Za hranami a hranicemi

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.

Z plakátu k filmu Sólo

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti. 

Porotci jihlavského festivalu zvolili za nejlepší český film tohoto roku snímek Sólo (2019) francouzského tvůrce žijícího dlouhodobě v Česku, Artemia Benkiho. Zatímco před dvěma lety festivalová dramaturgie záměrně rozvolnila v soutěžních sekcích hranice dokumentu a vpustila do nich i některé ryze inscenované snímky, letos nejen v případě Sóla, ale i dalších filmů rozšířila hranice toho, co dosud označovala jako „česká radost“. Rázem se tak české dokumenty mohou porovnávat s filmy tak zvaně odjinud, což může být příjemným obohacením i nabouráním jinak možná místy do sebe příliš zahleděné české dokumentaristiky. Ostatně o tom, zda existují nějaké parametry „českého“ filmu v rámci legislativy Státního fondu kinematografie, uvažuje v rozhovoru čísla nová předsedkyně Rady Fondu Helena Bendová. 

Film Sólo zároveň zpřítomňuje další hraniční pojmy, které si vytváříme při setkání s čímkoliv novým či nezvyklým. Pojednává o argentinském klavíristovi Martínu Perínovi, který byl v dětství velkým talentem, ale v dospělosti narážel na vlastní limity, které neunesl, a skončil v ústavu. Film zachycuje jeho návrat do „normálního“ a „běžného“ života, v němž tápe a který neumí žít. Co je však normální a běžné? Narážíme i na hranice slov. „Neumíme přijmout jinakost, kterou považujeme za ne-normalitu. Nedokážeme foucaultovsky mluvit s nerozumem, s tím, čemu nerozumíme a co vylučujeme do oblasti ne-normality. To pro mě film Sólo implicitně tematizoval a umožňoval mi neustále překračovat onu hranici, kterou si vytváříme, ať už chceme, či ne. Film mě pustil do Perínova světa, a tím tuto pomyslnou hranici smazal,“ říká o filmu v situační recenzi tohoto čísla publicista Petr Fischer. 

Períno byl nejšťastnější ve chvílích úspěchu na pódiu, v okamžicích tvůrčího vytržení. A právě na hranách „přepadávajících k tomu, čemu říkáme ne-normalita, se často dějí ty nejdůležitější věci, na které pak celý život vzpomínáme“, poznamenává Fischer v situační recenzi. Patrně právě tyto hraniční momenty Períno vyhledával jednu dobu i pomocí drog. Aby se člověk dostal za hranu, musí jít o extrémní zážitek. Vyhrocenou situaci zachycuje i film Ajka (2018) kazašského tvůrce Sergeje Dvorcevoje, jemuž v tomto čísle věnujeme téma a který letos získal na jihlavském festivalu cenu za přínos světové kinematografii. Film můžeme vnímat jako studii zoufalého života ilegálních imigrantů, bojujících doslova o život v obřích a nehostinných útrobách města, ale i jako extrémní obraz mateřství, trpícího a bolestivého. Dvorcevoj diváka prostřednictvím extrémní situace hrdinky staví před morální dilema – můžeme lidi ve vyhrocených situacích hodnotit podle našich běžných měřítek? 

Zcela jinak nastavuje hranice dokumentarista Martin Páv ve svém připravovaném filmu Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film, který Páv přibližuje v tomto čísle v rubrice Nový film, klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?




5.19DOK.REVUE
13. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková