Výroční anketa: Kniha & Film / část 3

Čtení jaké knihy a sledování jakého filmu bylo pro českou a slovenskou dokumentaristickou obec klíčovým zážitkem v roce 2015?

Již po několik let publikujeme v posledním čísle dok.revue anketu, ve které tvůrcům, producentům, teoretikům, pedagogům i dalším osobnostem českého a slovenského dokumentárního filmu klademe dvě otázky. Ptáme se jich zaprvé na dokumentární film a zadruhé na knihu, které pro ně osobně byly v uplynulém roce nejpodstatnější, a žádáme je, aby svou volbu několika slovy zdůvodnili. Formulace anketních otázek napovídá, že se nám jedná o odpověď ryze osobní. Nežádáme výpovědi odborníků a nechceme sestavovat další z žebříčků nejlepších filmů a knih, kterými se to na konci roku v časopisech jenom hemží a o jejichž smyslu máme jisté pochybnosti. Více než kategorizovat, se snažíme hledat vzájemné souvislosti. Naše Anketa nabízí především inspiraci k objevování nového nebo dávno zapomenutého.

1/ Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč?

2/ Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč?

 

Radim Procházka, producent

Byl to pro mne rok opožděných objevů osvědčené kvality…

1/ Podoba ticha (Look of Silence, Joshua Oppenheimer, Dánsko, 2014) opět dokazuje, že lze o dávné genocidě na druhém konci světa udělat film proměňující politiku v zemi, o které pojednává, a zároveň vzbuzující rozruch na červeném koberci.

2/ Martin Juhás čili Československo. Teprve loni jsem pro sebe objevil ironii Davida Zábranského, Houellebecqa české literatury. Mám slabost pro každou jinou interpretaci našich dějin, cituji z knihy hodnocení první republiky: „Jedni byli demokraté, další šovinisté, nikdo však nestál bokem…“

Andrea Průchová, zástupkyně portálu DAFilms.cz

1/ Dokumentárním zážitkem uplynulého roku se pro mě stalo sledování snímku Tishe! (Rusko, 2002) za živého doprovodného komentáře jeho režiséra Viktora Kossakovského. Stalo se tak hned na začátku roku v lednu, kdy dokumentární portál DAFilms.cz pozval režiséra do Prahy k uvedení jeho snímku Ať žijí protinožci! (Rusko, 2014), jemuž předcházela filmová masterclass tvůrce. Oslovila mě soustředěnost směřovaná na detail, schopnost skutečně „vidět“ a celková komplexita – kvality, kterých film Tishe! dosahuje na základě zcela jednoduchého principu pozorování jednoho výseku ulice z okna bytu. Kdokoliv, kdo by se chtěl nechat Kossakovského lekcí inspirovat, má příležitost masterclass zhlédnout zdarma na portálu DAFilms.cz.

2/ Jako důležitou knihu minulého roku bych jmenovala poslední publikaci britského teoretika vizuální kultury Nicholase Mirzoeffa How to See the World, v níž se autor zabývá současnými podobami obrazů a způsoby jejich cirkulace v digitální éře. Knížka je srozumitelným úvodem do současné podoby a promýšlení vizuální kultury, která nás obklopuje, a rozehrává otázku, jak se v novém tisíciletí mění způsob, jakým vidíme, utváříme a šíříme obrazy. Autorovi se daří nabídnout čtivý text, který si klade za cíl stát se aktualizovanou podobou kultovní publikace Způsoby vidění od Johna Bergera, což se na obecné rovině, především v první polovině knihy, kde se setkáváme s tématy světa tvořeného všudypřítomnými obrazovkami, obrazy války a selfie, daří.

Tereza Reichová, dokumentaristka

1/ Stále myslím na film Zákonná past (Trapped by Law, Německo, 2015), který jsem viděla na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Režisér Sami Mustafa se stává jednou z postav filmu, když se snaží pomoci zoufalým romským sourozencům dostat se zpět do jejich rodného Německa. To je díky systémové dohodě s Kosovem vyhostilo do rodné země jejich rodičů. Ač zcela v jiném kontextu, tento silný osobní příběh o tom, co je domov, ve mne vždy znovu zarezonuje při zprávách o deportaci migrantů z islámských zemí.

2/ Na stole mi leží rozečtená úzká kniha barcelonského profesora Daniela Raventóse Materiální podmínky svobody. Ač je o univerzálním základním příjmu jako právu člověka na důstojný život, nutí mne probírat se úvahami nad smysluplností prožití života tak, aby nebyl podmíněn sháňkou peněz pro přežití, ale spojením práce s naplněním. Jak pro mne tak i pro ostatní.

Alice Růžičková, dramaturgyně

1/ Pohledy na Věru Bechyňovou (2015). Zaujal mě svěží devítiminutový filmeček Grety Stocklassové stvořený z 254 pohlednic z antikvariátu ve Spálené ulici coby netradiční pohled na jeden lidský život na pozadí designu poštovních známek, textů přání a koláží fotografií z přední strany.

2/ Venuše Samešová. Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech, vydáno 2015. Tahle knížka mě chytla už před prázdninami, ačkoli název je bombastický, skrývá se v ní otevřená výpověď ženy na prahu stáří a moudrosti, která se vždy po hlavě vrhala do mnoha extempore, jenž před ní život postavil: dědeček z afrického Toga, otec krotitel lvů v cirkuse, odcizená matka a bláznivé sestry, kruté chování životních partnerů, erotické večírky v domě Jiřího Muchy, filmová role černé princezny v Kachyňově Malé mořské víle, fotomodelka aktů u Tarase Kuščynského a prostitutka v Západním Berlíně, je dnes ošetřovatelkou starých lidí. Ale hlavně je to vitální žena s nadhledem a myslím, že takto „dospělých“ lidí je v naší společnosti víc než potřeba.

Olga Sommerová, dokumenatristka

1/ Slovo nejpodstatnější není vyjádřením toho, které filmy obdivuju, mimo jiné pro formální filmařskou dovednost: Mallory (2015) Heleny Třeštíkové, Evangelium podle Brabence (2014) Mirka Janka a Renaty Kalenské, Stále spolu (2015) Evy Tomanové, Ivan Havel: Pozdní sběr (2013) od Romana Vávry.

2/ Zjevením pro mě byl literární debut Romany Křenkové Peřiny a chléb, vydáno 2015, autobiografický román, který evokuje zkušenost naší generace s životem v komunistickém režimu i po jeho rychlé proměně v demokratický.

Jan Šípek, dokumentarista

1/ Skutečně filmovým zážitkem pro mne byl film Poslechnout horizont (2015), ukrajinské studentky CASu Anny Kryvenko. Střihový film ze zpravodajských, propagandistických i youtubových záběrů války, poskládaný v meditativní koláž, která mluví skutečně filmovým jazykem.

2/ Začal jsem dojíždět vlakem, a díky tomu zase čtu. Nejvíc mi dalo pár odstavců z Junga, založených jízdenkou z roku 2002 (C. G. Jung: Výbor z díla III, vydáno 2000). Překvapivě pořád chytrý, hluboký a vtipný. Šibalsky veselý. A užitečný. A v podstatě náhodou vybraná knížka poezie, strčená do kapsy pro čas přestupů: Ivan Diviš. Je tam taky báseň, kterou napsal v den smrti: „Skutečnosti – / jsi jak loupaná lístková slída, / a to pracuju nejjemnějším chirurgickým skalpelem. / Lamely odletují nikam, tj. k Bohu. / Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět, / abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně – / ale ono se to nepovedlo.“

Helena Třeštíková, dokumentaristka

1/ Zaujal mně film Koza (2014) Ivana Ostrochovského. Není to čistý dokument, spíš hraný film, ale s autentickým hrdinou a reálnými sceneriemi. Nádherná kamera Martina Kollára.

2/ Nadchla mně kniha Obchodná 1984–2014 Ľubo Stacha. Historie naší země ve fotografiích výloh obchodů na jedné ulici Bratislavy v průběhu 30 let. Časosběrná kniha. Vydalo Nakladatelství O.K.O. a Slovart, Bratislava 2014.

Kamila Zlatušková, producentka

1/ S mírným zpožděním jsem konečně viděla film Jana Gogoly ml. František svého druhu (2014). Vzbudilo to ve mně z mnoha důvodů optimismus. Ten mi je teď v tom našem veřejném prostoru vzácný.

2/ Martin Reiner: Básník, vydáno 2014. Protože Martin Reiner. Protože Blatný. Protože Brno.





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od jara 2020 hvězdokupu, v níž vybraní čeští filmoví kritici a kritičky a také jedna slovenská kritička budou udílet vybraným současným dokumentům počet hvězdiček, podle kterých dílo hodnotí.redakce dok.revue
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Davida po Gogolu ml.Výroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

6.15DOK.REVUE
21. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue