Výsledky festivalových klání

Výběr z výroků těch, kdo se během festivalu utkali v prostoru rubrik duel a anketa

Ilustrace: Míša Kukovičová

Festivalová čísla dok.revue přinesla pod hlavičkou „anketa“ a „duel“ několik názorových střetů a miniprůzkumů mínění oslovených osobností dokumentárního světa – tvůrců, ale i pedagogů, producentů či kritiků. Otázky, které jsme jim kladli, se řídily tematickým zaměřením jednotlivých čísel. Ptali jsme se například: Je slovenská dokumentaristika odvážnější než ta česká? Má filmové vzdělání smysl? Jak si stojí český politický film? A čeho je dnes továrna symbolem?

Několik z dotázaných se jalo polemizovat se samotnou otázkou: Vít Klusák, jehož jsme požádali o definici „politického dokumentu“, má například za to, že označovat dokument za „politický“ je nadbytečné: každý dokument má politickou dimenzi, „a to i tehdy, když zrovna nepojednává o životě na stranickém sekretariátu“. Pavla Smejkala zase vedla výzva srovnat českou a slovenskou dokumentární kinematografii k tomu, zamyslet se nad oním neustále pociťovaným tlakem srovnávat Slováky s Čechy. Na slovenské straně identifikuje symptomy „sebakolonializujúcej, traumatickej kultúry, ktorá je založená na bytostnom pocite absencie a zaostávania za civilizovanejším svetom“, kterýmžto výrokem, paradoxně, slovenské trauma jen prohlubuje. Sebezpytování je však vlastní i jiným národům: Smejkalova partnerka v duelu Anna Stejskalová například vyzdvihuje slovenskou odvahu – a nepřímo tak kritizuje českou zbabělost – utkat se s předlistopadovými národními dějinami. A původní otázku proměňuje také Pavel Sterec, který se místo nad továrnou jako takovou zamýšlí nad zubatou ikonou z jihlavského vizuálu, jež v něm ovšem rozehraje takovou síť asociací, že plánované zúžení otázky nebylo nejspíš nutné. „Piktogram je tak zatížen různými významy, že se divím, že se ještě zcela nevyprázdnil,“ komentuje sám tuto žeň.

Z juxtapozice různých odpovědí někdy vzešlo neplánované napětí, o to překvapivější, vyskytlo-li se v odpovědích na zdánlivě nekontroverzní otázky, jako byla například prosba o srovnání českého dokumentu 2014 s dokumentem v jiné zemi. Iwona Lyko, polská filmová historička, například v české dokumentaristice identifikuje „pozoruhodnou a nadějnou tendenci“, kterou charakterizuje jako „hledání nových formálních východisek.“  „Jsme svědky rozšíření referenčního rámce českých nonfikčních filmů,“ dodává. Kontrapunkt k tomuto pozorování představuje odpověď Štěpána Bendy, jenž jako referenční rámec pro českou kinematografii použil německý dokument. Má za to, že české dokumenty jsou „příliš ovlivněny současnou českou televizní estetikou. V Německu to není tak zlé.“

Větší kontroverzi jsme naopak očekávali v případě polemiky o potřebnosti filmového vzdělání. Původně oslovený protějšek letošního vítěze České radosti Martina Duška, Karel Vachek, se ovšem se svým bývalým studentem nechtěl v duelu utkat, a tak jsme nakonec oslovili Vachkovu kolegyni z FAMU Alici Růžičkovou. Mezi ní a Duškem ovšem zavládl překvapivý soulad: oba škole připisují důležitou roli v tom, že zbavuje studenty ostychu či strachu, a oba mluví o potřebnosti toho být vystaven mnoha filmům, získat analytický pohled, zbavit se, jak říká Dušek, počáteční „dojmologie“. A oba zdůrazňují (Dušek snad jen o něco přímočařeji) nutnost existence vlastní touhy po vyjádření, vlastního pohledu, vlastního myšlení, jež škola filmaře naučit nemůže. Jedině to představuje nutnou podmínku, na které tvůrčí dokumentaristika závisí.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue