Za hranami a hranicemi

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.

Z plakátu k filmu Sólo

Tématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti. 

Porotci jihlavského festivalu zvolili za nejlepší český film tohoto roku snímek Sólo (2019) francouzského tvůrce žijícího dlouhodobě v Česku, Artemia Benkiho. Zatímco před dvěma lety festivalová dramaturgie záměrně rozvolnila v soutěžních sekcích hranice dokumentu a vpustila do nich i některé ryze inscenované snímky, letos nejen v případě Sóla, ale i dalších filmů rozšířila hranice toho, co dosud označovala jako „česká radost“. Rázem se tak české dokumenty mohou porovnávat s filmy tak zvaně odjinud, což může být příjemným obohacením i nabouráním jinak možná místy do sebe příliš zahleděné české dokumentaristiky. Ostatně o tom, zda existují nějaké parametry „českého“ filmu v rámci legislativy Státního fondu kinematografie, uvažuje v rozhovoru čísla nová předsedkyně Rady Fondu Helena Bendová. 

Film Sólo zároveň zpřítomňuje další hraniční pojmy, které si vytváříme při setkání s čímkoliv novým či nezvyklým. Pojednává o argentinském klavíristovi Martínu Perínovi, který byl v dětství velkým talentem, ale v dospělosti narážel na vlastní limity, které neunesl, a skončil v ústavu. Film zachycuje jeho návrat do „normálního“ a „běžného“ života, v němž tápe a který neumí žít. Co je však normální a běžné? Narážíme i na hranice slov. „Neumíme přijmout jinakost, kterou považujeme za ne-normalitu. Nedokážeme foucaultovsky mluvit s nerozumem, s tím, čemu nerozumíme a co vylučujeme do oblasti ne-normality. To pro mě film Sólo implicitně tematizoval a umožňoval mi neustále překračovat onu hranici, kterou si vytváříme, ať už chceme, či ne. Film mě pustil do Perínova světa, a tím tuto pomyslnou hranici smazal,“ říká o filmu v situační recenzi tohoto čísla publicista Petr Fischer. 

Períno byl nejšťastnější ve chvílích úspěchu na pódiu, v okamžicích tvůrčího vytržení. A právě na hranách „přepadávajících k tomu, čemu říkáme ne-normalita, se často dějí ty nejdůležitější věci, na které pak celý život vzpomínáme“, poznamenává Fischer v situační recenzi. Patrně právě tyto hraniční momenty Períno vyhledával jednu dobu i pomocí drog. Aby se člověk dostal za hranu, musí jít o extrémní zážitek. Vyhrocenou situaci zachycuje i film Ajka (2018) kazašského tvůrce Sergeje Dvorcevoje, jemuž v tomto čísle věnujeme téma a který letos získal na jihlavském festivalu cenu za přínos světové kinematografii. Film můžeme vnímat jako studii zoufalého života ilegálních imigrantů, bojujících doslova o život v obřích a nehostinných útrobách města, ale i jako extrémní obraz mateřství, trpícího a bolestivého. Dvorcevoj diváka prostřednictvím extrémní situace hrdinky staví před morální dilema – můžeme lidi ve vyhrocených situacích hodnotit podle našich běžných měřítek? 

Zcela jinak nastavuje hranice dokumentarista Martin Páv ve svém připravovaném filmu Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film, který Páv přibližuje v tomto čísle v rubrice Nový film, klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?




5.19DOK.REVUE
13. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.