme jen dočasní pozorovateléViera Čákanyová je slovenská režisérka věnující se dokumentární tvorbě, dramaturgii a také pedagogické činnosti na VŠMU v Bratislavě. Na jihlavském festivalu soutěžila v České radosti již v minulém roce se svým celovečerním debutem FREM, natočeným na Antarktidě. Letos přichází s dalším filmem z tohoto prostředí, Bílá na bílé, s nímž se na letošní Ji.hlavě stala vítězkou sekce Opus Bonum za nejvýraznější světový dokument. Formou videodeníku divákovi předává pocity a myšlenky, jež ji provázely během pobytu a jimiž zároveň vyjadřuje svůj postoj k problémům spojených s dopady činnosti lidské civilizace na planetu. O jejích prožitcích, ledovcích i o chatbotech jsme se bavily přes Google Meets. Náš rozhovor jsem zaznamenávala rekordérem na telefonu a při přepisu jsem zjistila, že zvuky projíždějících aut pod okny, ozývající se v pozadí nahrávky, znějí jako silné větry dující na Antarktidě.