Doufám, že tahle doba pomůže kultivovat celý filmový ekosystém v Česku

S ředitelem festivalu Jeden svět Ondřejem Kamenickým o přípravě festivalu uprostřed pandemie a o tom, že jsme všichni na jedné lodi.

Ondřej Kamenický. Foto Lukáš Bíba.

Můžete popsat, jak pandemie zasáhla do života festivalu?

Pandemie poznamenala už loňský ročník, který jsme v polovině museli přerušit, a byla to předzvěst toho, že se bude potřeba nově adaptovat. Od té doby vlastně pořád jedeme v krizovém režimu. Chápu samozřejmě, že to tak mají i další zahraniční i české festivaly a vlastně kdokoliv v kultuře – není možné cokoliv naplánovat, je to stres a zátěž finanční i lidská. Taky není nic příjemného, když se dozvídáte z různých míst, i oficiálních, že kultura je volnočasová aktivita a není až tak důležitá. Kultura byla vždycky Popelka a teď se to v kontextu fungování dalších vládních rezortů ještě zdůraznilo. Nemyslím, že bude probíhat něco jako návrat do starých kolejí, jak se začíná různě ozývat, a letošek vůbec neberu jako nějaký přechodný ročník. Spíš je to dobrá příležitost experimentovat a zkusit si, jaké to je dělat různé formy festivalu. Několik podob, několik tváří festivalu si letos odzkoušíme a myslím, že do dalších let si z toho musíme vzít maximum.

Jak se současná situace projevuje v českém filmovém prostředí obecně?

Kdybych měl najít jedno pozitivum, co tahle šílená doba přinesla, tak je to určitá solidarita a lepší provázanost mezi lidmi z filmového průmyslu. Na začátku tohoto roku tady vznikla Asociace českých filmových festivalů, kterou Jeden svět už od loňska inicioval. A já doufám, že se společně začnou více bavit festivaly s lidmi z Asociace producentů v audiovizi nebo z Asociace provozovatelů kin nebo z Asociace režisérů a scenáristů, jelikož festivaly jsou pro distribuci filmů jedním z klíčových míst. Doufám, že se mezi sebou začneme daleko více propojovat, korigovat, vymýšlet možné společné projekty a postupy a povede to k revizi a ke kultivaci celého ekosystému.

Teď jsme všichni na jedné lodi a musíme se spolu víc bavit a já mám od toho značná očekávání. Našim úkolem, tedy úkolem filmového festivalu, je spojovat lidi. Filmový festival má být přemostěním mezi všemi ostatními, protože je to filmový svátek, který přivádí všechny lidi na jedno místo. A je jedno, jestli je to online, nebo fyzicky. Takže jsem na to hrozně zvědavý a byla by škoda se téhle příležitosti nechopit a nechat to být s tím, že jsme ten rok dva nějak prošustili v lockdownu.
 


 

Pandemie vedla i k výběru letošního ročníkového tématu Jednoho světa, kterým je Vypadáváš. Můžete ho trochu přiblížit?

Téma hodně vychází z našeho pocitu uvnitř týmu, že pokud je člověk na home office a má tenhle typ práce, není to úplně výhra, jak si všichni myslí. A zároveň je tam pochopení pro další velkou část společnosti, která šanci pracovat online, studovat nebo takto komunikovat s rodinou prostě nemá. Dlouhodobě se snažíme v ročníkovém tématu spojovat více pohledů, cílových skupin a perspektiv. I letos je to taková ambivalentní hra – vypadáváš z onlinu, tím pádem vypadáváš z reálného světa i ze systému. Je to něčí chyba? Není to ničí chyba? Jaký je ten důvod? Důvodů může být milion. Má to hodně vrstev a to mě na tom baví. Je to téma o digitálním vyloučení i o nerovném přístupu k informacím a naším velkým úkolem je vybrat pečlivě filmy, které popisují, proč se to tak děje a co s tím můžeme dělat. A jako každý rok je to otevřená debata, otevřené fórum.

Na festivalu nejprve vybíráte téma a potom filmy. Našli jste v tom letošním výběru hodně dokumentů, v nichž se pandemie nějak projevila?

Máme tam filmy, které formulují problém života v digitálním světě, jenž pandemie zdůraznila, nasvítila. Ty by asi neměly takovou sílu, kdybychom je zařadili loni nebo předloni. V ročníkové kategorii „Vypadáváš“ to budou třeba skvělé filmy Bílý šum nebo Digitalizovaný předsudek. Filmy přímo o pandemii samozřejmě vznikají, v produkci je řada filmů i v Česku – o tom víme a sledujeme to. Dá se předpokládat, že už na podzim nebo příští jaro půjdou i na festivaly. Filmy, které letos diváci uvidí, nevznikly za půl roku nebo za rok, často je to několikaletý proces. My pak kurátorujeme program tak, abychom promítali filmy, které dává smysl vidět právě v téhle době.

Na které dokumenty se vy osobně hodně těšíte?

Můj favorit je Prezident, film Camilly Nielssonové o volbách v Zimbabwe. Prakticky každý rok dovedeme najít pár filmů, které jako tradiční dokumenty skoro nevypadají. Tento má parametry spíše politického thrilleru a mohl by to být vlastně hrozně zajímavý hraný film. Každoročně mě baví, když tam takový kus najdeme. Prezident je jednou z těch velkých věcí, které se nám letos na festivalu povedou představit. Podobně i Krtek od Madse Bruggera má velký přesah a není to úplně běžný dokument. I pro diváky Jednoho světa, kteří jsou už na leccos zvyklí, jsou myslím podobné typy filmů vždy něčím novým a překvapivým.
 

Prezident
 

Popsal byste, co to v praxi znamená, že je festival online, a v čem je letošní ročník jiný?

