Záhada lokálek

Andrea Primusová o svém dokončovaném „dokonale nezávislém“ dokumentárním filmu Záhada lokálek, ve kterém si klade otázku, proč od 70. let minulého století převažuje trend rušení lokálních a regionálních železnic v Česku na úkor jejich dalšího vývoje.

Záhada lokálek

Na podzim 2015 jsem při čekání na vlak usilovně přemýšlela, jaký projekt předložím za pár hodin na semináři Management kultury. Nápad nepřicházel, vlak nepřijížděl. „Zase má zpoždění,“ postěžovala jsem si sousedce čekající kousek ode mě. „Aspoň pojede. Před pár lety se ta trať měla rušit,“ konstatovala suše. Vytřeštila jsem oči. Trať z Prahy na Dobříš je velmi vytížená příměstská linka ve všední dny i o víkendu, jen blázen by ji rušil. „To je nesmysl,“ namítla jsem. Autorita bývalé ajznboňačky byla neúprosná: „Dokonce několikrát. Ani nákladní vlaky už tu nejezdí, vlečku k fabrice na Mníšku pod Brdy vytrhali a všechno to ženou na silnice.“ „Proč? A kdo?“ Ukázala do neurčita nahoru: „Nechtějí to. Chtějí, aby lidi jezdili autama.“ 

O tři hodiny později a tři sta kilometrů dál jsem předložila záměr natočit delší dokument o zaniklých tratích a sérii kratších videí zaměřených na konkrétní místa. Vedoucí semináře návrh přijal velmi kladně, za což jsem ho následující rok a půl trvale proklínala. Hledání odpovědí na uvedené otázky rozkrylo neuvěřitelnou šíři a spletitosti tématu regionálních železnic a dopravy vůbec. Zároveň otevřelo potenciál veřejné diskuze a hlubší smysl celého projektu Záhada lokálek

O celé problematice jsem předtím neměla ani páru. Netušila jsem, jak funguje, ani jakou má historii. Vlak vnímám jako samozřejmost a pořádně ho registruji, až když nejede. O koňské dráze na Linec jsem četla, parní mašinky se mi líbí, ale víc nic moc. Dva měsíce jsem se hrabala ve všech možných odkazech, článcích, publikacích, hledala všechno možné o zaniklých tratích a kdykoliv jsem viděla koleje, vhrkly mi slzy do očí.  

Na začátku roku 2016 jsem oslovila řadu vytipovaných odborníků a naplánovala tři dny předtáček, abych zjistila, jak může probíhat natáčení na zrušené i provozované trati.  Neměla jsem pevný štáb ani peníze. Pomohli a pomáhají dobří přátelé, ochotní kolegové i aktivita aktérů. Rozplánovala jsem natáčení, sehnala něco málo peněz a kola se dala do pohybu.

Záhada lokálek

O půl roku později jsem zjistila, že jsem zapadla v bahně, ze kterého se budu hrabat ještě dlouho. Z nostalgického obrázku zarostlých kolejí a sentimentu se vylouplo výsostně aktuální téma současného stavu. „Připravte se na to, že všechny lokálky stejně zrušíme,“ přivítal mě na prvním jednání zástupce Správy železniční dopravní cesty. Jako když vyletí sršeň z hnízda. Šlápla jsem do něj: „Právě proto je chci dokumentovat!“ 

Tendence rušit místní dráhy kvůli nerentabilitě sledujeme od 30. let minulého století, které zesilují s rozvojem silniční dopravy, respektive s výrobou automobilů. Vrchol trendu nastal v sedmdesátých letech, kdy byla v souvislosti s celosvětovým přístupem železnice prohlášena za „morálně zastaralou“ a vládnoucí garnitura navrhla zrušení zhruba poloviny železniční sítě. Realizaci záměru odvrátila energetická krize, přesto bylo několik tratí zlikvidováno. 

Studie Světové banky týkající se porevolučního hospodářství Československé republiky se v tom směru nijak neodlišuje. Navrhuje zrušení čtvrtiny železniční sítě, investice do silnic a převedení vlaků na koridory. Původní záměr směřovat na rychlostní tratě nákladní dopravu se však postupem let vytratil. I nyní slyšíme napříč politickým spektrem pouze o potřebě vysokorychlostních tratí, nad napájecími potůčky se žádná strana nezamýšlí. 

Dokumentace regionálních železnic je téma na celý život. Film je v podstatě pilotním úvodem do problematiky lokálek s přídechem zakázaného ovoce. „Nesmí“ se o nich mluvit, proto „nikoho“ nezajímají, včetně mediálního mikrokosmu, politických stran a producentů. Máme dokonale nezávislý dokument.
 

Vznik filmu a jeho premiéru můžete podpořit v crowdfundingové kampani na portálu Hithit.cz





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

.DOK.REVUE
07. 09. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue