Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?

Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.

Z filmu Vlci na hranicích

» Film na webu Visions du Réel

---

V srpnu roku 2017 jsem se vracel z natáčení svého prvního celovečerního filmu Kibera: Příběh slumu, trochu smutný z toho, že jsme se po pěti měsících dobrali k jeho konci. Přemýšlel jsem nad tím, o čem asi bude můj další film, následně jsem otevřel noviny a jako první mě zaujala krátká reportáž o protestu proti vlkům, který zorganizovali farmáři na Broumovsku. U článku byla fotka Jana Šefce, jednoho z pozdějších protagonistů našeho nového dokumentu, jenž v rukou držel transparent s nápisem „Divočina na Aljašku!“. Okamžitě jsem si začal představovat film, který není až tak o vlcích, ale spíš o lidech, kteří žijí v oblasti, kam se vlci vracejí. Ne že bych se chtěl vyhnout zobrazování vlků, ale spíš mě lákalo zpřítomnit je nepřímo – skrze pocity, které vyvolávají v lidech, a skrze různé metafory s širším společenským přesahem. Velmi nápomocný mi v tomto směru byl již zmíněný transparent „Divočina na Aljašku!“.

Téma oddělení člověka od přírody a jeho dopady na lidskou psychiku mě zajímalo vždycky a čím hlouběji jsem se nořil do situace na Broumovsku, tím více jsem nabýval jistoty, že se nám před očima odehrává naprosto unikátní situace. Člověk v tomto kraji zvítězil nad přírodou již před čtvrt stoletím, kdy ji zbavil všech predátorů – vlků. Po dobu dvou set padesáti let zde tak žili lidé v krajině, která byla naprosto podmaněná a snadno předvídatelná. A právě o onu předvídatelnost s příchodem vlka zdejší obyvatelé přicházejí a každý na tu ztrátu reaguje po svém.
 

Tomáš Havrlant musí stádo ovcí chránit před vlky. Záběr z chystaného filmu Vlci na hranicích.
 

Mnoho lidí se proti této situaci bouří. Navíc jsou rozohněni tím, že se proti vlkům nemohou bránit, protože jsou tato zvířata chráněna státem. Často zmiňovaným slovním spojením, které jsme během natáčení slýchali, je „zrada a podraz státu“. Na druhé straně je zde mnoho těch, kteří vlky přijímají jako přirozenou součást krajiny a snad i naději na její záchranu.

Od začátku bylo naším cílem nesoudit ani jednu ze skupin obyvatel. Snažili jsme se docílit objektivního pohledu na situaci a pochopit maximálně individuální příběhy lidí stojících na obou stranách, jejich osobní motivace, frustrace, ale  třeba i naději na usmíření. Řekl bych, že autorsky jsme od začátku natáčení stáli mezi oběma tábory. Zároveň zde však existuje ještě jedna rovina konfliktu – člověk a příroda, kdy si troufám tvrdit, že jsme stáli na straně přírody. A právě díky tomu jsme mohli objektivně nahlížet na obě skupiny – zpovzdálí z broumovských lesů, kde příroda a vlci jsou něčím, co na rozdíl od lidí nehodnotí, nemyslí a nehádá se a vedle čeho lidský svět vypadá trošku jako absurdní divadlo, v němž skrz vyhrocené emoce řešíme problémy, které jsou často vykonstruované, a díky tomu přehlížíme ty reálné.
 

Autor dokumentu Vlci na hranicích Martin Páv. Foto Petr Racek
 

Během natáčení a diskutování s místními jsme často slýchali názor, že rozdělení společnosti v názoru na návrat vlků do jisté míry kopíruje i politické rozdělení: „náplava“ z měst, smýšlející obvykle liberálně, stojí na straně vlků, zatímco starousedlíci, mající většinou konzervativní a víc pravicové uvažování jsou proti návratu vlků. My jsme se se štábem rozhodli neklást velký důraz na politickou orientaci, ale primárně hledat metafory v každodenním životě protagonistů. Důležité tak pro nás bylo představit nejen jejich vztah k vlkům, ale i jejich vztah k prostředí, ve kterém žijí, a také k životu obecně. Nalezli jsme tak nakonec ještě jeden často se opakující princip – pro lidi, kteří chtějí mít život pod kontrolou, vlci ztělesňují vše, kvůli čemu svoji kontrolu ztrácejí, a nenávidí je za to. Pro lidi, kteří vnímají život primárně jako sled nepředvídatelných událostí, vlci představují výzvu, která nás připravuje na další a větší problémy, jež mohou v našich životech přijít.

Možná tedy budoucnost vztahu lidí a přírody bude hodně o bilancování ztráty této kontroly. Do jaké míry jsme ochotni obětovat svou schopnost předvídat v námi vytvořeném světě, a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám. O tom, jak náročné je na tyto otázky odpovědět, vypráví náš film Vlci na hranicích.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová

starší články

.DOK.REVUE
16. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextKontext. Jedno ze zásadních témat dnešní doby přehlcené virálovými videi a jedno ze zásadních témat dokumentárního filmu vůbec. Jaký kontext dodat obrazům coby fragmentům reality? A jaký kontext jim dodáváme my diváci? O potřebě kontextu jsme se bavili také nad snímkem Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze Do debaty jsme přizvali odborníka na Blízký východ, publicistu, spisovatele a rozhlasového komentátora Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni, dokumentaristku a kurátorku působící v Praze Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue