Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministku

Andrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.

Když píšete článek o vzniku knihy v roli její autorky, anebo (spolu)překladatelky, pak musí nutně být výsledkem popis dvou rozdílných dobrodružství. Na první pohled by se mohlo zdát, že zážitky autorky budou barvitější, čtenářsky vděčnější a naplněné vyšším počtem nocí probdělých u obrazovky. Pokud se však pouštíte do úkolu proměnit knihu, ze které neprávem zahraniční velkoprodukce udělala nevýraznou popelku, v sebevědomou feministku, pak máte postaráno o výjimečný zážitek. V minulém roce jsem měla to štěstí iniciovat, (spolu)překládat a o rozhovor s autorem rozšířit český překlad populárně-naučné knihy světově známého teoretika a kritika vizuální kultury Nicholase Mirzoeffa Jak vidět svět, která vychází v nakladatelství ArtMap 12. března 2019 za osobní účasti jejího autora.

Publikace v anglickém jazyce nazvaná How to See the World byla poprvé vydána v roce 2015 nakladatelstvím Penguin jako součást rozsáhlé edice Pelican, v rámci níž jsou závratnou rychlostí chrleny knihy současných populárních autorů, které mají za úkol seznámit veřejnost srozumitelným a čtivým způsobem s důležitými fenomény, obory a problémy současné společnosti. Coby ozubené kolečko této knižní mašiny si vysloužila publikace, stejně jako všechny další tituly v dané řadě, nudnou nazelenalou obálku, která z jinak sympaticky vyhlížející knížky menší velikosti a měkké vazby o rozsahu 300 stran udělala šedou myš. Stačí však jen upřít pohled na první stránku obsahující poděkování a čtenáři je jasné, že tahle „Baby by v koutě sedět neměla“. Jako hlavní postava poděkování zde totiž vystupuje slavný kritik kultury John Berger, jehož širokému publiku přístupná kniha esejí Způsoby vidění (1972, česky 2016), pomohla generacím čtenářů po celém světe podívat se na obrazy světa umění i populární kultury s kritickým odstupem. V rozhovoru vzniklém speciálně pro české vydání knihy proto autor přiznává, že se zpočátku k výzvě nakladatelství Penguin k sepsání publikace adresující problémy současné vizuální kultury stavěl váhavě. Bergerova kniha podle něj totiž i po téměř padesáti letech od jejího vydání stále funguje jako nepřekonatelný úvod do kritického studia obrazů. Mirzoeffovým východiskem proto nebylo sepsat nové Způsoby vidění, ale aktualizovat Bergerovy úvahy o poznatky současných věd o vidění a společnosti a obohatit knihu o diskuzi nových vizuálních fenoménů, které Bergerova doba dávala tušit, ale nepoznala je v plné síle, jakými jsou selfie, technologie dohledu, queer identita či vizualizace globálního oteplování. Pomyslný podtitul knihy proto podle jejího autora zní Způsoby vidění pro 21. století.

Křest knihy Jak vidět svět proběhl v březnu 2019 v pražském knihkupectví ArtMap za osobní účasti autora Nicholase Mirzoeffa. Na fotce je autor s překladatelkou Andreou Průchovou Hrůzovou.

Sedmi kapitolami s obsáhlým úvodem a kratším doslovem autor prochází s náležitým „bergerovským“ švihem, který baví překládat. Čtenář se  v jednu chvíli ocitá při selfie pózování, aby se vzápětí podíval s Toulouse–Lautrecem do tváře hendikepovaného umělce, která se odráží v zrcadle uvnitř jeho pařížského bytu a následně putoval na přehlídková mola harlemských zapovězených barů, na nichž v 80. letech afroameričtí a latinskoameričtí homosexuálové, transvestité a transsexuálové vytvořili taneční styl „vogue“. Jen na této cestě se tak čtenář dozví o historii portrétu, jehož námětem nejsou jen bohatí a slavní, ale ti stojící na okraji společnosti, marginalizovaní z důvodu rasového původu, tělesného nebo sociálního hendikepu a je konfrontován s otázkou, proč v naší současné instagramové kultuře selfie stále vítězí obrazy našich dokonalých já? V každé z kapitol však autor neklade pouze otázky, ale poctivě se snaží nabízet také odpovědi. To dobře ilustruje třicetistránkový rozhovor věnovaný autorově činnosti v oblasti politického a sociálního aktivismu. Právě osobní odpovědnost za to nepodílet se na šíření vizuálních dezinformací a přispívat k rozvoji schopnosti běžných osob být kritickými příjemci vizuálních sdělení jsou podle Mirzoeffa klíčem k vizuálnímu aktivismu, jehož je zastáncem. Vizuální aktivismus nám ukazuje, že o co opatrněji musíme obrazy, které kolem nás cirkulují závratnou rychlostí, interpretovat, o to s větší péčí je ještě musíme tvořit a využít sociální média jako nástroj k tomu ukazovat, a tím i budovat, společnost jako otevřenější, inkluzivnější a demokratičtější. Co takhle namísto pořízení si selfie okomentovat politickou reklamu muže v novinách, který dané noviny vlastní?     

Díky roční práci přichází k českému čtenáři publikace Jak vidět svět oděná do zářivě barevné obálky, doplněná o autorské kresby uvádějící téma každé z kapitol a obsáhlejší o nekompromisně kritický rozhovor s jejím autorem. Od své starší, anglické sestry je česká verze navenek k nepoznání. Uvnitř však stále zůstává tím nejlepším způsobem věrná odkazu Bergerových Způsobů vidění. Upozorňuje nejen na to, jaké obrazy tvoří náš okolní svět, ale jak my sami můžeme těmito obrazy tento svět měnit.



 

Autorka článku do českého jazyka přeložila a doslovem opatřila Bergerovy Způsoby vidění, (spolu)přeložila a rozhovorem s autorem opatřila výbory esejí Teorie obrazu W. J. T. Mitchella . 

Nicholas Mirzoeff: Jak vidět svět (2018, ArtMap)

překlad: Andrea Průchová Hrůzová (úvod, kapitoly 1–4) a Jan J. Škrob (doslov, kapitoly 5–7)
rozhovor s autorem: Andrea Průchová Hrůzová
redakce: Ondřej Pomahač
jazyková korektura: Michaela Pohlreichová
grafika: Petr Hrůza
ilustrace: Marcela Vorlíčková





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron

starší články

1.19DOK.REVUE
08. 04. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film