Výroční anketa 2010 / S - Š

Otakáro Maria Schmidt - Olga Sommerová - Bernard Šafařík - Jan Šikl - Jan Šípek

Otázku, který dokumentární film, kniha nebo událost byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč, jsme položili již popáté koncem roku českým dokumentaristům. 

Otakáro Maria Schmidt

1/ Nejvýznamnějším dokumentem je pro mě jako každoročně ten, který vytvářím se svým týmem a který se vždy každý rok vysílá ve vánočním období v České televizi. Letos je to Blázen z La Verny a je o sv. Františkovi, sv. Kláře a františkánské rodině. Dělám na takovém polohraném poetickém dokumentárním hodinovém filmu skoro půl roku, protože musím načíst k onomu tématu spoustu literatury a chci se pak s diváky podělit o své zážitky ze světa slavných světců a světových řádů. 

2/ Mika Waltari: Jeho království. Historický román, který pojednává o jednom z nejdramatičtějších úseků lidských dějin – o ukřižování Ježíše Krista z pohledu Římana Marcuse, který se ocitá v Jeruzalémě na počátku našeho letopočtu spíše „náhodou“ a stává se přímým svědkem Ježíšovy smrti. Strhující vyprávění pro mě bylo plastičtější než film a naprosto mě pohltilo.

Olga Sommerová

Zachraňte Edwardse, sběrný film Dagmar Smržové (poslední film natočený ve společnosti FEBIO) o manželské dvojici, která se rozhodla, že žena donosí dítě, kterému lékaři diagnostikovali Edwardsův syndrom. Věděli, že dítě bude postižené a záhy zemře. Rozhodnutí nezabít svoje dítě, odhodlání pečovat a trpět s ním je ve světě potratového sobectví ohromující. Neokázalost a autenticita těchto dvou osobností dojímá k slzám. Film je dramatický, napínavý, je očistnou lázní duše. Můj respekt vzbuzuje film Heleny Třeštíkové Katka, který považuju za velké dílo, a vůbec mě nezajímají měšťácké názory kondelíků, že režisérka zneužívá cizího neštěstí ke své sebeprezentaci. Takový film vydá za tisíc přednášek o zhoubném vlivu drog. Obdivuju vytrvalost a dokumentaristickou invenci autorky, kameramanů a střihače při tvorbě tohoto filmu. Dvoudílnou knihu pamětí a esejů Ivana Klímy Moje šílené století jsem četla jako detektivku, se zvědavostí na osobní příběh spisovatele, který tři roky svého dětství strávil v Terezíně, posléze v zapovídajícím, absurdním klimatu let padesátých, rozkvětu let šedesátých a v dobrodružném prostředí Charty za prolhané normalizace let sedmdesátých a osmdesátých. Ocenila jsem souběžnost privátního příběhu a esejistického pohledu na princip a charakteristiku totalitních režimů.

Bernard Šafařík

1/ V létě na filmovém festivalu v Locarnu jsem měl ohromný dokumentaristický zážitek: na starobylém náměstí, pověstné Piazza, kde se normálně ukazují večer významná hraná díla, běžel na jednom z největších projekčních pláten na světe dokument, a sice o vzestupu a pádu slavného švýcarského cyklisty Huga Kobleta (Hugo Koblet – Pédaleur de Charme, Švýcarsko 2010). Mnohatisícový dav diváků – mnozí z nich zaplatili vysoké vstupné – ani nedutal. 

2/ Na knihy jsem v tomto pro mne nepříliš šťastném roce moc času neměl. S chutí jsem si ale přesto přečetl od Michala Ajvaze a Ivana Havla Sindibádův dům (2010), kde jsem našel velmi duchaplné životní postřehy, a potěšil se na Příbězích slavných italských vil Jany Máchalové a Ivana Chvatíka (2010). Nahradily mi cesty, které jsem 2010 neuskutečnil.

Jan Šikl

Zařadit na vrchol žebříčku jako nějaké „nej“ to ne, ale přesto zmíním jev, který hodnotím velmi pozitivně. Je z oblasti politicko-sociální. Projevuje se v něm změněné chování občanů v posledních volbách – ať těch do sněmovny, tak těch posledních do místních zastupitelstev a senátu. Výběrem nezávislých kandidátů, nových uskupení či preferencemi se snažili zasáhnout do výsledků voleb. Nevolili jen pasivně z předložených pořadí kandidátek stran. Nepodlehli jen konceptům marketingových odborníků. Hodnotím to jako projev kritického myšlení, jako potřebu kultivovat společný veřejný prostor, jako krok ke stabilizované demokracii. A to není málo!

Jan Šípek

1/ Zatím pro mne vítězí Půlnoc Kláry Tasovské, vizuálně bohatá esej o tmě a její nepřítomnosti. Je mi příjemná intuitivním střihem, který nechává člověka bloumat a přemýšlet si. Pro mnohé asi zapadne do předsudečné škatulky „experiment“, ale mne vrátila chuť dělat filmy. 

2/ Ke knihám Jana Balabána mně přivedla až zpráva, že umřel. Došlo mi, že mi budou chybět jeho sloupky v Re spektu, které byly i na malém prostoru vždy hutné a uhrančivé. Taková je i jeho kniha Zeptej se táty: ponorná, hluboká, poctivá, i když dost obtěžkaná. Tak si představuju esenci Ostravy. Navíc magický fakt, že se v ní Balabán vyrovnává se smrtí svého otce, a když kniha vyšla, byl mrtev i autor. – Ale kniha, která mi letos zasáhla do života nejvíc, je City Means – Město plné návratů od protagonisty našeho filmu Souboj s mozkem Vendy Hrdého alias Toma Patricka. Strávil jsem s ní několik posledních let při nekonečných rozhovorech s autorem a téměř ročním editování, abych ji v těchto dnech vydal vlastním nákladem. Je insitní, jednoduchá a prozářená světlem a kouzly – je v ní všechno, co by Vašek měl rád ve svém životě, ale nemá.

Úvodník>>A - H>>J - K>>P>>R - Ř>>S - Š>>T - Ž




5.10DOK.REVUE
03. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film