Zlatá mládež versus život v nižších vrstvách

Režisér Richard Komárek vypráví o konfrontaci zlaté mládeže z Prahy nejen s venkovským životem či vojenskou disciplínou

Pětice protagonistů (zleva Jiří, Yeni, Renáto, Nicol, Michal) – zdroj: Česká televize

Pětidílná docu-reality show Zlatá mládež by měla diváky bavit a zároveň jim podsunout i náměty k přemýšlení. V tom je půvab tohoto formátu. Zábava v docu-reality show funguje jako sladidlo u léku – diváka je tak možné ponouknout k přemýšlení nad tématy, kterým by se v případě klasického dokumentu zaručeně vyhnul.

Každé z pěti prostředí, do kterých jsme vrhli našich pět mladých Pražanů, má svá témata. Na jatkách jde především o uvědomění si ceny lidské práce i života zvířat, tedy o odhalení toho, o čem nám „spotřebitelům“ konzumní společnost umožňuje tak pohodlně nepřemýšlet. V Chanově je to pak korekce předsudků. Ve vojenském kurzu přežití prověřuje přímá zkušenost týmového ducha aktérů a důležitá je schopnost mladé generace vyrovnat se s mimořádnými válečnými podmínkami. V Českém Banátu v Rumunsku zase šlo o návrat k venkovským kořenům. Zdejší domov pro seniory byl místem přímé konfrontace se stářím druhých i s budoucností samotných aktérů.

Dlouho jsme se při přípravách přeli o název. Nakonec jsme zvolili Zlatou mládež. Chápeme jej však šířeji, než jako označení pro děti bohatých rodičů, i když i takoví se mezi našimi aktéry najdou. V poválečné Francii, odkud termín pochází ještě z doby Francouzské revoluce, jím označovali mladé lidi, kteří žili sociálně nezodpovědným životním stylem, jaký jim velkoměsto umožňovalo. Podobně lze definovat i naše protagonisty – mladé lidi zhýčkané životem v hlavním městě. Co je v Praze hýčká? Tak například pracují, ale mohou si díky metropoli vybrat, co budou dělat. V Praze se nikdy neocitnou v situaci, že musí vzít práci, která jim nevoní. To ale není samozřejmé kdekoliv jinde v Česku. To, co z nich ale skutečně dělá zlatou mládež, je fakt, že si tuhletu svou životní výhodu neuvědomují. Zlatou mládež v našem pořadu definujeme jako lidi sociálně vykořeněné životem ve velkoměstě – je jedno, zda jde o generaci Y nebo Z, zda utratí na jednom pátečním tahu 3 tisíce korun nebo 25 tisíc korun (v jejich případě vítězí spíše druhá cifra). Jsou to mladí lidé ze střední třídy s velkou důvěrou v sebe samé a s jasným hodnotovým žebříčkem – zaprvé užívat si, zadruhé užívat si a zatřetí užívat si. Všichni žijí ve velkoměstském skleníku, s hotovými názory a mnohdy i předsudky vůči lidem mimo svůj skanzen, to vše je ale neprověřené osobní zkušeností.  Naše postavy nepocházejí z nejvyšší třídy, ale ze střední, přesto se objevuje propastný rozdíl mezi naší zlatou mládeží a lidmi, se kterými se při natáčení potkávali, ať už na jatkách, nebo v rumunském Banátu. Netušil jsem, že ten rozdíl může být až takový.

Z natáčení v Chanově (zdroj: Česká televize)

Vybraní aktéři jsou výstřední nebo nepraktičtí nebo obojí. Pro docu-reality show ale mají jednu velkou hodnotu, a sice že jsou schopni verbální reflexe (tedy alespoň někdy). Renáto je excentrický homosexuál s touhou stát se hvězdou showbyznysu, Yeni je vicemiss Vietnam, Nicol je modelka z obálky časopisu, Michal studuje práva s nalajnovanou kariérou politika a Jiří se jako herec „proslavil“ hlavní rolí v jednom filmu a dabováním Rona Weasleyho. Mnohdy nás dostali tím, nakolik byli nepředvídatelní. Nejzákladnější problém skoro u všech nebylo ani tak to, co dělají, ale spíš jak u toho vypadají. Faktem je, že kamkoliv přijeli, způsobovali značné pozdvižení, křečovitý úsměv na tváři, dávivý kašel po zaskočení jídla a drobné infarkty.

O některé situace jsme přišli. Kamery bohužel nebyly u rvačky v nočním Chanově následující po zábavě, kde zazářil Renáto. Jiří Kocman se svým typickým asertivním způsobem odmítl podělit o hulení a dostal ránu do nosu. Skoro všichni místní chlapi se Jiřího zastali a útočníka zpacifikovali. Michal se jal zorganizovat po vzoru sicilské vendety trestnou výpravu, což mu naštěstí místní rozmluvili. Nicméně díky tomu Michalova popularita v Chanově vzrostla natolik, že jako mladý politik má v případě budoucí kandidatury v tomto regionu hlasy chanovských téměř jisté.

Nesmazatelnou stopu jsme také zanechali v Gerníku, což je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Je to ráj na zemi. Tedy pro normálního smrtelníka. Poté, co naši protagonisté pozuráželi všechny, se kterými přišli do styku, zejména komentováním jejich příbytků a oblečení, snažil se Michal prolomit hustou atmosféru hrou na kytaru a písní v místní hospodě. Nezabrala tutovka jako Chinaski a překvapivě ani poetičtí Kabáti. Při sborovém zpěvu skladby Spěchám od Hanky Zagorové už nezůstalo jedno oko suché, tedy alespoň co se štábu týče, nebyly to však slzy dojetí. V místní kronice bude náš pobyt zřejmě dlouho převyšovat obavy z tureckých nájezdů, kvůli kterým zde byly tyto vesnice na hranici Rakouska-Uherska s tehdejší Osmanskou říší vytvořeny.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.