Výroční anketa 2011 / P - R

Andrea Prenghyová - Radim Procházka - Lukáš Přibyl - Theodora Remundová - Alice Růžičková - Břetislav Rychlík - Martin Ryšavý

V tradiční anketě Dok.revue jsme se ptali českých dokumentaristů: 1/ která přečtená kniha, 2/ který zhlédnutý film - pro ně byly tento rok nejpodstatnější.

Andrea Prenghyová 

1/ Život v jednom dni, který inicioval YouTube spolu s Ridleym Scottem. Krom toho, že je to intimní a emotivní film se silným poselstvím, je to i unikátní počin, když se na výrobě filmu podílelo 80 tisíc lidí ze 197 zemí, kteří poslali tvůrcům záznam toho, jak strávili den. Novátorský projekt, který navíc ukazuje, kudy by se také jednou mohla ubírat budoucnost nejen dokumentárního filmu. 

2/ Z beletrie na mě asi nejvíce zapůsobilo Město zlodějů od Davida Benioffa. Odehrává se v roce 1941 v Němci obléhaném Petrohradě a ukazuje zvrácený posun měřítek i lidskosti v okamžiku, kdy ničí život nemá cenu a neexistuje žádná pravda a žádné dobro. Z nebeletrie byla pro mě objevem Maria Montessori, talentovaná lékařka, vizionářka a hlavně skvělá pozorovatelka, která převrátila vše, co si lidé do té doby mysleli o dětech a jejich vývoji.

 

Radim Procházka 

1/ Vzhledem k tomu, že jsme letos dokončili Vachkův film Tmář a jeho rod, vzdávám se odpovědi z důvodu podjatosti. 

2/ Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Před skoro dvaceti lety jsem jako čerstvě imatrikulované osmnáctileté ucho poslouchal s otevřenou pusou přednášku profesora Petruska o Fukuyamově Konci dějin. I když byly jeho teze dávno překonány, stále věřím, že není stabilnější politický systém než liberální demokracie. Teď čtu s otevřenou pusou: „(Co) je na dnešní Číně tak znepokojující: podezření, že zdejší varianta autoritářského kapitalismu není jen reliktem naší minulosti (...), ale předzvěstí naší budoucnosti.“ (s. 171). 

 

Lukáš Přibyl

1/  Z poslední doby mi  v hlavě uvízl dokument Pozemšťané, koho budete volit? skupiny filmařů vedených Lindou Jablonskou. Je aktivistický, ale na rozdíl od mnoha jiných nehraničí  s propagandou. Má širší rozměr, taky příběh, přímočarost, hravost  a humor  a krásně odhaluje,  v čem žijeme  a kdo nám vládne. Navíc vzbuzuje otázku, kdo tu doopravdy jsou ti „mentálně postižení“.

 

2/ Nejpodstatnější je pro mne vždy kniha, kterou právě čtu, což je momentálně The Finkler Question od letošního nositele Bookerovy ceny Howarda Jacobsona,  a čtu ji, protože jsem si ji koupil jako poslední.

 

Tereza Reichová

1/ Byl to francouzský film Les Arrivants,  v Jihlavě letos uveden pod názvem Příchozí. Observační dokument,  v němž hlavními hrdiny nejsou migranti, ale úředníci pomáhající zařídit jim azyl. Zcela určitě nejlepší film  o problémech přistěhovalců, co jsem viděla.

2/ Je to kniha Kapitalistický realismus aneb proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu brita Marka Fishera. Myslím, že název mluví za vše.

 

Theodora Remundová

1/ Ettore Scola: Tančírna, Terasa. Skvělé dokumenty  o minulém století.

2/ Kate Atkinsonová:  V zákulisí muzea. Skvělé průniky  k životu.

 

Alice Růžičková

Moje nejdůležitější osobně-dokumentární událost posledních dní je samozřejmě narození mého druhorozeného syna Kajetána – to prostě zastíní vše!  Z dalších podstatných událostí považuji za velmi důležitý kontinuální vývoj dramaturgie dosavadních 14ti ročníků  a stále trvalejší zapsání Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů  v Jihlavě na mapě českého dokumentárního dění. Dále mám velkou radost ze vzniku druhé série portrétů cyklu Děti 50. let, na které pracují studenti FAMU  v koprodukci ČT, Sunfilms  a FAMU, kterou na rozdíl od „kritiků“ vidím jako velmi úspěšnou  a důležitou práci ve veřejnoprávním televizním prostoru, do kterého by FAMU měla své studenty také uvádět. Jako poslední uvedu hrdost nad kreativní tvorbou studentů FAMU, která se každoročně projevuje při závěrečných ročníkových klauzurách  a na veřejnosti se prezentuje na FAMUFESTu. Upřímně doufám, že se situace na škole nevyhrotí  s přicházejícími hubenými roky, které budou tlačit finance této instituce ještě dál pod možnou existenční hranici. Už nyní jsme  v situaci, kdy umělecké vysoké školy mají velmi nízký rozpočet oproti jiným vysokým školám vědeckého  a technického směru, kde pedagogové mohou svou bohulibou vyučovací činnost alespoň částečně dotovat díky GAČRu (Grantová agentura ČR), mohou si tak dovolit na školách dál působit  a tím jim pomáhají přežít. Pedagogové uměleckých VŠ jsou na tom stejně špatně jako lékaři, ale na rozdíl od nich nemají tak silné páky (pacienti coby rukojmí)  a loby  k vymáhání lepších platových podmínek.

 

Břetislav Rychlík 

1/ Já jsem letos podstatnou část roku trávil po nemocnicích a v posteli, tudíž jsem poněkud neoprávněným účastníkem ankety. Ovšem dosti obdivně jsem sledoval televizní cyklus Záhady duše natočený mojí ženou Monikou. Cyklus zničený neschopným vedením ČT2, které ho premiérovalo kolem dvacáté třetí hodiny a reprízovalo v půl šesté ráno. 

2/ Jan Balabán: Zeptej se táty – metafyzické tázání se po smyslu života a smrti výsostným jazykem.

 

Martin Ryšavý 

1/ Nejzajímavější dokumentární film byl pro mě Tajemný předmět o polednách Apichatponga Weerasethakula. Je z roku 2000, ale já ho viděl až letos. Vlastně to ani dokument není, respektive tohle žánrové vymezení tu nemá smysl, což je na něm právě vzrušující. 

2/ Pokud jde o knihu, už víc než rok se pracovně zabývám texty předčasně zesnulého karlovarského spisovatele Jiřího Dostála Garik a Svitky, těžko tedy můžu jmenovat jinou věc. 

Úvodník>>A - H>>J - M>>P - R>>S - T>>V - Ž





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

6.20Nejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od roku 2020 hvězdokupu, v níž přední čeští filmoví kritici a přední české filmové kritičky a také jedna slovenská kritička budou zhruba třikrát až čtyřikrát ročně udílet vybraným současným českým i světovým dokumentům počet hvězdiček, podle nichž dílo hodnotí. V této chvíli přinášíme dvě tabulky: jednu z března a druhou – aktuální – z počátku září.redakce dok.revue
2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

5.11DOK.REVUE
17. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.