Zlatá mládež versus život v nižších vrstvách

Režisér Richard Komárek vypráví o konfrontaci zlaté mládeže z Prahy nejen s venkovským životem či vojenskou disciplínou

Pětice protagonistů (zleva Jiří, Yeni, Renáto, Nicol, Michal) – zdroj: Česká televize

Pětidílná docu-reality show Zlatá mládež by měla diváky bavit a zároveň jim podsunout i náměty k přemýšlení. V tom je půvab tohoto formátu. Zábava v docu-reality show funguje jako sladidlo u léku – diváka je tak možné ponouknout k přemýšlení nad tématy, kterým by se v případě klasického dokumentu zaručeně vyhnul.

Každé z pěti prostředí, do kterých jsme vrhli našich pět mladých Pražanů, má svá témata. Na jatkách jde především o uvědomění si ceny lidské práce i života zvířat, tedy o odhalení toho, o čem nám „spotřebitelům“ konzumní společnost umožňuje tak pohodlně nepřemýšlet. V Chanově je to pak korekce předsudků. Ve vojenském kurzu přežití prověřuje přímá zkušenost týmového ducha aktérů a důležitá je schopnost mladé generace vyrovnat se s mimořádnými válečnými podmínkami. V Českém Banátu v Rumunsku zase šlo o návrat k venkovským kořenům. Zdejší domov pro seniory byl místem přímé konfrontace se stářím druhých i s budoucností samotných aktérů.

Dlouho jsme se při přípravách přeli o název. Nakonec jsme zvolili Zlatou mládež. Chápeme jej však šířeji, než jako označení pro děti bohatých rodičů, i když i takoví se mezi našimi aktéry najdou. V poválečné Francii, odkud termín pochází ještě z doby Francouzské revoluce, jím označovali mladé lidi, kteří žili sociálně nezodpovědným životním stylem, jaký jim velkoměsto umožňovalo. Podobně lze definovat i naše protagonisty – mladé lidi zhýčkané životem v hlavním městě. Co je v Praze hýčká? Tak například pracují, ale mohou si díky metropoli vybrat, co budou dělat. V Praze se nikdy neocitnou v situaci, že musí vzít práci, která jim nevoní. To ale není samozřejmé kdekoliv jinde v Česku. To, co z nich ale skutečně dělá zlatou mládež, je fakt, že si tuhletu svou životní výhodu neuvědomují. Zlatou mládež v našem pořadu definujeme jako lidi sociálně vykořeněné životem ve velkoměstě – je jedno, zda jde o generaci Y nebo Z, zda utratí na jednom pátečním tahu 3 tisíce korun nebo 25 tisíc korun (v jejich případě vítězí spíše druhá cifra). Jsou to mladí lidé ze střední třídy s velkou důvěrou v sebe samé a s jasným hodnotovým žebříčkem – zaprvé užívat si, zadruhé užívat si a zatřetí užívat si. Všichni žijí ve velkoměstském skleníku, s hotovými názory a mnohdy i předsudky vůči lidem mimo svůj skanzen, to vše je ale neprověřené osobní zkušeností.  Naše postavy nepocházejí z nejvyšší třídy, ale ze střední, přesto se objevuje propastný rozdíl mezi naší zlatou mládeží a lidmi, se kterými se při natáčení potkávali, ať už na jatkách, nebo v rumunském Banátu. Netušil jsem, že ten rozdíl může být až takový.

Z natáčení v Chanově (zdroj: Česká televize)

Vybraní aktéři jsou výstřední nebo nepraktičtí nebo obojí. Pro docu-reality show ale mají jednu velkou hodnotu, a sice že jsou schopni verbální reflexe (tedy alespoň někdy). Renáto je excentrický homosexuál s touhou stát se hvězdou showbyznysu, Yeni je vicemiss Vietnam, Nicol je modelka z obálky časopisu, Michal studuje práva s nalajnovanou kariérou politika a Jiří se jako herec „proslavil“ hlavní rolí v jednom filmu a dabováním Rona Weasleyho. Mnohdy nás dostali tím, nakolik byli nepředvídatelní. Nejzákladnější problém skoro u všech nebylo ani tak to, co dělají, ale spíš jak u toho vypadají. Faktem je, že kamkoliv přijeli, způsobovali značné pozdvižení, křečovitý úsměv na tváři, dávivý kašel po zaskočení jídla a drobné infarkty.

O některé situace jsme přišli. Kamery bohužel nebyly u rvačky v nočním Chanově následující po zábavě, kde zazářil Renáto. Jiří Kocman se svým typickým asertivním způsobem odmítl podělit o hulení a dostal ránu do nosu. Skoro všichni místní chlapi se Jiřího zastali a útočníka zpacifikovali. Michal se jal zorganizovat po vzoru sicilské vendety trestnou výpravu, což mu naštěstí místní rozmluvili. Nicméně díky tomu Michalova popularita v Chanově vzrostla natolik, že jako mladý politik má v případě budoucí kandidatury v tomto regionu hlasy chanovských téměř jisté.

Nesmazatelnou stopu jsme také zanechali v Gerníku, což je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Je to ráj na zemi. Tedy pro normálního smrtelníka. Poté, co naši protagonisté pozuráželi všechny, se kterými přišli do styku, zejména komentováním jejich příbytků a oblečení, snažil se Michal prolomit hustou atmosféru hrou na kytaru a písní v místní hospodě. Nezabrala tutovka jako Chinaski a překvapivě ani poetičtí Kabáti. Při sborovém zpěvu skladby Spěchám od Hanky Zagorové už nezůstalo jedno oko suché, tedy alespoň co se štábu týče, nebyly to však slzy dojetí. V místní kronice bude náš pobyt zřejmě dlouho převyšovat obavy z tureckých nájezdů, kvůli kterým zde byly tyto vesnice na hranici Rakouska-Uherska s tehdejší Osmanskou říší vytvořeny.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková