Výroční anketa 2011 / P - R

Andrea Prenghyová - Radim Procházka - Lukáš Přibyl - Theodora Remundová - Alice Růžičková - Břetislav Rychlík - Martin Ryšavý

V tradiční anketě Dok.revue jsme se ptali českých dokumentaristů: 1/ která přečtená kniha, 2/ který zhlédnutý film - pro ně byly tento rok nejpodstatnější.

Andrea Prenghyová 

1/ Život v jednom dni, který inicioval YouTube spolu s Ridleym Scottem. Krom toho, že je to intimní a emotivní film se silným poselstvím, je to i unikátní počin, když se na výrobě filmu podílelo 80 tisíc lidí ze 197 zemí, kteří poslali tvůrcům záznam toho, jak strávili den. Novátorský projekt, který navíc ukazuje, kudy by se také jednou mohla ubírat budoucnost nejen dokumentárního filmu. 

2/ Z beletrie na mě asi nejvíce zapůsobilo Město zlodějů od Davida Benioffa. Odehrává se v roce 1941 v Němci obléhaném Petrohradě a ukazuje zvrácený posun měřítek i lidskosti v okamžiku, kdy ničí život nemá cenu a neexistuje žádná pravda a žádné dobro. Z nebeletrie byla pro mě objevem Maria Montessori, talentovaná lékařka, vizionářka a hlavně skvělá pozorovatelka, která převrátila vše, co si lidé do té doby mysleli o dětech a jejich vývoji.

 

Radim Procházka 

1/ Vzhledem k tomu, že jsme letos dokončili Vachkův film Tmář a jeho rod, vzdávám se odpovědi z důvodu podjatosti. 

2/ Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Před skoro dvaceti lety jsem jako čerstvě imatrikulované osmnáctileté ucho poslouchal s otevřenou pusou přednášku profesora Petruska o Fukuyamově Konci dějin. I když byly jeho teze dávno překonány, stále věřím, že není stabilnější politický systém než liberální demokracie. Teď čtu s otevřenou pusou: „(Co) je na dnešní Číně tak znepokojující: podezření, že zdejší varianta autoritářského kapitalismu není jen reliktem naší minulosti (...), ale předzvěstí naší budoucnosti.“ (s. 171). 

 

Lukáš Přibyl

1/  Z poslední doby mi  v hlavě uvízl dokument Pozemšťané, koho budete volit? skupiny filmařů vedených Lindou Jablonskou. Je aktivistický, ale na rozdíl od mnoha jiných nehraničí  s propagandou. Má širší rozměr, taky příběh, přímočarost, hravost  a humor  a krásně odhaluje,  v čem žijeme  a kdo nám vládne. Navíc vzbuzuje otázku, kdo tu doopravdy jsou ti „mentálně postižení“.

 

2/ Nejpodstatnější je pro mne vždy kniha, kterou právě čtu, což je momentálně The Finkler Question od letošního nositele Bookerovy ceny Howarda Jacobsona,  a čtu ji, protože jsem si ji koupil jako poslední.

 

Tereza Reichová

1/ Byl to francouzský film Les Arrivants,  v Jihlavě letos uveden pod názvem Příchozí. Observační dokument,  v němž hlavními hrdiny nejsou migranti, ale úředníci pomáhající zařídit jim azyl. Zcela určitě nejlepší film  o problémech přistěhovalců, co jsem viděla.

2/ Je to kniha Kapitalistický realismus aneb proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu brita Marka Fishera. Myslím, že název mluví za vše.

 

Theodora Remundová

1/ Ettore Scola: Tančírna, Terasa. Skvělé dokumenty  o minulém století.

2/ Kate Atkinsonová:  V zákulisí muzea. Skvělé průniky  k životu.

 

Alice Růžičková

Moje nejdůležitější osobně-dokumentární událost posledních dní je samozřejmě narození mého druhorozeného syna Kajetána – to prostě zastíní vše!  Z dalších podstatných událostí považuji za velmi důležitý kontinuální vývoj dramaturgie dosavadních 14ti ročníků  a stále trvalejší zapsání Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů  v Jihlavě na mapě českého dokumentárního dění. Dále mám velkou radost ze vzniku druhé série portrétů cyklu Děti 50. let, na které pracují studenti FAMU  v koprodukci ČT, Sunfilms  a FAMU, kterou na rozdíl od „kritiků“ vidím jako velmi úspěšnou  a důležitou práci ve veřejnoprávním televizním prostoru, do kterého by FAMU měla své studenty také uvádět. Jako poslední uvedu hrdost nad kreativní tvorbou studentů FAMU, která se každoročně projevuje při závěrečných ročníkových klauzurách  a na veřejnosti se prezentuje na FAMUFESTu. Upřímně doufám, že se situace na škole nevyhrotí  s přicházejícími hubenými roky, které budou tlačit finance této instituce ještě dál pod možnou existenční hranici. Už nyní jsme  v situaci, kdy umělecké vysoké školy mají velmi nízký rozpočet oproti jiným vysokým školám vědeckého  a technického směru, kde pedagogové mohou svou bohulibou vyučovací činnost alespoň částečně dotovat díky GAČRu (Grantová agentura ČR), mohou si tak dovolit na školách dál působit  a tím jim pomáhají přežít. Pedagogové uměleckých VŠ jsou na tom stejně špatně jako lékaři, ale na rozdíl od nich nemají tak silné páky (pacienti coby rukojmí)  a loby  k vymáhání lepších platových podmínek.

 

Břetislav Rychlík 

1/ Já jsem letos podstatnou část roku trávil po nemocnicích a v posteli, tudíž jsem poněkud neoprávněným účastníkem ankety. Ovšem dosti obdivně jsem sledoval televizní cyklus Záhady duše natočený mojí ženou Monikou. Cyklus zničený neschopným vedením ČT2, které ho premiérovalo kolem dvacáté třetí hodiny a reprízovalo v půl šesté ráno. 

2/ Jan Balabán: Zeptej se táty – metafyzické tázání se po smyslu života a smrti výsostným jazykem.

 

Martin Ryšavý 

1/ Nejzajímavější dokumentární film byl pro mě Tajemný předmět o polednách Apichatponga Weerasethakula. Je z roku 2000, ale já ho viděl až letos. Vlastně to ani dokument není, respektive tohle žánrové vymezení tu nemá smysl, což je na něm právě vzrušující. 

2/ Pokud jde o knihu, už víc než rok se pracovně zabývám texty předčasně zesnulého karlovarského spisovatele Jiřího Dostála Garik a Svitky, těžko tedy můžu jmenovat jinou věc. 

Úvodník>>A - H>>J - M>>P - R>>S - T>>V - Ž





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od roku 2020 hvězdokupu, v níž přední čeští filmoví kritici a přední české filmové kritičky a také jedna slovenská kritička budou zhruba třikrát až čtyřikrát ročně udílet vybraným současným českým i světovým dokumentům počet hvězdiček, podle nichž dílo hodnotí. V této chvíli přinášíme dvě tabulky: jednu z března a druhou – aktuální – z počátku září.redakce dok.revue
2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Davida po Gogolu ml.Výroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

5.11DOK.REVUE
17. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue