Nepohřbený Lenin

Rozhovor s Tomášem Glancem, dramaturgem festivalové sekce Ikona Lenin.

Dobytí Zimního paláce (Vzyatiye zimnego dvortsa, 1920)

Tomáš Glanc, odborník na literární vědu, ruskou kulturu a umění, dramaturgoval jednu z letošních ji.hlavských festivalových sekcí, která byla připravena ke 100. výročí bolševické Říjnové revoluce. Sekce Ikona Lenin v několika projekcích představí jak filmy soustředěné na kultovní osobnost Lenina, tak filmové zpracování útoku bolševiků na Zimní palác. Rozhovor odhalí, jaké vzácné filmy čekají na ji.hlavské publikum a nabídne zamyšlení nad interpretačním vývojem postavy Lenina a jeho rolí v současné ruské kultuře.

Jak vznikla myšlenka zařadit do letošního ročníku ji.hlavského festivalu sekci filmů o Leninovi? Stál jste u zrodu tohoto nápadu, nebo jste byl osloven až později jako odborník na ruskou kulturu?

Měl jsem už dříve tu čest s ji.hlavským festivalem spolupracovat, ačkoliv šlo jen o drobnosti. Před několika lety jsem moderoval večer s ruskou básnířkou a disidentkou Natálií Gorbaněvskou a prezentaci českého překladu její slavné knihy V poledne. Popsala v ní, jak a proč v srpnu 1968 osm sovětských občanů zaplatilo za několikaminutovou deklaraci občanské solidarity s okupovaným Československem mnohaletými perzekucemi. Josef Pazderka z České televize o tom natočil materiál, který se tehdy na festivalu promítal. Podruhé jsem do Jihlavy přijel loni s úvodním slovem ke dvěma filmům ruských avantgardistů. Hned poté se začala rodit idea připravit pro letošek sekci ke stému výročí bolševické revoluce.

Jak je sekce Ikona Lenin koncipována, jaká je její skladba?

Revoluční program je rozdělen do čtyř projekcí. Na dvou se budou promítat celé filmy. Bude to Ejzenštejnův Říjen. Deset dní, které otřásly světem z roku 1927, kanonický skvost, který navzdory ideologické zakázce představuje spoustu nadčasových uměleckých výzev, které se v kinematografii řeší dodnes. Druhá celovečerní projekce je Sokurovův Býk. Je to film z roku 2001 o bezmocném, paralyzovaném, umírajícím Leninovi z režisérovy tetralogie o moci a vládcích. Nepochybně jeden z nejsugestivnějších obrazů Lenina, jaký kdy vznikl. Jedna projekce bude věnovaná obrazu Lenina v proměnách času a bude v ní spousta ukázek z různých dob — z vrcholného stalinismu, ale i z uvolněných 60. let, kdy Říjnovou revoluci natočil Sergej Bondarčuk tak trochu jako kinetickou světelnou show ve svém snímku Rudé zvony.

Bude se některá z projekcí věnovat i Leninovi v Československu?

Ještě v 80. letech vzniklo několik pozoruhodných a dnes zapomenutých inscenací s Leninem v podání Václava Švorce. Jednu režíroval zasloužilý Evžen Sokolovský, hráli v nich třeba Menšík, Postránecký, Veškrnová… Nejsou to pochopitelně zrovna vrcholy světové kinematografie, ale ukázky rozhodně stojí za připomenutí — hlavně v souvislosti s jednou z hlavních otázek, které celá sekce klade: Co autoři do Lenina promítali, jak ho modelovali, co měl Lenin vlastně zosobňovat?

Z jakého období pochází nejstarší filmové záznamy a co na nich uvidíme?

