Vybrané filmy a hosté 15. MFDF Ji.hlava / 1. část

Představujeme vybrané filmy některých sekcí 15. ročníku jihlavského dokumentárního festivalu

Národní galerie Šumava

ZOON Politikon (Země česká, domov můj)

Nové dokumenty o krásných lidech nejen české politiky

Petr Hájek v dokumentu Apoleny Rychlíkové Hájek na zámku, Petr v podzámčí

„Film jako kazatelna o životě po pravici Klause o životě na pravici vůbec, o světě, který je D.O.S.T. Je to pro mě složitý film, ve kterém jsem nezvládla několik situací, učila se vlastní toleranci, několikrát jsem si vydechla a zase se nadechla, než abych se pouštěla do sporu a rušila tak mnou předem vybranou metodu pouhého pozorování jednoho z nejvyšších gatekeeperů.“

Bernd Posselt v dokumentu Petry Nesvačilové Řekni, kde ti Němci jsou

„Na začátku byl pocit z toho, jak člověk stále něco nějak odsouvá. Myšlenky, lásku, věci i sám sebe. Na své cestě za odsunem jsem pak potkala bývalého předsedu Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta a film se mi rozrostl do jeho rozměrů.“

Vladimír Špidla v dokumentu Viktora Portela Vladimír Špidla: běžec na svém místě

"Na Vladimíru Špidlovi se mi vždycky líbilo, že není mužem velkých slov, že vytrvale běží za sociálně demokratický program a nedívá se moc na to, na kolikáté místo ve stranickém peletonu ho to vynese."

Valtr Komárek v dokumentu Marka Skláře Listopadové komety

"Zdatnému řečníkovi Valtru Komárkovi patřila v listopadu 1989 zaplněná náměstí, lidé si jej žádali za premiéra. Dnes vzpomíná, jaké jiné politické zájmy vynesly do křesla neznámého komunistického aparátčíka Čalfu a jak nakonec dal prostor vytrvale se hlásícím žákům Klausovi a Dlouhému."

Strana zelených v dokumentu Daniely Matějkové Zelení 2003–2005

"V roce 2002 jsem s řadou přátel vstoupila do chátrající Strany Zelených. Rozhodla jsem se, že budu dění uvnitř strany sledovat a důsledně zaznamenávat. Předkládám Vám koncentrát ze stranického života."

Kůrovci ve filmu hany Novákové Národní galerie Šumava

"Film se snaží optikou ironické revize rehabilitovat postavu lýkožrouta. Brouk je představen jako tvůrce svérázných dřevorytů a děj filmu se odehrává na pozadí rejdů různých ‘prodavačů dříví’ a jejich prodloužených rukou a hlav."

Opus bonum

Soutěž o nejlepší světový dokumentární film

Film Epilog začíná ve chvíli, kdy se padesátiletá matka tří dětí rozhodne přerušit léčbu rakoviny. I když jí na mysli leží budoucí zajištění rodiny, tak zbývající rok života chce prožít plně, v klidu a se smířenou myslí. Citlivý film nepodléhá jen stínu smrti, ale vedle hlubokého vhledu do rodinných vztahů ukazuje sílu jednání člověka, uvědomujícího si smysl dní v omezeném čase. (Epilogue, Belgie, 2011, režie Manno Lanssens)

Mezi moři

Soutěž o nejlepší středo- a východoevropský dokument

Film Stát jsem já! je o anarchistech, samozvaných knížatech i osamělých bláznech, kteří na okraji globalizace vyhlásili válku státům tím, že si založili svůj vlastní. Používají své zákony, jazyky a mince, vedeni podivínstvím, různými ideologiemi či představami o alternativních způsobech soužití vymezují svůj prostor, který jen dokazuje, že na začátku je individuální svoboda a na konci stát. (Der Staat bin ich!, Rakousko, 2011, režie Paul Poet)

Zvláštní uvedení

Výjimečné světové a české dokumentární filmy

Snímek Není to film, propašovaný na letošní festival v Cannes, byl natočen s Džafarem Panahím v jeho teheránském bytě, kde slavný režisér čekal na rozhodnutí soudu o svém odvolání. V jednom dni pil čaj, telefonoval, díval se na televizi a uvítal návštěvu. Všechny nejvšednější okamžiky se stávají výjimečnými s vědomím rozsudku k šesti letům vězení a zákazu dvacet let natáčet filmy. (In film nist, Írán, 2011, režie Jafar Panahi, Mojtaba Mirtahmasb)

Fascinace

Laboratoř estetických přístupů k dokumentu

Filmový experiment Spálenej fešák se vrací k postavě Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti okupaci Československa. Přibližuje jeho osobní peklo ve dnech strávených v bolestech v nemocnici, kdy byl také vyslýchán policií. Autor, který film ze super 8mm pásu sám promítne, kombinoval převzatý materiál se záběry míst spjatých s posledními Palachovými dny a zvukovými nahrávkami výslechů. (Spálenej fešák, Česká republika, 2011, režie Martin Ježek)

Hosté festivalu

„Nejvíc mě na italské kinematografii dráždí sklon k iracionálnu. K opaku toho, čemu se říká „umění na míru člověka“. Samozřejmě jsou tu jisté tlaky, určité klima, jež se odráží v psychickém uzpůsobení autorů, ale řekl bych, že do jisté míry jsou za to, co se děje, zodpovědní i autoři sami. Mám už dost toho heroického vyjadřování nespokojenosti, které se mi občas zdá tak neplodné. Nemám rád to okázalé mučednictví, extrémismus a protest pro protest, protože nakonec to všechno vede k jakémusi hermetismu, k nihilismu a k negaci...“
Vittorio de Seta

Italský filmový režisér a scenárista je považován za jednoho z největších imaginativních realistů padesátých a šedesátých let minulého století. Jeho krátké filmy beze slov vzdávají hold životu těch nejchudších rolníků, rybářů, pastýřů a horníků v jižní Itálii. Na jihlavském festivalu obdrží Cenu za přínos světové kinematografii.

„Usiloval jsem o určitou asketičnost, abych se vyhnul podezření, že upadám do téhož prohřešku, který filmem obžalovávám: totiž chorobné zvědavosti tváří v tvář ceremoniálu poprav. Vybudoval jsem film jako kantátu nebo takové bezvěrecké oratorium. Gregoriánské chorály, které tvoří hudební doprovod, mají připomínat morální příkazy, jež kryly zločiny v naší španělské minulosti, v našich dějinách.“
Basilio Martín Patino

Otec moderního španělského dokumentu původně vystudoval filosofii a teprve potom filmovou školu. Proslavil se především třemi protirežimními snímky ze sedmdesátých let, které osobně uvede na jihlavském festivalu – Písně pro poválečnou dobu (1971), Ctihodní kati (1973) a Vůdce (1977). Jeho filmy ukazují pravou tvář frankistického režimu nikoliv sumou objektivních dat, ale originální prací s archivními materiály a subjektivním přístupem k historickým tématům.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
5.20Muž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David Čeněk
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil

starší články

4.11DOK.REVUE
10. 10. 2011


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.