Výroční anketa 2009 / A - K

Jan Gogola ml. - Vít Janeček - Miroslav Janek - Vít Klusák - Lucie Králová - Tomáš Kudrna

Snímek ze seriálu "Inženýrská odysea"

Čeští dokumentaristé představili některé zdroje inspirací či konfrontací, výzvy k dalšímu promyšlení skutečnosti a filmu a již čtvrtý rok odpovídali v anketě DOK.REVUE na otázku:

Který dokumentární film, kniha anebo kulturní událost byla pro vás v uplynulém roce nejdůležitější a proč? (rok vzniku nerozhoduje)

Jan Gogola ml.

Kniha-událost nizozemského architekta Rema Koolhaase Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan, která představuje vznik New Yorku jako realizaci utopie či jako stavebnici v rukou dospělých dětí, jak to dokazuje třeba fotografie z karnevalu, na které tehdejší architekti města, převlečení za svoje stavby, tvoří balet „Silueta New Yorku“. „Thomas Gillespie musí zvládnout nemožné: oblečen jako prázdnota má představovat nejmenovanou stanici podzemní dráhy.“ Stavebnicí je i samotná kniha vyrůstající jako koláž zmanhattanské mřížky, namalované jako půdorys města před 200 lety: „Ve skutečnosti je to nejodvážnější akt predikce v západní civilizaci: půda, kterou rozděluje, je neobydlená; obyvatelstvo, které popisuje, je domněnkou; stavby, které rozmisťuje, jsou přeludy; aktivity, které rámuje, neexistují.“

Vít Janeček

Vzato s odstupem, nejvíc jsem letos žasnul nad celovečerní esejí Jana Šípka Souboj s mozkem – v Jihlavě dostal zvláštní cenu poroty. Mozek je neviditelný pro druhé stejně jako sám pro sebe – a tvář cestu k němu jen naznačuje. Tento film dokázal otevřít více než životy čtyř hlavních protagonistů (počítám i režiséra). Považuji za nutné uvést zde i „neviditelného“ programového ředitele jihlavského festivalu Petra Kubicu, který akci, jež je pro svoji dnes už světovou unikátnost oceňována, ale i kritizována, léta zásadním způsobem spoluvytváří. A pak Brouilletův film Obklíčení – demokracie v osidlech neoliberalismu a Marečkův Auto*Mat. Nevejde se mi sem už víc, než že každý by je měl vidět.

Miroslav Janek

Kniha: Pobyl jsem dlouhý čas na Sibiři s Martinem Ryšavým prostřednictvím jeho knihy. Nevím, jestli to bylo pro mě to nejpodstatnější literární dílo, rozhodně to však bylo tento rok moje nejdelší čtení. Film: S několikaletým zpožděním (zato několikrát za sebou a  v kině) jsem zhlédl filmy Den chleba a Silnice, které natočil Sergej Dvorcevoj. Obdivuji jeho naprostou důvěru v sílu okamžiku, který se odehrává před kamerou. Událost: Poprvé v životě jsem naložil zelí.

Vít Klusák

Budu nízce televizní a na závěr nevhodně osobní. Naprosto vážně oceňuju snahu TV Prima uzdravovat české (tj. většinou přepálené, nečerstvé, nezdravé, nechutné a především nelaskavé) restaurace prostřednictvím dokumentární série pana kuchaře Zdeňka Pohlreicha. (To bylo pořád řečí, že dokument je doménou České televize.) A pak mám radost, že brácha Pavel Klusák přestoupil z barikády hudebních posuzovatelů na barikádu tvořivou a založil hudební label Klíče. Těším se na plody jeho poučeného vkusu.

Lucie Králová

V české kotlince se pro mě letos zrodily dvě filmové události: film Martina Marečka Auto*Mat – skvělý film, podstatný mimo jiné pro skutečně poctivý přístup autora k tématu automatického zamořování našeho světa automobily („jedu v tom taky“) a zároveň pro občanskou aktivitu, film provázející, takový prodloužený život filmu směrem kmožné proměně. Opravdu nevím, jak teď naložím se svým čerstvým řidičákem… Mimořádný film Miroslava Bambuška Jan Hus – mše za tři mrtvé muže. Odvážný film o osobní odvaze, nejen svou experimentální formou (celovečerní „hraný“ film na 8mm materiál, originální zvuková dramaturgie, vynikající rucho-hudba Petra Kofroně), ale především tématem samotným a nakonec i úctyhodnou snahou AČFK tento film dnes distribuovat v českých kinech.

Tomáš Kudrna

Nejpodstatnější událostí letoška pro mě osobně byl workshop Sundance Edit Lab. Organizuje ho slavný Sundance Documentary Fund. Workshop se navíc odehrává v Sundance Resortu, který Robert Redford objevil při natáčení filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, takže to nešlo odmítnout. Workshop byla vlastně týdenní intenzivní práce na hrubém sestřihu filmu, přičemž ve střižně s námi sedělo několik ostřílených střihačů, většinou z USA. Po večerech jsme si promítali filmy všech lektorů a  z toho všeho, co jsme viděli, mě nejvíc zaujaly filmy, se kterými přijel střihač Joe Bini, dneska už stálý spolupracovník Wernera Herzoga. Jeho pomoc ve střižně pak byla naprosto zásadní.

Úvodník>>A - K>>M - Ř>>Š - Ž




5.9DOK.REVUE
08. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film