Bolševickou revoluci nikdo nefilmoval. Existují nějaké záznamy z demonstrací roku 1917, vláda Alexandra Kerenského, která se ujala moci po únorové revoluci, je také zaznamenaná, pár Leninových vystoupení je částečně natočeno. Ale ten hlavní obraz revoluce, kdy dav běží dobývat Zimní palác, dokumentuje nikoliv skutečnost, nýbrž masový spektákl z roku 1920. Ke třetímu výročí revoluce připravil tým dvanácti režisérů pod vedením avantgardního divadelníka Nikolaje Jevreinova největší představení všech dob. Performance líčící zánik buržoazie, porážku bílé armády a prozatímní vlády a vítězné převzetí moci bolševiky se účastnilo asi osm tisíc herců a statistů, orchestr sestával z pěti set muzikantů. Tato show byla také nafilmovaná a tento vzácný snímek ji.hlavskému publiku samozřejmě nabídneme. Fotografie „dobývání“ z této show byla později vyretušovaná, po odstranění režijních věží a publika se stala mystifikačním dokumentem a nejznámějším vizuálním „svědectvím“ o Říjnové revoluci.

Říjen. Deset dní, které otřásly světem (Oktyabr, Sergei Eisenstein, 1927)

Jaká jste měl kritéria a které faktory hrály zásadní roli při výběru filmů? Co na vybraných filmech považujete za důležité a atraktivní?

Od začátku bylo jasné, že i při velké vstřícnosti vedení festivalu nezbývá než vybrat pouze několik výrazných ukázek, protože to téma je tak rozsáhlé, že by vystačilo na celý festival, a my máme na všechno jen pár hodin. Bylo jasné, že musíme ukázat filmy z roku 1927, tehdy byla sovětská filmová avantgarda v plném proudu a nedošlo ještě k její decimaci stalinismem. Samozřejmě že filmy k desátému výročí revoluce vznikaly na ideologickou objednávku a nebylo vůbec myslitelné, aby převrat nějak obsahově zpochybňovaly nebo ukazovaly jeho stinné a katastrofální stránky. Ale na úrovni výrazových prostředků je v těch dílech hodně nápadů, které jsou i z dnešního hlediska neuvěřitelně odvážné a revoluční. Ejzenštejn i Pudovkin byli nejen přední režiséři, ale zároveň intelektuálně zdatní teoretici, kteří ve své tvorbě zjišťovali, co je vlastně film a jaké jsou jeho možnosti. Také Esfir Iljinična Šubová byla vzdělaná dáma a nadaná střihačka. V době občanské války pracovala jako osobní sekretářka divadelního mága Vsevoloda Mejercholda, který tehdy zastával vysoké funkce v kulturní politice. Její film Pád dynastie Romanovců z roku 1927 je dokumentární montáží, která kromě jiného ukazuje, jak se z nevinného dokumentu dělá propaganda. 

Z jakých zdrojů filmy pocházejí a jak obtížné bylo je získat?

Touto stránkou se zabývala s obdivuhodným nasazením produkce festivalu a já jsem byl jen v některých případech konzultantem. Ne vždy byl nejnadějnějším zdrojem ruského filmu ruský archiv, ačkoliv Gosfilmofond si počínal velmi profesionálně, nakolik mohu soudit. Za významný čin považuji digitalizaci československých filmů o Leninovi z období normalizace. Řekl bych, že je od té doby v podstatě nikdo neviděl.

Název sekci dala postava Lenina. Jak se v průběhu doby proměnil způsob filmového ztvárnění této osobnosti?

Každá historická postava prochází v průběhu doby nějakým interpretačním vývojem, ať v literatuře, ve filmu nebo koneckonců i v historiografii. Lenin je v tomto ohledu zajímavý, protože se z něj stala supermodla a brand sovětského státu a komunistické ideologie vůbec. Ačkoliv na přelomu 10. a 20. let nebyla jeho role tak absolutně výjimečná, ostatní bolševici byli také vlivní, hlavně ti, které pak Stalin nechal povraždit — Trockij, Bucharin, Kameněv, Zinovjev. Nebo Sverdlov, jeden z nejmocnějších revolucionářů, který ale zemřel v roce 1919 ve svých 33 letech. Lenin také zemřel dost brzy, šest let po revoluci, a bylo mu teprve 53 let. Kanonizaci v režii Stalina, kterého nesnášel, se proto nemohl bránit. Navíc byl ohledně mediální sebeprezentace dost zdrženlivý. Takže možnosti projektovat do něj nejrůznější ideály byly hodně široké. Ve 20. letech ještě vystupuje jako nervní intelektuál, ponořený do svých vizí. Ve 30. letech se už stává důstojným a moudrým předchůdcem i partnerem imperiálního budovatele Stalina, začíná se víc podobat svým pomníkům. Po druhé světové válce začínají převládat různé strategie zdůrazňující Leninovu lidskost, dobrotu, skromnost, laskavost, ohleduplnost a podobně. Z žánrového hlediska tak často dochází k jakési nechtěné parodii a burlesce, kdy je cynický ideolog teroru líčen jako láskyplný kamarád každého z nás.

Jakou má Lenin pozici v současné ruské kultuře? Je stále významným a pevným symbolem?

Tisíce Leninových památníků zůstávají v Rusku na svých místech a nikdo se zatím nechystá ani jej pohřbít, leží dál ve své skleněné krabici v mauzoleu. Je na tom vidět, jakým zvláštním slepencem je současná ruská státní ideologie. Lenin nenáviděl duchovenstvo, církev chtěl zničit a víru v boha vyvrátit, ale dnešní elita pravoslavné církve, papouškující názory zformulované v administrativě prezidenta, k jeho přítomnosti na každém kroku mlčí. Lenin už není živější než všichni živí, jak napsal po jeho smrti Majakovskij, je naopak spolehlivě mrtvý — ale nepohřbený. K diskuzi o totalitní podstatě sovětského projektu a roli Lenina a jeho spolupracovníků ruská společnost ještě nedozrála, ačkoliv jednotliví historici, politologové a esejisté se už nesčetněkrát k jednotlivým tématům vyjádřili. Ale přesto zůstává Lenin jakýmsi patronem, kterého nikdo nevzývá, ale ani neodstraňuje. I protagonisté moci mlčky přecházejí do očí bijící rozpor: Lenin zosobňuje v mnoha ohledech pravý opak dnešní ideové orientace ruského vedení. Byl to (západo)evropsky vzdělaný kosmopolita, národem ve smyslu etnické, nebo dokonce duchovní identity opovrhoval. A ruský státní kapitalismus dnešního typu určitě nemá nic společného s jeho učením. Lenin se ale stal jakousi neodmyslitelnou součástí ruského veřejného prostoru, něco jako vodka nebo rudá hvězda. I jeho kulturní impakt je obrovský. Lenin jako téma současného umění by byl námět pro rozsáhlou monografii nebo poutavou výstavu. A bude samozřejmě zajímavé, jakou roli ještě sehraje v budoucnosti kinematografie…





more articles from a section:  Interview

2.20None of the big streaming platforms are buying documentaries now because people are so scared in their personal lives Challenges for the film industry and festivals in the age of the coronavirusRadim Procházka
F2.18Special little momentsInterview with Antonio Di Biase, the director of De Sancto Ambrosio movie, which has the world premiere in Opus Bonum competition at 22nd Ji.hlava International Documentary Film Festival.Matěj Pořízek
F2.18Are we experiencing dystopia today?Interview with Frédérick Cousseau, the director of the poetic documentary called NU, which has the premiere in Opus Bonum competition at 22nd Ji.hlava IDFF.Tomáš Poštulka
F2.18Freedom of ChoiceInterview with Jacky Goldberg, the director of Flesh Memory, which will have its international premiere in Opus Bonum competition
F1.18I like to find other ways to tell a storyInterview with Jorge Pelicano, the director of the Until Porn Do Us Part, which has the premiere in Opus Bonum competition at 22nd Ji.hlava IDFF.Eliška Charvátová
F1.18Wim Wenders on Pope Francis: Courageous, Fearless, Extremely HonestMicro-interview with Wim Wenders about his film Pope Francis: A Man of His Word
F1.18‘My Unknown Soldier’ Director’s Family Secret: ‘There Was a Hole…’Interview with Anna Kryvenko, the director of My Unknown Soldier
F1.18Ji.hlava Chief Marek Hovorka on Keeping the Docu Fest FreshInterview with Marek Hovorka, the director of Ji.hlava IDFFWill Tizard
1.18Are Polish filmmakers suicidals?Interview with Polish Director Piotr StasikMartin Svoboda
F4.17Bylo pro mě problematické na někoho namířit kameruRozhovor s Violou Ježkovou o jejím filmu Všechno má svůj čas

starší články

F3.17DOK.REVUE
October 27, 2017


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival