VIVA VIDEO, VIDEO VIVA

Adéla Komrzý o svém novém filmu Československý obraz elektronický

„Přichází video. Místo přepínání kanálů může ten přístroj zrychlit nudné scény, opakovat to, co je tak neuvěřitelně zajímavé, způsobit další devastaci obrazu, třeba řadou přepisů. Jaké možnosti předkládá zhýčkanému divákovi tento zázračný mlýnek na rozemletí obrazu i informací, mlýnek na přípravu obrazových karbanátků!”

– Radek Pilař, Viva video, video viva

Před dobou jsem dostala impulz k natočení filmu o počátcích elektronického obrazu – videa – před revolucí. Protože děda byl jeden z prvních, kdo u nás s videem jako nástrojem pro své (umělecké) vyjádření začínal, rozhodla jsem se impulz nezatratit, vydat se vstříc osobní i společenské historii a film natočit. 

Můj děda je Radek Pilař. Dal podobu Rumcajsovi, Mance, Cipískovi i Večerníčkovi. Začínám text tak, jak by asi nechtěl… Pryč od toho. 

Byl mi necelý jeden rok, když děda zemřel. Po 25 letech od jeho smrti se dostávám do pracovny, kde jsou veškeré kazety, které natočil. Pouštím si jednu po druhé a skrze záběry se snažím půjčit si jeho oči. Chtěl se stát „video-okem“? Záběry ze zahrady, ateliéru, návštěvy, děti, umění, obrazy, záznamy výstav, detaily oblohy, detaily květů, detaily tváří, detaily všeho. Další kazeta. Šum. Černá bílá. Ježíš, vždyť to jsem já! Kamera točí detail mých dětských očí. Máma! Je krásná a děda ji prosí, ať mě i sebe otočí blíž na kameru. Poprvé slyším jeho hlas. Dochází mi, že tyhle záběry jsou to jediné, kde jsme spolu. V čase. Já před kamerou, on za kamerou. Na této VHSce mi nechal svůj pohled. Ta skutečnost blízkosti mě fascinuje. Přetáčím kazetu sem a tam, rychle i pomalu. Nejradši bych se do toho obrazu vpila, proskočila mřížkou do jeho oka. 

V archivu nacházím texty, deníky a zápisky, které od dědovy smrti nikdo nečetl. Jemně, až posvátně beru do rukou staré pauzáky a v hlavě se mi pomalu začíná vytvářet komplexnější obraz. Otevírám další desky – rok 1987/1989, Obor video. Manifesty videa, které svým posláním reagují na umělohmotnost televizního vysílání, střídají stanovy Oboru videa vysvětlující jeho vznik pod SČVU, který byl motivován obavami z monopolizace videa. Postupně se k Radku Pilařovi a Petru Skalovi začali přidávat další výtvarníci, architekti, fotografové i teoretici. Ondřej Černý, Věra Geislerová & René Slauka, Václav Hodan, Roman Milerský, 5 D STUDIO (Tomáš Kepka, Michal Pacina, Marta Karoliová), Radek Pilař, Pavel Scheufler, Petr Skala, Lucie Svobodová, Lenka Štarmanová, Ivan Tatíček, Petr Trojan, Jaroslav Vančát, Miroslav Dopita.


 

Aniž by nadšená skupina měla znalosti zahraničního videoartu, chystá těsně před revolucí svou první výstavu v rámci Salonu v pravém křídle Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Není téměř žádná dokumentace. Žádné video, jen pár fotek. Výstava se jmenovala „Den videa“ a opravdu trvala pouze jeden den. Nebyla technika a k tomu video svou podstatou mohlo být podvratné. 

Volám kurátorovi Martinu Mazancovi, člověku z nejpovolanějších pro tento nápad: „Co tu první výstavu, jak se o ní moc neví, zrekonstruovat?“ „Jdu do toho!“ 

Jako architekta Martin přizve umělce Dominika Gajarského a věci se dají do pohybu. Objíždíme tehdejší vystavující, pátráme po původních dílech, VHSkách, disketách a vůbec jakýchkoliv stopách, které by pomohly rozkrýt část dosud nezmapovaných dějin československého obrazu elektronického. „No jo, ale já ty diskety před pěti lety na čarodějnice spálil…“ „Jo… když já už si nic nepamatuju…“ „Mně je jedno, jak a jestli to vystavíte.“ „Tvůj děda byl hodnej chlap.“ „Dáte si kafe?“  „Nechcete kotě?“ „Tu VHS má asi moje bývalá žena, ale ona se mnou nemluví…“ „No, já jsem to vyhodila, nikdy by mě nenapadlo, že to ještě někoho bude někdy zajímat. To jsem kráva, co?“

Vzniká tak obecná zpráva, pátrání o tom, jakým věcem (umění) přikládáme jakou váhu, na čem jejich hodnota záleží a kdo ji určuje. 

Nacházím dopis Petru Skalovi od dědy, který těsně před výstavou dostal srdeční příhodu a z nemocnice píše: „Milý Petře, jsem tady za správnýho videistu. Mám na monitoru připojený srdce. /…/ To připojený srdce na monitor, to je ten nejlepší příklad užitýho a užitečnýho videa – videa pro výstavu. Stálo by snad za to se tam nechat převézt a nechat si předčítat zvěsti z denního tisku, to by byly obrázky. /…/“ 

Téměř po roce od prvního společného setkání na Výstavišti se blíží opravdu rekonstrukce výstavy – na původním místě a ve stejném časovém rozpětí – JEDEN DEN VIDEA. Zveme současné kurátory, teoretiky umění, umělce a další a otevíráme tak dialog nad historickými i uměleckými kvalitami počátků elektronického obrazu, který se vyvíjel ve společensko-politické bublině minulého režimu nezávisle na zahraničí, kde byl videoart v 80. letech svými možnostmi a otevřeností v jistém předstihu. (O tom, jak se vypravujeme s Petrem Skalou do Ameriky za Woodym Vasulkou, abychom právě tyto kontrasty otevřeli, zase příště. A že to byla cesta objevná, místy surrealistická a nekonečně extatická!)

Tak, prosím, bděte! Brzy se objeví pozvánky a plakáty od grafického studia Anymade a už 4. září pohltí pravé křídlo Průmyslového paláce na Výstavišti video 80. let! A tak VIVA VIDEO, VIDEO VIVA! Těšíme se na vás!!!





more articles from a section:  New release

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu.

starší články

.DOK.REVUE
August 28, 2018


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival