Všechno bude fajn

Robin Kvapil o svém novém filmu o Brně Všechno bude fajn

Všechno bude fajn (R. Kvapil, 2017)

Jsem rád, že jsem dostal možnost napsat krátký text o našem filmu Všechno bude fajn. Ve skutečnosti by bylo samozřejmě lepší, kdyby redakce oslovila Pavla Šplíchala, který je spoluautorem scénáře a specializuje se na tzv. „humor“. Díky tomu, že píše Prigl.cz, ví, jak to navlíknout, aby se lidi u čtení smáli, ale zase za to už podruhé nedostal Magnesii Literu. Není tedy vyloučené, že je to vlastně debilní, ten Prigl, a že to zvládnu napsat taky...

Což mě přivádí na myšlenku, že to stejné by šlo říct i o tom našem filmu. Že přijde vtipný jenom mně se Šplíchalem a ve skutečnosti je debilní... A právě proto existuje ODS, aby člověk měl v tomhle postmoderním víru nějakou kotvu, kterou se může zachytit, když přijde na podobné myšlenky. Hned vysvětlím: součástí zadání tohoto textu bylo napsat třeba i nějaké dva vtipné momenty z natáčení, jenomže u našeho filmu přišlo to nejvtipnější, až když jsme dotočili. Geneze je taková, že s nápadem na natočení filmu přišel producent Čestmír Kopecký, kterého zaujalo, že jsme založili Žít Brno. A protože se v Brně všechno vykecá a nabonzuje, tak mu někdo – asi Petr Minařík, prozradil, že jsem z katedry dokumentu na FAMU. Pan Kopecký mi napsal, jestli by o tom Brně nešlo natočit hraný film, že si myslí, že se tam o něco snažíme... Přizval jsem tedy Pavla Šplíchala a začali jsme psát scénář.

Původní představa byla, že ve filmu budou vystupovat přímo lidi, se kterými jsem Žít Brno spoluzakládal – scénář jsme tedy napsali, podali ho na Fond a dostali grant na debut. Jenže pak se stala katastrofa – Žít Brno uspělo ve volbách, na Brně-střed jsem se stal zastupitelem a porazili jsme tam i ANO agenta Bureše. Dokonce jsem začal oddávat lidi... Co se jevilo jako film o tom, že má smysl se postavit Onderkovi a podobným komickým figurám, mohlo se najednou lehce stát politickou agitkou Žít Brno... Naštěstí jsme se, ve zkratce řečeno, jako politici za krátko lehce zdiskreditovali. Vytvořili jsme koalici s hnutím ANO agenta Bureše, někteří dokonce hlasovali pro dotace firmě se začerněným auditem hospodaření – já se tak se spoustou kamarádů z hnutí krásně pohádal, což mi rozvázalo ruce si zastřílet i do vlastních řad a od romantického portrétu mladých aktivistů se tak posunout k poněkud cyničtější poloze, že snažit se sice má smysl, ale že stejně nakonec umřeme. O to jsme nakonec s Pavlem opřeli celou dějovou linku.

Ve filmu se tak všichni o něco snaží, moc se to nikomu nedaří, ale tím snažením se všichni stávají o něco lepšími, protože jak se říká ke konci filmu: „opice se na tu evoluci taky mohly vysrat, rýpat se tlapou v prdeli a žádný Brno by nikdy nebylo – což by byla škoda“. Přeskočím tedy teď celý proces natáčení, stejně bych nemohl psát nic jiného, než že všichni herci byli skvělí (který režisér, co chce ještě něco natočit, by napsal opak?) – navíc oni skvělí byli, opravdu a já všem moc děkuji.

Dostávám se tak k nejzábavnější části, tedy PR, o které se nám pro film postarala brněnská ODS. Nejdřív ale pro lepší pochopení popíšu, na čem byl založen úspěch Žít Brno, protože potom bude ta pointa lepší. Žít Brno vzniklo tak, že si bývalé vedení města za 600 tisíc korun nechalo od nějaké reklamky „vymyslet“ slogan městské identity (jak má New York třeba I srdce a NY...). Za 600 tisíc dostalo město slogan „Žít Brno“. Zapomnělo si ale zaregistrovat doménu www.zitbrno.cz. To tedy zaregistroval kamarád Michal Kašpárek a městu doménu nabídnul – město ale nereagovalo – tak tu doménu Michal se Standou Bilerem, Matějem Hollanem a dalšími použili tak, že na ni pověsili fiktivní magistrátní web a začali tam psát nesmysly a tiskové zprávy. Jenže světe div se – novináři to začali citovat. K webu se tak přidal Facebook, vzniklo recesistické hnutí, a když tehdejší primátor Onderka zadal právníkům, ať nám FB zruší, bylo vymalováno. Rozhodli jsme se, že půjdeme do voleb a porazíme ho, když už nám dělá takovou reklamu dobrovolně. A to se podařilo. Přitom celou kampaň nám vlastně udělalo právě bývalé vedení. Nám stačilo si z nich akorát dělat legraci. A čím víc jsme si ji dělali, tím víc se oni vztekali a tím větší to byla legrace atd. Kdyby pochopili, že na legraci stačí reagovat jinou legrací, nebo když prostě nemáte smysl pro humor, tak alespoň nereagovat vůbec – tak by Žít Brno nikdy neuspělo.


Všechno bude fajn

A tak po třech letech od voleb jde film do kina, já mám strach, že nebudou chodit lidi, protože už jako zastupitel za Žít Brno nikoho nezajímám, a v ten moment se jako dar z nebe objevuje Robert Kotzian z ODS a rozjíždí nejlepší PR našeho filmu přesně tím stejným hiphopem, který jim nedávno prohrál volby: ten dobrý člověk se někde dostal k nějaké verzi scénáře a začal všude psát, jak je film deviantní a jací že jsme se Šplíchalem úchylové – toho se pohotově chytly Parlamentní listy pana Valenty (kterému se říká „Vajíčko“), a to už jsem byl v sedmém nebi, protože když se před uvedením filmu začne proruský propagandistický web a ODS ohánět morálkou, tak je jisté, že chytří lidé se smyslem pro humor zpozorní a půjdou se podívat – tak prostě funguje reklama – podobně jako když Klaus říká, že se neotepluje planeta a nezvedá hladina moře, tak je všem normálním lidem jasný, že je čas se stěhovat do hor. V důsledku tohoto PR se tak v letňáku v Brně stály fronty a mně došly dvě věci: zaprvé že je úplně reálné, že Žít Brno může vyhrát i v dalších volbách, protože nikdo nic nepochopil, a zadruhé že když v každém textu o filmu poděkuji panu Kotzianovi a ODS, bude v kině pořád plno!

A teď mi řekněte, jaký je ten rozdíl mezi hraným filmem a dokumentem a kde končí realita filmová a začíná ta skutečná, když se vám všechny linky na závěr takhle pěkně propojí...

Tak na viděnou v kině.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

4.17DOK.REVUE
18. 09. 2017


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film