Výchova k válce

Adéla Komrzý o svém dokončovaném filmu Výchova k válce, který bude mít světovou premiéru v soutěži Česká radost na 20. MFDF Ji.hlava

Český žurnál: Výchová k válce (A. Komrzý, 2016)

Před spaním se ještě kouknu rychle na zprávy na mobilu, abych usnula s klidným pocitem, že nás dosud nespolkla černá díra. Když vypínám telefon, mám ale spíše pocit, že jsme se naopak ocitli v urychlovači částic. Na Ukrajině další padlí, masová střelba na americké střední škole, Obama pláče v mediích, potopila se gumová Noemova archa s mnoha lidmi, kteří utíkají před katy z Blízkého východu. Ti zrovna upálili rukojmího v přímém přenosu v kleci pro lvy. Na slovenských náměstích hoří pochodně. Vpíjím se do snu, kde v noci ve městě připomínajícím dnešní apokalyptické Aleppo skřípou poškozené spoje elektrického vedení a kde pochoduje neřízená jednotka mužů v černých uniformách, jejichž výrazy připomínají Goyova Saturna požírajícího vlastního syna. Dupající kanady s ostruhami se míhají v mém zorném poli, které je uvězněné v podzemní větrací šachtě. Z této perspektivy se postavy zdají být monumentální. Jako by se dlouho držení vězni dostali na světlo světa s pravomocí nastolit nový řád.

Po tříhodinové vydatné dávce hrůzy se probouzím a běžím na vlak, který mi ve čtyři ráno odjíždí z hlavního nádraží do Hamburgu. Poslední vůz, poslední kupé. Dvě asi sedmnáctileté holky spí s batohy pod hlavou a dva asi dvacetiletí kluci s kšiltovkami Portugal odevzdaně, s plachými výrazy, koukají na probouzející se polabskou krajinu před Ústím, již zalila ranní mlha. Vzbudí nás skřípění vlakových brzd a bušení na sklo za ušmudlanou záclonkou s logy ČD. Žádný pozdrav, jenom: „Passport! Passport, please!“ Se spolucestujícími děvčaty vytahujeme občanky a jako bílá Češka a dvě bílé slušné Maďarky získáváme bonus ke kontrole – úsměv od mužů zákona ve středním věku. Snědí kluci za doprovodu ponižujícího křiku a špatné angličtiny zmateně hledají doklad možná už minulé identity.
Nemají.
„Where are you from?! Libya? Syria? Iraq?!“
„Iraq.“
„Come with us!“ Černá kožená kanada jako ze snu vkročí na lino kupé a kluka, který sedí vedle mě s rozsypaným obsahem ledvinky na klíně, tahá za mikinu ven.
„Můžete se k němu chovat slušně? Provedl něco?“
„Nestarejte se!“ Kluky před sebou strkají ven jako právě odsouzené masové vrahy. Míří na ně reflektory připevněné na kamerách, které doprovází policii jako osobní bodyguardi. Vlak se rozjíždí a překračuje hranice do Německa. Všechny tři mlčíme a chce se nám brečet zmatkem, vztekem, bezmocí a lítostí. Usínají. Venku se rozednívá a já mám intenzivní pocit, že se po dlouhé noci probouzím do nového, mně neznámého, vyoseného časoprostoru.

Z étosu uplynulého roku se začaly vynořovat různé militantní tendence, které se v neklidu snaží zorientovat a reagovat na něj na mnoha společenských úrovních – od jednotlivců po stát. Do veřejné debaty se slovo „válka“ dostává plíživě a s ostychem, o to nevinněji se na něj však zvyká a žije s ním. Najednou je všude kolem nás. Začalo ve mně růst dilema, jak se k této skutečnosti postavit. Relativizovat obavy by znamenalo odmítnout realitu, přistoupit na pragmatismus by zase mohlo obavy podpořit v tom, aby se staly reálnými. Zpoza kamery to určitě zjistím. Střemhlav jsem se vrhla do natáčení bakalářského filmu.


Český žurnál: Výchová k válce (A. Komrzý, 2016)

Průjezd amerického konvoje jako by přivážel kromě upevnění povědomí o síle vojenského celku, jehož jsme součástí, i nervozitu z toho, že obavy se mohou naplnit. Nad transparenty odpůrců i přívrženců obrněných transportérů se latentně vznáší otázka, zdali diplomatické cesty při řešení politického napětí neselhávají. To je jedna z mála věcí, která oba tábory spojuje.

Domluvila jsem si natáčení na největším cvičení NATO, kterému poprvé budou velet Češi. Jedu sama, bez štábu, ostatní místa jsou prý zaplněna novináři. Spím v kasárnách americké základny v Německu, které až moc připomínají jednu ze závěrečných scén filmu Hair. Je horko. Když se setmí, pozoruji noční život vojáků, kteří se na pár týdnů musí vžít do situace opravdové války. Scénář je jasný. Nepřítel, „připomínající“ současné Rusko, napadne státy, které svými reáliemi „připomínají“ Pobaltí. Povaha nepřítele: „zlá“. Nemůžu spát. Nad hlavou se mi točí větrák, vypadá jako vrtule helikoptéry. Cítím se malá.

Musím si koupit maskáče. To je požadovaná vstupenka k natáčení s domobranou „Českoslovenští vojáci v záloze za mír proti válce plánované velením NATO“. Jak mohou v maskáčích pochodovat a učit se střílet, když se jejich iniciativa jmenuje „za mír”?

Chybí vítězství a uznání. Když se po výcviku na dvoře u domu v jižních Čechách ve stylu selského baroka odehrává debata o následném směřování iniciativy a mém natáčení, musí si všichni na rozkaz velitele vyndat baterky z mobilů a nejlépe je odnést do jiné místnosti, aby byl znesnadněn odposlech.

Ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem školství organizují na základních školách brannou výchovu. Vojáci chodí do škol. Ptám se vojáka, jenž dává asi desetiletému chlapci do ruky zbraň a ukazuje mu, jak se používá a kde natahuje, proč se POKOS (příprava občanů k obraně státu) vůbec pořádá. Odpoví mi, že to je v rámci armádních náborů a že cílit na děti je strategicky vůbec to nejlepší, jak si do budoucna „zaháčkovat“ co nejvíc kadetů.

Český žurnál: Výchová k válce (A. Komrzý, 2016)

Jako Fénix z popela probouzí se touhy po řádu a založení vojny s povahou Svazarmu, aby „ty mladý“ zase pochopili, jak se chovat.

Ministr obrany je Armádou přezdíván Hamlet. Snad si za společnost klade otázku: „Žít, či nežít? – Být, či nebýt?“ důsledně.

Dál můžeme pokračovat přes rozhovory se státníky a bezpečnostními analytiky po zájezd xenofobů na symbolické zavírání státních hranic a ještě dál. Nechť tedy na text naváže film samotný, který je povahou podobný. Každý fragment představuje obecný problém či fenomén.

Ve střižně jsme dospěli k názvu filmu Výchova k válce nejen s ohledem k výuce branné výchovy, která je leitmotivem filmu, ale i z podstaty významu slova – předávání zkušeností a přejímání vzorců chování i uvažování, které bez kritické (sebe)reflexe mohou vést až k zacyklení dějin.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

5.16DOK.REVUE
17. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film