COVIDíme

Janis Prášil ve svém eseji uvažuje nad filmy o pandemii koronaviru, které letos uvádí MFDF Ji.hlava. Kromě dokumentárního eseje Mizející či televizního dokumentu New York v čase korony se soustředí i na nový snímek čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, jenž podle Prášila poukazuje nejen na roli jednotlivce při zvládání kolektivní hrozby, ale i na dlouhodobá traumata, která způsobila jak pandemie, tak samotný čínský režim. Aj Wej-wej zároveň právě dnes na slavnostním zakončení ji.hlavského festivalu převezme Cenu za přínos kinematografii.

CoroNation

Život v technologicky vyspělé společnosti navozuje dojem bezpečí a kontroly nad vlastním osudem. Katastrofy, jimiž média vyplňují naši každodennost, jsou vzdálené, takřka virtuální. Můžeme se jich lehce zbavit přepnutím na jiný televizní kanál. Když tedy v bezprostřední blízkosti našeho domova udeří virová pandemie, vypadá nereálně, nepravděpodobně a surrealisticky. Jako bychom se ocitli v dystopickém sci-fi či v katastrofickém filmu, který za chvíli skončí. Nebo se ve snu nořili do strachů zakořeněných hluboko v našem podvědomí, s jistotou, že se zakrátko probudíme.

Na tuto neviditelnost, surreálnost pandemie upozorňuje italská dokumentární esej Mizející, soutěžící v hlavní ji.hlavské sekci Opus Bonum. Režisér Filippo Ticozzi natočil videodeník, v němž analyzuje svůj fyzický i psychický stav během lockdownu. V černobílých obrazech ukazuje ohraničený svět své existence, která se smrskla mezi čtyři stěny a omezila se na rozestlanou postel, nepořádek na kuchyňské lince, fleky na zdi a neúspěšné pokusy navázat kontakt s blízkými. Jako by nemožnost být viděn a slyšen uvrhla tvůrce do nicoty. Ticozzi z okna svého bytu sleduje psa, který svobodně polehává na ulici, nebo poslouchá zpěv ptáka, jenž se usadil na stromě před domem. Známý svět se mu ztrácí před očima a banální výjevy získávají zcela nové obrysy. Zviditelňují vše, co člověk právě ztratil.
 

Z dokumentární eseje Mizející
 

Svět sice vypadá stejně jako kdykoli jindy, ale je to jen opojná, zrádná a zkázonosná iluze, zakrývající neviditelné nebezpečí. Vypovídá o tom i snímek ze sekce Dokument ČT, New York v čase korony. Tereza Nvotová ve svém filmu, jenž je napůl deníkem a napůl reportáží, vyjíždí do ulic New Yorku, zaplavených billboardy a barevnými světelnými reklamami. Ty však nikdo nevidí, protože davy lidí zmizely. Zpěv ptáka za oknem nebo zneklidňující pustota a dusné ticho městských ulic poukazují na to, že za těmito všedními obrazy existuje ještě jiná realita nemocničních oddělení plných nakažených lidí.

Mluvící obrazy

Pod tento zrádný a zdánlivě banální povrch nahlíží v ji.hlavské sekci Zvláštní uvedení CoroNation čínského disidenta a aktivisty Aj Wej-weje. Spolupracovníci předali režisérovi, který žije v exilu, téměř pět set hodin záznamů natočených mezi lednem a dubnem 2020 přímo ve Wu-chanu, v epicentru pandemie. Mýlili bychom se, kdybychom čekali kolekci drastických záběrů, jež v reportážním stylu vyobrazují dramatické výjevy chaosu, paniky a utrpení. To by ostatně ani nebyl Ajův styl. Představitel tzv. pomalých filmů natočil v duchu Slow Cinema již svůj celovečerní debut Human Flow (2017). Vizuálně uhrančivá esej o uprchlické krizi se vyjadřuje prostřednictvím tiché observace, estetické působivosti širokoúhlých obrazů a meditativní hudby.