Znamená to, že jsme opravdu celorepublikovou akcí, což byl dlouhou dobu můj sen, už od roku 2017, kdy jsem převzal kormidlo projektu. Neseděl mi pragocentrismus zdůrazněný tím, že se Jeden svět koná v Praze a dalších zhruba třiceti městech. Letos je to nakonec tak, že jsme celorepubliková akce. V Praze bude studio Jeden svět živě, odkud budeme vysílat filmy a debaty se zajímavými hosty, a některé debaty budou spolupořádat i organizátoři festivalů v regionech. Plzeň, Brno a Ostrava mají také vlastní studia. No a od 20. června budou všechny filmy na VOD platformě Jeden svět online, takže se k filmům skutečně dostane kdokoliv a odkudkoliv v celé České republice. A já doufám, že příští rok budeme moct pokračovat v konceptu jednoho festivalu a nebudeme to dál rozlišovat na nějaké centrum a regiony. Myslím, že už je to překonané. Regionální festivaly jsou už dnes regulérní součástí celku, spolupodílejí se na organizaci celé akce, je to velká síť lidí, kteří jsou do toho opravdu ponořeni z vlastních, osobních důvodů. Rozhodně se nedá říct, že to dělají z finančních důvodů. Je to opravdu zdravý základ, na kterém se dá stavět, a my jsme v tom v mezinárodním měřítku opravdu unikátní. 

Kromě projekcí po celé republice je Jeden svět unikátní také tím, že každoročně promítá dokumenty a pořádá debaty také na školách. Jak je to letos, kdy je všechno online, s programem pro školy?

Filmy pro studenty a studentky základních a středních škol budou k dispozici na portále jsns.cz. Od 10. do 19. května budou navíc v rámci Jednoho světa živě probíhat dopolední streamované debaty určené pro školy. I kdyby se teď rozběhla kina, bylo by těžké a ne úplně na místě zvát školáky a učitele do kin, protože nyní mají úplně jiné starosti. Vyrůstá nám generace dětí, která jako by ztratila celý ročník, takže bude mít hodně co dohánět. Děláme tedy maximum, abychom filmy ke studentům a studentkám dostali aspoň touto cestou, a uvidíme, co bude další rok. Když jsme se předtím bavili o tématu letošního ročníku, tak toto je myslím další obří téma, na které Jeden svět v budoucnu upře ještě větší pozornost.





další články tematické přílohy:


Nevypadávej!Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět odstartoval 10. května a trvá až do 6. června. Dok.revue tradičně přichystala ve spolupráci s organizátory Jednoho světa festivalový speciál.


Jaký je Ruský standard?O programové sekci Jednoho světa, která představuje současné Rusko jako pestrou mozaiku různorodých příběhů, nikoliv jako stereotypně vnímaný monolit.


Guerilla film jako krajní poloha autorského filmuJak vznikal dokument Bydlet proti všem, který získal zvláštní uznání na letošním festivalu Jeden svět?


Traviata po českuDlouho očekávaný dokument Heleny Třeštíkové Anny uvádí festival Jeden svět v české premiéře. Jaké byly okolnosti jeho vzniku?


Jak zní zamrock?O nespoutané éře zambijského psychedelického rocku podává svědectví snímek Pátrání po Jagarim. Režisér dokumentu Gio Arlotta prozrazuje, jak se setkal s legendární zambijskou kapelou WITCH a co to je zamrock.


Důležitost lidské vzájemnostiVe formanovsky laděném dokumentu Na značky! pokračuje slovenská režisérka Mária Pinčíková v mapování ryze českých fenoménů. Zatímco v minulosti ji zaujala tradice chlebíčků, tentokrát ji fascinuje Všesokolský slet. Jak film vznikal a proč ho natáčelo pět režisérů a sedm kameramanů?


Doba kariéry na celý život skončila Rozhovor s dokumentaristou Jindřichem Andršem o jeho filmu Nová šichta, který uvádí Jeden svět.


ManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který uvádí v české soutěži festival Jeden svět?


Z vlků se stal symbol čehokoliv, co se člověku namaneFilm Vlci na hranicích Martina Páva přináší zdánlivě nevinné téma vlků vracejících se do českého pohraničí. Nad návratem dravců se ale mezi místními rozpoutává emocionální bitva, v níž není těžké poznat metaforu tolika jiných konfliktů hýbajících společností. Martin Páv v rozhovoru představuje cestu, která ho k tomuto konceptu dovedla.


Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Snímek nyní uvádí festival Jeden svět.


Jak se žije v blízkosti obří ruské továrny„S lidmi v Rusku nemusíte jen tak tlachat. Po pěti minutách můžete mluvit o studiu, smrti, lásce i sexu. Když popravdě řeknete, o co vám jde, pozvou vás domů a ukážou vám všechno,“ říká Gabriel Tejedor, režisér dokumentu Kombinát o každodenním životě v jednom z nejvíce znečištěných měst v Rusku. Snímek uvádí festival Jeden svět.


Portrét totalitní mysliSovětský svaz, který zanikl v roce 1991, byl domovem takřka 300 milionů lidí. Sovětských lidí. Existuje stále „homo sovieticus“? A kde všude? Režisér Ivo Briedis popisuje, jak a proč vznikal jeho film Sovětský člověk.


Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům.


Jsme jen dočasní pozorovateléRozhovor s režisérkou Vierou Čákanyovou o jejím nejnovějším filmu Bílá na bílé, který zvítězil v české soutěži letošního festivalu Jeden svět. Film vloni zabodoval i v sekci Opus Bonum na MFDF Ji.hlava.


Bílý internetÚvaha o snímku Bílý šum, který obnažuje rozklad demokracie (nejen) ve Spojených státech.