Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?

Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.

Z filmu Vlci na hranicích

» Film na webu Visions du Réel

---

V srpnu roku 2017 jsem se vracel z natáčení svého prvního celovečerního filmu Kibera: Příběh slumu, trochu smutný z toho, že jsme se po pěti měsících dobrali k jeho konci. Přemýšlel jsem nad tím, o čem asi bude můj další film, následně jsem otevřel noviny a jako první mě zaujala krátká reportáž o protestu proti vlkům, který zorganizovali farmáři na Broumovsku. U článku byla fotka Jana Šefce, jednoho z pozdějších protagonistů našeho nového dokumentu, jenž v rukou držel transparent s nápisem „Divočina na Aljašku!“. Okamžitě jsem si začal představovat film, který není až tak o vlcích, ale spíš o lidech, kteří žijí v oblasti, kam se vlci vracejí. Ne že bych se chtěl vyhnout zobrazování vlků, ale spíš mě lákalo zpřítomnit je nepřímo – skrze pocity, které vyvolávají v lidech, a skrze různé metafory s širším společenským přesahem. Velmi nápomocný mi v tomto směru byl již zmíněný transparent „Divočina na Aljašku!“.

Téma oddělení člověka od přírody a jeho dopady na lidskou psychiku mě zajímalo vždycky a čím hlouběji jsem se nořil do situace na Broumovsku, tím více jsem nabýval jistoty, že se nám před očima odehrává naprosto unikátní situace. Člověk v tomto kraji zvítězil nad přírodou již před čtvrt stoletím, kdy ji zbavil všech predátorů – vlků. Po dobu dvou set padesáti let zde tak žili lidé v krajině, která byla naprosto podmaněná a snadno předvídatelná. A právě o onu předvídatelnost s příchodem vlka zdejší obyvatelé přicházejí a každý na tu ztrátu reaguje po svém.
 

Tomáš Havrlant musí stádo ovcí chránit před vlky. Záběr z chystaného filmu Vlci na hranicích.
 

Mnoho lidí se proti této situaci bouří. Navíc jsou rozohněni tím, že se proti vlkům nemohou bránit, protože jsou tato zvířata chráněna státem. Často zmiňovaným slovním spojením, které jsme během natáčení slýchali, je „zrada a podraz státu“. Na druhé straně je zde mnoho těch, kteří vlky přijímají jako přirozenou součást krajiny a snad i naději na její záchranu.

Od začátku bylo naším cílem nesoudit ani jednu ze skupin obyvatel. Snažili jsme se docílit objektivního pohledu na situaci a pochopit maximálně individuální příběhy lidí stojících na obou stranách, jejich osobní motivace, frustrace, ale  třeba i naději na usmíření. Řekl bych, že autorsky jsme od začátku natáčení stáli mezi oběma tábory. Zároveň zde však existuje ještě jedna rovina konfliktu – člověk a příroda, kdy si troufám tvrdit, že jsme stáli na straně přírody. A právě díky tomu jsme mohli objektivně nahlížet na obě skupiny – zpovzdálí z broumovských lesů, kde příroda a vlci jsou něčím, co na rozdíl od lidí nehodnotí, nemyslí a nehádá se a vedle čeho lidský svět vypadá trošku jako absurdní divadlo, v němž skrz vyhrocené emoce řešíme problémy, které jsou často vykonstruované, a díky tomu přehlížíme ty reálné.
 

Autor dokumentu Vlci na hranicích Martin Páv. Foto Petr Racek
 

Během natáčení a diskutování s místními jsme často slýchali názor, že rozdělení společnosti v názoru na návrat vlků do jisté míry kopíruje i politické rozdělení: „náplava“ z měst, smýšlející obvykle liberálně, stojí na straně vlků, zatímco starousedlíci, mající většinou konzervativní a víc pravicové uvažování jsou proti návratu vlků. My jsme se se štábem rozhodli neklást velký důraz na politickou orientaci, ale primárně hledat metafory v každodenním životě protagonistů. Důležité tak pro nás bylo představit nejen jejich vztah k vlkům, ale i jejich vztah k prostředí, ve kterém žijí, a také k životu obecně. Nalezli jsme tak nakonec ještě jeden často se opakující princip – pro lidi, kteří chtějí mít život pod kontrolou, vlci ztělesňují vše, kvůli čemu svoji kontrolu ztrácejí, a nenávidí je za to. Pro lidi, kteří vnímají život primárně jako sled nepředvídatelných událostí, vlci představují výzvu, která nás připravuje na další a větší problémy, jež mohou v našich životech přijít.

Možná tedy budoucnost vztahu lidí a přírody bude hodně o bilancování ztráty této kontroly. Do jaké míry jsme ochotni obětovat svou schopnost předvídat v námi vytvořeném světě, a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám. O tom, jak náročné je na tyto otázky odpovědět, vypráví náš film Vlci na hranicích.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková

starší články

.DOK.REVUE
16. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue