Vítězné snímky jubilejního 20. ročníku MFDF Ji.hlava

Komentáře festivalové redakce k vítězným filmům 20. MFDF Ji.hlava

Strašidla obcházejí Evropou (Maria Kourkouta, Niki Giannari, 2016)

Česká radost: FC Roma a Normální autistický film

Zatímco v loňském ročníku zůstala Česká radost bez vítěze, letos jsou pro změnu vítězové rovnou dva. Český dokumentární film jako takový má poměrně rád náměty z prostředí postižených lidí a romské menšiny. Současně se nemohu ale zbavit dojmu, že filmy s touto tematikou bývají automaticky nadhodnoceny. Faktem je, že jak Normální autistický film, tak FC Roma si uznání zaslouží, a to nejen pro silná a atraktivní témata, kterým se věnují. Ve srovnání se snímkem Zákon Helena, který jsem měla za jednoznačného vítěze, však považuji jejich vítězství za ne úplně spravedlivé a zasloužené. Dokumentaristka Petra Nesvačilová zvolila také divácky přitažlivé téma, stejně jako Miroslav Janek prokázala úžasnou práci s protagonisty a navíc neváhala riskovat, obohatila film o neotřelé zpracování a stala se jeho neohroženou aktivní účastnicí.

Veronika Jančová

Vítězství v sekci Česká radost, o které se FC Roma dělí, je rozhodně příjemným překvapením. Pokus o nový pohled na problematiku xenofobie si jistě podobné ocenění zaslouží. Na jedné straně česká média nabízí obvykle bulvární pojetí založené na touze po senzačnosti, na druhé straně zejména intelektuální obec zaujímá ochranitelský postoj vůči Romům a všechno přehnaně idealizuje. FC Roma stojí překvapivě někde uprostřed, anebo úplně zcela mimo. Film se přímé konfrontaci i idealizaci zdatně vyhýbá, ale vy byste se rozhodně neměli vyhýbat jemu a stihnout ho v kině ještě před svým odjezdem domů.

Kateřina Šardická

Opus Bonum: Strašidla obcházejí Evropou a Usmívat se do telefonu

Vítěz sekce Opus Bonum Strašidla obcházejí Evropou je velmi pozoruhodný dokument, který si své prvenství vydobyl právem. Není velkým překvapením, že se vítězem stal film s natolik aktuální tematikou, jakou je uprchlická krize. Těší mě, že porota ocenila určitou náročnost a nesnesitelnost této filmové podívané. Potvrdila tak, že i ožehavá společnesko-politická problematika nemusí být nutně zpracovávána pouze prostřednictvím publicistických metod, ale je možné uplatňovat více originální a autorské přístupy, aniž by byla omezena síla a výmluvnost filmu. Zvláštní uznání si vysloužil dokument Usmívat se do telefonu, tematicky moc zajímavý film, který však ve svém zpracování nezapře jistou amatérskou hrubost a neotesanost. Tato nedokonalost může na druhou působit sympaticky. V kontextu ostatních konkurenčních filmů z dané sekce, jako je kupříkladu oslnivé avantgardní dílo Tvoříme páry, však této volbě příliš nerozumím.

Veronika Jančová

Vítězný snímek soutěžní sekce Opus Bonum Strašidla obcházející Evropou nabízí nevídaný, formálně nápaditý a inspirativní pohled na téma uprchlické krize. Distancované a záměrně odosobněné snímání běženců v táboře Idomeni na řecko-makedonské hranici je prosté osobních příběhů a kontextu. Nepokouší se přimět diváka, aby se vžil do role migranta. Řecká režisérka Maria Kourkouta se místo jedince zaměřuje na kolektiv, anonymní masu lidí na útěku, která ustrnula v mezičase a meziprostoru a symbolizuje evropské dilema. Právo jedince na svobodu volby, kde bude žít a společenské a politické mechanismy, které mu toto právo v minulosti i v současnosti odebírají. Výjimečný snímek, jehož název odkazuje na komunistický manifest, není o nich, ale o nás.

Janis Prášil

Zvláštní uznání si z festivalu odnáší observační dokument Usmívat se do telefonu, dle mého názoru naprosto zaslouženě. Film je i přes minimalistické pojetí výbornou sondou do současného pracovního světa, který vykořisťuje stovky lidí, aby je mohl vyždímat na dřeň a vzápětí nahradit dostatečně pozitivní a výkonnou „novou krví“.  Pocity demotivace a odcizení pracovníků se dostávají do konfliktu s požadavkem zaměstnavatele působit stále pohodově a entuziasticky. Křečovité úsměvy při telefonování nahrazují apatické výrazy při pauzách -  dokonalý obraz dnešní společnosti.

Kateřina Šardická

Paměťová stopa (Daïchi Saïto, 2015)

Fascinace: Paměťová stopa

Hlavním námětem diskuze po filmu byla otázka vztahu obrazů, které Saïto při vzniku filmu použil, a paměti – jak jeho osobní paměťové stopy, kterou do obrazů „projektoval“ a s jejímiž záblesky při tvorbě pracoval, tak paměťových stop zanechaných obrazy na místech bez obrazů, posouvajících se poloh opakovaně se vracejících záblesků, slívaných v jemně se měnící kompozice uvízlé kdesi na cestě mezi okem a zrakovou kůrou diváků.

Více než funkce paměti, přepisující viděné v momentech nevidění, byla pro mne při projekci  zajímavější otázka vidění dosud neviděných barev. Připadalo mi, že černá pole, která přerušovala jednotlivé obrazy, mi pomáhala stále hlouběji pronikat do světa jemných, nádherně tlumených, navzájem se prostupujících odstínů, které jako by existovaly bez tvarových kvalit, mimo prostor.

Některé z nich, zdálo se mi, vidím poprvé v životě. Vzpomněla jsem si na „chimérické barvy“, jejichž existenci vyvozuje kanadský filozof Paul Churchland ze standardní neurovědecké oponentní teorie vnímání barev. Unavené neurony vystřelují vektory při vnímání barev z vrcholových částí útvaru v podobě vřetena, který reprezentuje běžné zpracování barev, zažitek do prostoru za jeho hranicemi. Že by se Saïtovi v temných momentech filmu povedlo obelstít vřeteno?

Tereza Hadravová





výpis dalších článků rubriky:  Téma

5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil
F4.19Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.19Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
4.19Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev
4.19Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.Andrea Slováková
4.19Podoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky. První blok Fascinace - Erotika je k vidění dnes od 19:30 v kině Dukla-Edison. Andrea Slováková
3.19Filmág Man RayNázory slavného experimentátora na filmové uměníMan Ray
2.19Kdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr Minařík
1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá

starší články

F5.16DOK.REVUE
30. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film