Jak jsem potkala losy

Hana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.

Losice z připravovaného filmu Amoosed. Foto archiv Hany Novákové

V rámci studia etnozoologie jsem se kdysi zabývala tím, jak animisté, tedy lidé stojící vně euroamerického diskurzu linnéovské klasifikace zvířat, vnímají mimolidské živé bytosti a vztahují se k nim. V záplavě knižních i ústně vyprávěných příběhů o živáčcích celého světa jsem vyslechla také historku o tom, jak se do komunistického Československa, zadrátovaného železnou oponou, spontánně vrátili dávno vyhubení losi a jak se u nás usadili natrvalo. Navzdory lásce k přírodě a zájmu o animisty jsem tehdy na žádná totemová zvířata sama pro sebe ani omylem nevěřila. Uplatňovat kategorii totemového zvířete na západního člověka se mi jevilo jako pokročilé stadium ezoterického kýče.

Anabáze českých losů mě nicméně zaujala natolik, že jsem se ji v pátém ročníku na FAMU rozhodla zfilmovat. Co se dělo dál, nemohu ani s nadsázkou nazvat svým záměrem. První losí historie na sebe nabalila další a ta zase další, až společně vytvořily dramatický oblouk vedoucí přes dvě třetiny Evropy do daleké Kanady. Především mi ale všechny dohromady uštědřily výživnou lekci o povaze různých akademických zkoumání. Dnes mohu bez mučení přiznat, že mám totemové zvíře – a není jím náš teriér Alík. Je to los.
 

Los u švédského zábavního vláčku. Foto archiv Hany Novákové
 

Losi v Rusku. Foto archiv Hany Novákové
 

Natáčení živočichů napříč planetou je věc neobyčejně výpravná – a to tím spíš, jde-li člověku o „procesový film“, tedy o rozehrané pozorování dějů, u nichž často tak úplně nevíme, jak skončí, byť je jisté, že jejich rozbuškou bylo právě natáčení. K realizaci tak rozmáchlého díla, jakým Amoosed je, byla potřeba řada nikoliv zvířecích, ale lidských setkání, produkčních, dramaturgických i různých jiných. Společně s dokumentární losí odyseou jsme propluli jak obhlídkami v dalekých lokalitách, tak místy dost dramatickými peripetiemi vývoje. Jak říkají Němci, "Gut Ding braucht Weile", aneb "Dobrá věc potřebuje čas". Něco podobného říká o čase vyčkávání i Maya Deren, ostatně sama animistka. Přičítá takovému času výrazně femininní kvalitu, což je něco, co platilo u archaických kultur i pro losí božstvo. Uctívaný nebyl los, ale losice.

Ústřední linkou snímku je to, jak losi proměnili život a pohled na přírodu všem postavám, kterým zkřížili cestu, a to napříč zeměmi. To, co jsem s bizarním sudokopytníkem z bažin a mokřadů zažila já, se dávno přede mnou přihodilo mnoha dalším: českému zoologovi a českému veterináři, ruskému laserovému fyzikovi z losí domestikační stanice, švédskému obchodníkovi se dřevem a norským a kanadským lovcům. Jediní lidé, kterým nikdo otevírat oči nemusel, byli původní obyvatelé Kanady, kmen Miq´maků, u nichž náš film končí. Právě oni se vzbouřili ve chvíli, kdy bílí lovci zastřelili bílého losa, jejich duchovní totem.
 

Losice s mládětem. Foto archiv Hany Novákové
 

Kdyby se něco podobného stalo v předchozích dekádách, možná by na protesty původních obyvatel nikdo nebral zřetel. Naštěstí doba pokročila natolik, že díky jejich úsilí byly zvířecí duchovní totemy (tedy různá volně žijící divoká zvířata) zaneseny do kanadské legislativy jako bytosti propříště nedotknutelné. 

Upřímně doufám, že toto gesto je příslibem, že náš přístup ke zvířatům obecně se začíná radikálně měnit. Dávno přežité, nesmyslně hierarchické struktury, do nichž jsme si živočichy kdysi zaškatulkovali, nám umožňují je stále celkem bez skrupulí exploatovat a nadřazovat naše zájmy těm jejich.
 

Vzácný bílý los ve vodě. Foto archiv Hany Novákové
 

Spolu s tím, jak se lidskou činností proměnila podoba planety a jak akceleruje vymírání živočišných druhů a další ekocidy, proměňuje se i naše senzitivita. Pevně věřím, že k její proměně posléze přispěje i náš losí film.





more articles from a section:  New release

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu.
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.

starší články

.DOK.REVUE
February 17, 2020


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival