15 x 15 x 5

Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.

Natáčení s Joskou Skalníkem, organizátorem chystané výstavy Minisalon v roce 1984. Foto NOMAD

„Plasticita minulosti je ústřední zásadou Angsocu. Minulost je to, na čem se shodnou záznamy a paměť.“ George Orwell, 1984
 

Nestačím valit oči. Boštík, Šimotová, Válovky, Gebauer, Nepraš… A tady Kolíbal, Kafka, Palla, Laubert, Baron, Kokolia, Pištěk, Demartini… A dalších 230 (!!!) miniskvostů z rukou autorů československé „neoficiální“ výtvarné scény normalizačních osmdesátých let. Uměleckých děl zapomenutých a spících tiše ve sklepě, ve kterém se jimi roku 2020 probíráme. Jsou to díla vzniklá v době, kdy jsem sám teprve rozum bral a rozhlížel se po světě, ale která ve mně silně a nepokojně rezonuje. Věřím, že v celé mojí generaci.
 

Vážení přátelé,

vyzýváme vás k účasti na souborné akci s názvem „MINISALON“. Jedná se o výtvarné pojetí čtvercového prostoru na volné téma. /Rozměr 150 x 150 x 50 mm/.

Materiálem je světlé, přírodní, nelakované dřevo.

Jestliže se chcete Minisalonu zúčastnit, odpovězte obratem do 27. června 1984 na přiloženém korespondenčním lístku svůj závazný souhlas.

Obratem obdržíte dřevěnou zásuvku a technické informace. Termín konečných realizací všech prací je 3. prosince 1984. Po uzávěrce uspořádáme výstavu a vydáme katalog s barevnými reprodukcemi 1:1 všech účastníků. Veškerou organizací Minisalonu je pověřen za Jazzovou sekci Joska Skalník.

S pozdravem

Jazzová sekce
 

Natáčení s Joskou Skalníkem, organizátorem chystané výstavy Minisalon v roce 1984. Foto NOMAD
 

Výstavu už neuspořádali, katalog nevydali. Minisalon se poprvé na veřejnosti mohl objevit až v roce 1992, objel svět a po dobu prezidentského mandátu Václava Havla visel na Pražském hradě. Od té doby je složený v už zmiňovaném sklepě.

Sochařina, malba, asambláže, koláže, fotka, radikální nebo úplně minimalistické zásahy; narace, abstrakce, koncept; díla existenciálně tísnivá, poetická, hravá, výtvarně minimalistická, sarkasticky vtipná. Všechna v jednotném formátu, který podle pravidel hry tvůrci nesměli přesáhnout. Čtverec – velkorysý a tísnivý zároveň. Podvědomě středový, symetrický, vyvážený. Komponovat do čtverce je výzva. Utajená a spiklenecká hra, do které se tehdy pustilo odvážně a bez nároku na odměny, slávu a „jistoty“ 244 československých umělkyň a umělců. Jedinečná výpověď o společnosti, která proklamovala „návrat k normě“, přičemž její normou byly přísně vymezené a režimem kontrolované ohrádky a králíkárny. Dost velké na to, aby vzbuzovaly v nenáročných lidech iluzi svobody, příliš malé na to, aby uspokojily skutečně svobodomyslného ducha.

Orwellovský rok

„Orwellovský“ rok 1984 je v mnohém pozoruhodný. Cosi se už ve společenském podloží mohutně sunulo k budoucím změnám, oficiální a neoficiální scény se pomalu ale jistě vůči sobě zároveň štěpily a prorůstaly. Rok, kdy Jaroslav Seifert obdržel Nobelovu cenu za literaturu a nesměl si ji ve Švédsku převzít. Socialistický tábor bojkotuje XXIII. Olympijské hry v Los Angeles a také českoslovenští sportovci zůstávají doma. V IKEMu poprvé ve východním bloku úspěšně transplantovali lidské srdce. Do roku 1984 se vrací expedice Adam’84, aby zachránila sešity Adama Bernaua. Do Los Angeles stejného roku se z budoucnosti vrací Terminátor, aby zabil Sarah Connorovou. Plasticita minulosti…

Teaser připravovaného dokumentu Janka Růžičky o Minisalonu

Banálním pohledem se zdá, že Orwell svým románem nějak „předpověděl“ konkrétní politické a společenské režimy. Ale taková interpretace vůbec není třeba. Kniha 1984 se dá číst prostě jako román o „kontrole a moci“, a proto se dá vztáhnout nejen na normalizační Československo, ale extrapolovat stejně dobře směrem k dnešku. Jiné nástroje, jiná dynamika, stejná vůle. Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak. Když můžeme propojit starší generaci výtvarných umělců se střední generací tvůrců filmu a mládím současných hudebníků a animátorů, které do konceptuální filmové hry zapojíme. Někde svobodně ve vzduchu nad hlavou mi v přísném rámu visí možný slogan: „Radikální formát a síla imaginace“, pnutí mezi kontrolou systému a svobodou vyjádření, jasně danými pravidly hry a rozmanitostí jejího obsahu a vývoje, pevným rámem a organickým růstem.

Detail obrazovky počítače, na které píšeme výzvu současným českým a slovenským autorům elektronické hudby k účasti na „hudebním Minisalonu“. Podmínky účasti jsou volná hudební/zvuková forma, téma „1984“ a délka skladby maximálně 1984 filmových políček (při standardní rychlosti 25fps). Dodané skladby pak volně použije v celkové hudební kompozici filmu skladatel Ivan Acher.

Úryvek ze scénáře chystaného filmu

Plasticita minulosti

S odkazem na úvodní ironicky použitý citát z Orwella, kterého Minisalon tehdy reflektoval v soudobém čtení, se film sice ve své dokumentární linii dovolává záznamů a paměti, zároveň je ale bude přesahovat linií výtvarnou, animační i skladebnou. Těmito tvůrčími zásahy překračujeme dokumentační kvalitu a dáváme si výzvy aktualizační a interpretační. Snažíme se relativizovat Orwellův pojem plasticity minulosti, tedy toho, odkud jsme vzešli, a filmovou řečí tak dát kontinuitě času, záznamů a paměti od minulosti přes současnost do budoucnosti myšlenkový a poetický přesah. Tato transcendentní rovina filmu slibuje být velmi živelná, hravá, organická, symbolická a… plastická.

Nejužší štáb (výtvarná režie Lukáš Fišárek, kamera Jiří Málek, hudba Ivan Acher) je sestaven z tvůrčích osobnosti, jejichž dosavadní práce vykazují talent k užití polyfonie, eklektičnosti a rozmanitosti výrazových prostředků a jazyků a mají také profesně nebo osobně blízko k výtvarnému umění. Zároveň jsou to všechno tvůrci, kteří jsou zvyklí pracovat s nelineárním a dejme tomu „experimentálním“ vyprávěním a je jim vlastní pečlivě promyšlený, ale zároveň umělecky razantní a intuitivní přístup k materiálu, na němž pracují.
 

Plakát k filmu 15 x 15 x 5 (Minisalon 1984). Foto NOMAD
 

Film vzniká rychle, organicky, od mého prvního seznámení s Minisalonem a náčrtu konceptu ještě zdaleka neuplynul rok. Ale čas kvapí, mnozí z původních autorů už nejsou mezi námi – ať to bolí sebevíc, patří k „odcházející“ generaci. Natáčení s nimi bychom rádi začali co nejdříve. I proto se producenti rozhodli podepřít první fázi crowdfundingovou výzvou na HitHitu. Film 15 x 15 x 5 (Minisalon 1984) neslibuje bourat kinosály a i když se samozřejmě budeme snažit o jeho otevřenost a přístupnost, má ve vínku spíš užší divácký profil.





more articles from a section:  New release

2.20The Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.
2.20Heaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
2.20As Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna Jaroševič
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice.
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.
1.20The story of a small provincial townNovice Russian director Dmitrij Bogoljubov tells dok.revue about the circumstances surrounding the origin of his new film Town of Glory, a co-production with Czech production company Hypermarket Film and Czech Television. The film uncovers the mentality of Yelnya, a provincial Russian town that is one of the most depressing in the country and where the legacy of the Great Patriotic War still lingers – something Putin’s establishment has successfully exploited to gain the support of the local citizens. The film was available to stream for a short time in March on the portal DAFilms as a part of the festival One World Online. This fall it will be shown on Czech Television and possibly in cinemas as well.Dmitrij Bogoljubov
1.20Sun of the Living DeadAnna Kryvenko on the loss of compassion in the post-factual age, the battle with the chaos and hostility of the universe, and how to create a documentary essay from archive materials.Anna Kryvenko
1.20FREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera Čákanyová

starší články

.DOK.REVUE
December 07, 2020


from current issue:

Situational reviewThe creators of Havel didn’t know that they don’t know. And that’s the worst kind of not knowing!Is director Slávek Horák’s film Havel truly chaos that says nothing at all about the recent history of our Czech nation or its first president? Or are the filmmakers entitled to artistic license and allowed to create whatever they like, despite giving the film and its main character the name Havel? And what does it say about the times we live in that from the legacy of the influential playwright, intellectual, politician, and master of words, the filmmakers chose to focus solely on his slightly sensationalised private life?Kamila BoháčkováNew releaseHeaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováNew releaseAs Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna JaroševičNew releaseThe Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.ThemeIt comes right from the bellyIn this personal essay, a Danish sound designer Peter Albrechtsen remembers one of the world's greatest and most unique modern film composers, Jóhann Jóhannsson. This article was written in 2018, shortly after the Jóhannsson´s death, but has never been published.PoemGramsci’s NotebooksMike HoolboomInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!A doyen of Czech documentary filmmaking Karel Vachek unfortunately passed away on the 21th of December 2020. We publish here the interview he made in 2019 just after releasing his last film, the ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. Kamila BoháčkováNew BookArmy Film and the Avant Garde?American film historian Alice Lovejoy discusses how her book Army Film and the Avant Garde: Cinema and Experiment in the Czechoslovak Military came to be. First published by Indiana University Press in 2015, the book will be published in a Czech translation by Jan Hanzlík in 2021 by the National Film Archive. The idea for the book emerged during the years the author lived in the Czech Republic.Alice LovejoyIntroductionLiving with inner laughterDok.revue 2.20Kamila Boháčková