Estetizace představuje důležitý element i v CoroNation, což je patrné v délce záběrů nebo scén odehrávajících se v reálném čase. Téměř minutový pohled na lékaře, jak si myje ruce, nebo záběr, ve kterém na sebe před nástupem na pracoviště navléká několik vrstev ochranného oblečení a po skončení pracovní doby kontaminovaný oděv podle přesně stanovaného postupu zase svléká, akcentuje význam těchto pracovních rituálů. Ajův důraz na detail a jeho trvání můžeme vidět i v záběru na lékaře při cestě do jeho ordinace, která se nachází na konci dlouhé a spletité chodby provizorní, narychlo postavené nemocnice. Délka záběru zdůrazňuje extrémnost prostředí a v této abnormální situaci zostřený význam jinak běžných činností.


Záběr z filmu CoroNation
 

CoroNation není jen vizuální esej, na rozdíl od Human Flow má mnohem výraznější politický obsah. Zaměřuje se na konkrétní lidské příběhy, na nichž ukazuje silné i slabé stránky režimu. Pro fungování systému v době krize je důležitá kolektivnost a jednota. V Ajově dokumentu totalitní Čína zareagovala jako jeden velký organismus. Je to kolektivní postava, která je ověnčená znaky moci, jako jsou hypermoderní výškové budovy, monumentálně se vzpínající k nebi. Jejich barevně osvětlené fasády představují symbol pokroku a konkurenceschopné světové ekonomiky. Projevem této síly je i kolektivní mobilizace stavebních dělníků a zdravotnického personálu, který ve Wu-chanu vítají diváci potleskem, jako by šlo o reprezentační týmy olympijských her. Díky kolektivnímu vzepjetí vzniká v extrémně krátké době obří improvizovaná nemocnice a o pár měsíců později se daří překonat první vlnu epidemie. Poté, co se obranný systém vypořádá s nákazou, však začne napadat i svoje vlastní buňky, jak ukazuje příběh dělníka, který přijel do Wu-chanu stavět nemocnici. Teď marně bojuje s úřady o to, aby ho pustili domů za rodinou. 

O vztahu státu k občanům silně vypovídá scéna, v níž úředník před zraky pozůstalého necitlivě drtí ostatky, aby se vešly do urny. Ajova schopnost zaměřit se na detail zde slouží k vykreslení obrazu systému, v němž je lidský život jen položkou na seznamu, úředním úkonem. Pro režim, kde je institucionalizované i umírání, lidský život úředně končí předáním ostatků a úmrtního listu. CoroNation poukazuje nejen na roli jednotlivce při zvládání kolektivní hrozby, ale i na dlouhodobá traumata, která způsobila jak pandemie, tak režim samotný.

 




další články tematické přílohy:


Udělejme si Ji.hlavu doma!úvod ke speciálu dok.revue


„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Jaké jsou polské experimentální filmy padesátých až osmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej a jež představuje ve speciální sekci MFDF Ji.hlava 2020?


Doba kariéry na celý život skončila Rozhovor s dokumentaristou Jindřichem Andršem, jehož film Nová šichta letos zahajuje Ji.hlavu.


Festivalový tip dne


Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaRozhovor se světoběžníkem rakouského původu Hubertem Sauperem, autorem snímku Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda.


Pripyat PianoEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripyat Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie.


Alchymická pecJan Daňhel popisuje, jak koncipoval dokumentární portrét Alchymická pec o osobnosti a tvorbě Jana Švankmajera.


Kontextem naší doby je nemít kontextDebata nad snímkem Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze


Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea.


Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga


Jde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.


Stopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi.


Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.


Hongkongský dokument v historických momentechJi.hlavský festival letos uvádí napříč sekcemi několik aktuálních hongkongských dokumentů pojednávajících o půlročních protestech z roku 2019, které se v tomto donedávna svobodném městě udály. Dokumentaristka a teoretička Haruna Honcoop představuje současné hongkongské dokumenty a dodává jim potřebné historické exkurzy, jež pro přehlednost dáváme v textu do kurzivy.


Svět čelí krizi, psát vědecké práce už je máloKomunita beduínů žila v Jordánském království odnepaměti a její úděl byl leckdy těžký. Nedostatek vody ale začíná být skutečně palčivým problémem a monarchie se stará víc o projekty velkých korporací, než o pár tisíc venkovanů. Podle režiséra dokumentu Žít vodu, antropologa Pavla Boreckého, je hrozící zánik pouštní kultury jen první z mnoha katastrof, které lidstvu hrozí, pokud se nezačne svým problémům věnovat s větší svědomitostí. Snímek vznikající jako vědecká práce sleduje metody audiovizuální etnografie. Režisér v rozhovoru pro dok.revue vysvětluje, čím se jeho metody podobají filmové dokumentaristice a v čem se naopak liší.


Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.


Z vlků se stal symbol čehokoliv, co se člověku namaneFilm Vlci na hranicích Martina Páva, který letos soutěží v ji.hlavské České radosti, přináší zdánlivě nevinné téma vlků vracejících se do českého pohraničí. Nad návratem dravců se ale mezi místními rozpoutává emocionální bitva, v níž není těžké poznat metaforu tolika jiných konfliktů hýbajících společností. Máme se z nečekaných návštěvníků těšit, nebo se jich bát? Jaké představují nebezpečí a patří do našeho světa? Martin Páv v rozhovoru představí svůj projekt a cestu, která ho k tomuto zajímavému konceptu dovedla.


Moje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.


Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.


Důsledně za odrazUmělecké filmy Jana Jedličky. V programové sekci Fascinace letos představuje Národní filmový archiv dvě pásma umělců, které spojuje zkušenost emigrace a odtržení od domácí scény na dlouhá léta. Oba, Jan Jedlička (*1944) i Lumír Hladík (*1952), se však po roce 1989 začali do Česka pravidelně a intenzivně vracet a podařilo se jim tak dodatečně ukotvit svou tvorbu v českém uměleckém kontextu. Tento zpětný pohyb rozšiřuje představu o oblastech českého umění, které jsme mohli považovat už za definované. Právě v této příležitosti redefinování zdánlivě uzavřené kapitoly spočívá význam podobných „objevů“.


Podle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.


Ztratit hlas, abych dostal nohyRozhovor s akčním umělcem Lumírem Hladíkem, jehož krátké experimenty uvádí letošní online ročník MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace: Lumír Hladík.


Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.


Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80.


Prolomit ticho Nesoutěžní sekce letošní Ji.hlavy, Zkouška sirén, představuje čtveřici hudebních dokumentů, které pro festival vybral hudební publicista Pavel Klusák. Dva z nich – Lydia Lunch: The War is never over a Sisters with tranzistors – spojuje téma žen, které zásadním způsobem ovlivnily svět hudby.


Jsme jen dočasní pozorovateléViera Čákanyová je slovenská režisérka věnující se dokumentární tvorbě, dramaturgii a také pedagogické činnosti na VŠMU v Bratislavě. Na jihlavském festivalu soutěžila v České radosti již v minulém roce se svým celovečerním debutem FREM, natočeným na Antarktidě. Letos přichází s dalším filmem z tohoto prostředí, Bílá na bílé, s nímž se na letošní Ji.hlavě stala vítězkou sekce Opus Bonum za nejvýraznější světový dokument. Formou videodeníku divákovi předává pocity a myšlenky, jež ji provázely během pobytu a jimiž zároveň vyjadřuje svůj postoj k problémům spojených s dopady činnosti lidské civilizace na planetu. O jejích prožitcích, ledovcích i o chatbotech jsme se bavily přes Google Meets. Náš rozhovor jsem zaznamenávala rekordérem na telefonu a při přepisu jsem zjistila, že zvuky projíždějících aut pod okny, ozývající se v pozadí nahrávky, znějí jako silné větry dující na Antarktidě.