Výroční anketa: Kniha & Film / část 3

Čtení jaké knihy a sledování jakého filmu bylo pro českou a slovenskou dokumentaristickou obec klíčovým zážitkem v roce 2015?

Již po několik let publikujeme v posledním čísle dok.revue anketu, ve které tvůrcům, producentům, teoretikům, pedagogům i dalším osobnostem českého a slovenského dokumentárního filmu klademe dvě otázky. Ptáme se jich zaprvé na dokumentární film a zadruhé na knihu, které pro ně osobně byly v uplynulém roce nejpodstatnější, a žádáme je, aby svou volbu několika slovy zdůvodnili. Formulace anketních otázek napovídá, že se nám jedná o odpověď ryze osobní. Nežádáme výpovědi odborníků a nechceme sestavovat další z žebříčků nejlepších filmů a knih, kterými se to na konci roku v časopisech jenom hemží a o jejichž smyslu máme jisté pochybnosti. Více než kategorizovat, se snažíme hledat vzájemné souvislosti. Naše Anketa nabízí především inspiraci k objevování nového nebo dávno zapomenutého.

1/ Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč?

2/ Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč?

 

Radim Procházka, producent

Byl to pro mne rok opožděných objevů osvědčené kvality…

1/ Podoba ticha (Look of Silence, Joshua Oppenheimer, Dánsko, 2014) opět dokazuje, že lze o dávné genocidě na druhém konci světa udělat film proměňující politiku v zemi, o které pojednává, a zároveň vzbuzující rozruch na červeném koberci.

2/ Martin Juhás čili Československo. Teprve loni jsem pro sebe objevil ironii Davida Zábranského, Houellebecqa české literatury. Mám slabost pro každou jinou interpretaci našich dějin, cituji z knihy hodnocení první republiky: „Jedni byli demokraté, další šovinisté, nikdo však nestál bokem…“

Andrea Průchová, zástupkyně portálu DAFilms.cz

1/ Dokumentárním zážitkem uplynulého roku se pro mě stalo sledování snímku Tishe! (Rusko, 2002) za živého doprovodného komentáře jeho režiséra Viktora Kossakovského. Stalo se tak hned na začátku roku v lednu, kdy dokumentární portál DAFilms.cz pozval režiséra do Prahy k uvedení jeho snímku Ať žijí protinožci! (Rusko, 2014), jemuž předcházela filmová masterclass tvůrce. Oslovila mě soustředěnost směřovaná na detail, schopnost skutečně „vidět“ a celková komplexita – kvality, kterých film Tishe! dosahuje na základě zcela jednoduchého principu pozorování jednoho výseku ulice z okna bytu. Kdokoliv, kdo by se chtěl nechat Kossakovského lekcí inspirovat, má příležitost masterclass zhlédnout zdarma na portálu DAFilms.cz.

2/ Jako důležitou knihu minulého roku bych jmenovala poslední publikaci britského teoretika vizuální kultury Nicholase Mirzoeffa How to See the World, v níž se autor zabývá současnými podobami obrazů a způsoby jejich cirkulace v digitální éře. Knížka je srozumitelným úvodem do současné podoby a promýšlení vizuální kultury, která nás obklopuje, a rozehrává otázku, jak se v novém tisíciletí mění způsob, jakým vidíme, utváříme a šíříme obrazy. Autorovi se daří nabídnout čtivý text, který si klade za cíl stát se aktualizovanou podobou kultovní publikace Způsoby vidění od Johna Bergera, což se na obecné rovině, především v první polovině knihy, kde se setkáváme s tématy světa tvořeného všudypřítomnými obrazovkami, obrazy války a selfie, daří.

Tereza Reichová, dokumentaristka

1/ Stále myslím na film Zákonná past (Trapped by Law, Německo, 2015), který jsem viděla na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Režisér Sami Mustafa se stává jednou z postav filmu, když se snaží pomoci zoufalým romským sourozencům dostat se zpět do jejich rodného Německa. To je díky systémové dohodě s Kosovem vyhostilo do rodné země jejich rodičů. Ač zcela v jiném kontextu, tento silný osobní příběh o tom, co je domov, ve mne vždy znovu zarezonuje při zprávách o deportaci migrantů z islámských zemí.

2/ Na stole mi leží rozečtená úzká kniha barcelonského profesora Daniela Raventóse Materiální podmínky svobody. Ač je o univerzálním základním příjmu jako právu člověka na důstojný život, nutí mne probírat se úvahami nad smysluplností prožití života tak, aby nebyl podmíněn sháňkou peněz pro přežití, ale spojením práce s naplněním. Jak pro mne tak i pro ostatní.

Alice Růžičková, dramaturgyně

1/ Pohledy na Věru Bechyňovou (2015). Zaujal mě svěží devítiminutový filmeček Grety Stocklassové stvořený z 254 pohlednic z antikvariátu ve Spálené ulici coby netradiční pohled na jeden lidský život na pozadí designu poštovních známek, textů přání a koláží fotografií z přední strany.

2/ Venuše Samešová. Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech, vydáno 2015. Tahle knížka mě chytla už před prázdninami, ačkoli název je bombastický, skrývá se v ní otevřená výpověď ženy na prahu stáří a moudrosti, která se vždy po hlavě vrhala do mnoha extempore, jenž před ní život postavil: dědeček z afrického Toga, otec krotitel lvů v cirkuse, odcizená matka a bláznivé sestry, kruté chování životních partnerů, erotické večírky v domě Jiřího Muchy, filmová role černé princezny v Kachyňově Malé mořské víle, fotomodelka aktů u Tarase Kuščynského a prostitutka v Západním Berlíně, je dnes ošetřovatelkou starých lidí. Ale hlavně je to vitální žena s nadhledem a myslím, že takto „dospělých“ lidí je v naší společnosti víc než potřeba.

Olga Sommerová, dokumenatristka

1/ Slovo nejpodstatnější není vyjádřením toho, které filmy obdivuju, mimo jiné pro formální filmařskou dovednost: Mallory (2015) Heleny Třeštíkové, Evangelium podle Brabence (2014) Mirka Janka a Renaty Kalenské, Stále spolu (2015) Evy Tomanové, Ivan Havel: Pozdní sběr (2013) od Romana Vávry.

2/ Zjevením pro mě byl literární debut Romany Křenkové Peřiny a chléb, vydáno 2015, autobiografický román, který evokuje zkušenost naší generace s životem v komunistickém režimu i po jeho rychlé proměně v demokratický.

Jan Šípek, dokumentarista

1/ Skutečně filmovým zážitkem pro mne byl film Poslechnout horizont (2015), ukrajinské studentky CASu Anny Kryvenko. Střihový film ze zpravodajských, propagandistických i youtubových záběrů války, poskládaný v meditativní koláž, která mluví skutečně filmovým jazykem.

2/ Začal jsem dojíždět vlakem, a díky tomu zase čtu. Nejvíc mi dalo pár odstavců z Junga, založených jízdenkou z roku 2002 (C. G. Jung: Výbor z díla III, vydáno 2000). Překvapivě pořád chytrý, hluboký a vtipný. Šibalsky veselý. A užitečný. A v podstatě náhodou vybraná knížka poezie, strčená do kapsy pro čas přestupů: Ivan Diviš. Je tam taky báseň, kterou napsal v den smrti: „Skutečnosti – / jsi jak loupaná lístková slída, / a to pracuju nejjemnějším chirurgickým skalpelem. / Lamely odletují nikam, tj. k Bohu. / Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět, / abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně – / ale ono se to nepovedlo.“

Helena Třeštíková, dokumentaristka

1/ Zaujal mně film Koza (2014) Ivana Ostrochovského. Není to čistý dokument, spíš hraný film, ale s autentickým hrdinou a reálnými sceneriemi. Nádherná kamera Martina Kollára.

2/ Nadchla mně kniha Obchodná 1984–2014 Ľubo Stacha. Historie naší země ve fotografiích výloh obchodů na jedné ulici Bratislavy v průběhu 30 let. Časosběrná kniha. Vydalo Nakladatelství O.K.O. a Slovart, Bratislava 2014.

Kamila Zlatušková, producentka

1/ S mírným zpožděním jsem konečně viděla film Jana Gogoly ml. František svého druhu (2014). Vzbudilo to ve mně z mnoha důvodů optimismus. Ten mi je teď v tom našem veřejném prostoru vzácný.

2/ Martin Reiner: Básník, vydáno 2014. Protože Martin Reiner. Protože Blatný. Protože Brno.





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

6.20Nejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od roku 2020 hvězdokupu, v níž přední čeští filmoví kritici a přední české filmové kritičky a také jedna slovenská kritička budou zhruba třikrát až čtyřikrát ročně udílet vybraným současným českým i světovým dokumentům počet hvězdiček, podle nichž dílo hodnotí. V této chvíli přinášíme dvě tabulky: jednu z března a druhou – aktuální – z počátku září.redakce dok.revue
2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

6.15DOK.REVUE
21. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.