Za hranami a hranicemi

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.

Z plakátu k filmu Sólo

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti. 

Porotci jihlavského festivalu zvolili za nejlepší český film tohoto roku snímek Sólo (2019) francouzského tvůrce žijícího dlouhodobě v Česku, Artemia Benkiho. Zatímco před dvěma lety festivalová dramaturgie záměrně rozvolnila v soutěžních sekcích hranice dokumentu a vpustila do nich i některé ryze inscenované snímky, letos nejen v případě Sóla, ale i dalších filmů rozšířila hranice toho, co dosud označovala jako „česká radost“. Rázem se tak české dokumenty mohou porovnávat s filmy tak zvaně odjinud, což může být příjemným obohacením i nabouráním jinak možná místy do sebe příliš zahleděné české dokumentaristiky. Ostatně o tom, zda existují nějaké parametry „českého“ filmu v rámci legislativy Státního fondu kinematografie, uvažuje v rozhovoru čísla nová předsedkyně Rady Fondu Helena Bendová. 

Film Sólo zároveň zpřítomňuje další hraniční pojmy, které si vytváříme při setkání s čímkoliv novým či nezvyklým. Pojednává o argentinském klavíristovi Martínu Perínovi, který byl v dětství velkým talentem, ale v dospělosti narážel na vlastní limity, které neunesl, a skončil v ústavu. Film zachycuje jeho návrat do „normálního“ a „běžného“ života, v němž tápe a který neumí žít. Co je však normální a běžné? Narážíme i na hranice slov. „Neumíme přijmout jinakost, kterou považujeme za ne-normalitu. Nedokážeme foucaultovsky mluvit s nerozumem, s tím, čemu nerozumíme a co vylučujeme do oblasti ne-normality. To pro mě film Sólo implicitně tematizoval a umožňoval mi neustále překračovat onu hranici, kterou si vytváříme, ať už chceme, či ne. Film mě pustil do Perínova světa, a tím tuto pomyslnou hranici smazal,“ říká o filmu v situační recenzi tohoto čísla publicista Petr Fischer. 

Períno byl nejšťastnější ve chvílích úspěchu na pódiu, v okamžicích tvůrčího vytržení. A právě na hranách „přepadávajících k tomu, čemu říkáme ne-normalita, se často dějí ty nejdůležitější věci, na které pak celý život vzpomínáme“, poznamenává Fischer v situační recenzi. Patrně právě tyto hraniční momenty Períno vyhledával jednu dobu i pomocí drog. Aby se člověk dostal za hranu, musí jít o extrémní zážitek. Vyhrocenou situaci zachycuje i film Ajka (2018) kazašského tvůrce Sergeje Dvorcevoje, jemuž v tomto čísle věnujeme téma a který letos získal na jihlavském festivalu cenu za přínos světové kinematografii. Film můžeme vnímat jako studii zoufalého života ilegálních imigrantů, bojujících doslova o život v obřích a nehostinných útrobách města, ale i jako extrémní obraz mateřství, trpícího a bolestivého. Dvorcevoj diváka prostřednictvím extrémní situace hrdinky staví před morální dilema – můžeme lidi ve vyhrocených situacích hodnotit podle našich běžných měřítek? 

Zcela jinak nastavuje hranice dokumentarista Martin Páv ve svém připravovaném filmu Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film, který Páv přibližuje v tomto čísle v rubrice Nový film, klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?




5.19DOK.REVUE
13. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue