Výroční anketa 2010 / P

Tomáš Petráň - Andrea Prenghyová - Radim Procházka - Lukáš Přibyl

Otázku, který dokumentární film, kniha nebo událost byla pro vás osobně  v uplynulém roce nejpodstatnější  a proč, jsme položili již popáté koncem roku českým dokumentaristům. 

Tomáš Petráň

1/ V zahlceném mediálním prostoru, kde je stále těžší odlišovat zrno od plev, se během přednášek a následných projekcí vztahuji stále více k historickým dílům. Vedle toho, že nejdůležitější událostí a nejradostnějším počinem pro mne bylo vyvrcholení mé dlouhodobé spolupráce s divadlem Buchty a loutky a práce s Martinem Čihákem a dalšími milými spolupracovníky při dokončování a následné hojně navštívené premiéře mého filmu Sedmnáct ve Světozoru v únoru, mne nadále naplnuje radostí dílo Jeana Rouche a především pak kanadské cinéma-vérité, konkrétně film Pirrea Perraulta a Michela Braulta Pour la suite du monde. Autentičtí venkované z Ostrovů lískových oříšků na řece svatého Vavřince, meditující o světě, politice, lidském bytí a lovící přitom bílou velrybu, kterou pak odvezou do akvária v New Yorku, úvahy o tom, jestli si jejich kanadská velryba z bilingvní Kanady bude rozumět s rusky mluvícími velrybami, ulovenými u Aljašky, a jejich život, v němž se prolíná moderní společnost s ukotvením v tradiční společnosti, jsou mi vzorem pro subjektivní konstrukt světa, ve kterém chci žít a který si buduji i já sám.  

2/ Čtu už vlastně jen odbornou literaturu týkající se vizuální antropologie, případně společenských věd a filosofie obecně. Vedle Jaye Rubyho a jeho Picturing Culture mne mimořádně potěšila trilogie Ladislava Šerého Laserová romance (1, 2 a 3). K beletrii jsem ve své knihovně sáhnul za celý rok jen jednou a byl jsem znovu a ještě více než kdysi ohromen románem Kurta Vonneguta jr. Mechanické piano: proč s tím pořád nic neděláme, když už před tolika lety předpověděl, kam směřujeme? Popsal to tak věrně a přesně, včetně zhovadilého teambuildingu, exploatace lidských zdrojů (tento termín, devalvující člověka, mi obrací žaludek) a současného tlaku na polarizaci společnosti prostřednictvím instituce vysokého školství, které se záměrně vzdává svého smyslu svobodného a otevřeného prostoru výměny idejí ve prospěch neoliberální zhodnotitelnosti čehokoli.

Andrea Prenghyová

1/ Hodně na mě zapůsobil polský film Martina Koszalky Let’s Run Away From Her – jednoduchý, ale otevřený, až krutý rozhovor režiséra a jeho sestry o smrti jejich rodičů a možná i o jejich vlastní smrti jde až na dřeň toho, proč jsme vlastně tady. 

2/ Poslední tři roky čtu pravidelně už jen dětskou literaturu. Objevuji nádherné knihy z nakladatelství Baobab, které jsou hravé a plné fantazie, a mám moc ráda Františka Nepila pro to, jak nakládá s jazykem i příběhy. Takže hlasuji pro Polní žínku Evelínku Františka Nepila a Kočičku z kávové pěny Evy Volfové.

Radim Procházka

1/ Martin Kohout: JUDr. Milan Danišovič – film o veliteli zásahu na Národní třídě v roce 1989. Zpočátku jsem byl skeptický, o tématu jsem točil před lety s Robertem Sedláčkem, šli jsme tehdy po větších esech a přesvědčili je k rozhovorům, tenhle pán nás nezajímal... Ale musím přiznat velkou výpovědní sílu tomuto filmu o spokojeném chovateli králíků a celoživotním milovníkovi Karla Gotta, který 17. listopadu rozhodující okamžiky strávil, jak ve filmu říká, na záchodě, telefonováním s manželkou a večeřením klobásy.

2/ Bernard Michel: Praha, město evropské avantgardy 1895 – 1928. Ještě nejsem v polovině, ale už musím doporučit. Pro mě nový pohled na přelom století v multikulturní Praze. Zapomeňte na Eisnera a Goldstükera, Kafka prý „trojím ghettem“ netrpěl. A Max Brod byl největším znalcem Smetany. „Kdyby Bůh skládal hudbu, nemohl by pro tuto situaci stvořit žádnou jinou,“ konstatoval nad Prodanou nevěstou.

Lukáš Přibyl

1/ Z poslední doby mi v hlavě uvízl dokument Pozemšťané, koho budete volit? skupiny filmařů vedených Lindou Jablonskou. Je aktivistický, ale na rozdíl od mnoha jiných nehraničí s propagandou. Má širší rozměr, taky příběh, přímočarost, hravost a humor a krásně odhaluje, v čem žijeme a kdo nám vládne. Navíc vzbuzuje otázku, kdo tu doopravdy jsou ti „mentálně postižení“. 

2/ Nejpodstatnější je pro mne vždy kniha, kterou právě čtu, což je momentálně The Finkler Question od letošního nositele Bookerovy ceny Howarda Jacobsona, a čtu ji, protože jsem si ji koupil jako poslední.

Úvodník>>A - H>>J - K>>P>>R - Ř>>S - Š>>T - Ž




5.10DOK.REVUE
02. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film