Vstoupit do obrazů

První letošní dok.revue je věnována interaktivitě

Ilustrace: Míša Kukovičová

Do nějakého obrazu jsme všichni jistě vstoupili už mnohokrát. Obvykle ve svých představách, nejčastěji při prohlídce nějaké galerie. Občas nás k podobným procházkám zvou některé filmy – vybavuji si třeba jednu povídku z filmu Sny Akiry Kurosawy, v níž protagonista vstupuje do obrazu Vincenta van Gogha. Obrazy tohoto malíře inspirovaly i nedávno uvedený celovečerní animovaný film S láskou Vincent, který je stylizovaný do obrazů tohoto umělce a vypráví i příběh jeho života.

Málokterý z tradičních snímků však dokáže být tak sugestivní jako virtuální realita. Tu využil tým pod režijním vedením Martina Charrière, aby vytvořil VR dílo Isle of Dead (Ostrov mrtvých), v němž zve diváka (jenž se současně stává protagonistou) na cestu do nitra stejnojmenného symbolistního obrazu Arnolda Böcklina z roku 1883. Obraz se prohlubuje, postavy Cháronů nabývají nových podob a scéna postupně potemní. Isle of Dead především evokuje náladu slavného obrazu, podobných VR ponorů do starších obrazů je ale v poslední době více, jak v tématu prvního letošního čísla dok.revue konstatují Andrea Slováková a Iveta Černá. Ve svém článku Tradiční média a interaktivita si všímají především toho, jak mnohé tradiční mediální organizace, jako jsou televize, rozhlas i tištěná média, začínají produkovat interaktivní obsahy. Ostatně VR dílo Isle of Dead produkovalo RTF – Radio Télévision Suisse. Dovolím si zde však malou pochybnost: čím více vše zobrazíme, tím méně místa nám zbyde pro fantazii. Nad Böcklinovým obrazem budu stejně raději snít své vlastní sny než se nechat vést jistě uhrančivým světem VR dokumentu. 

Nelze však nesouhlasit, že „recepční model tradičních médií se proměnil“, jak uvažují ve svém článku Andrea Slováková a Iveta Černá, které zajímá, jak nové interaktivní obsahy vypadají a co jimi mediální organizace sledují. Téma interaktivity se prolíná celým prvním letošním číslem dok.revue – v rozhovoru například režisérka Kalina Bertin uvažuje, proč pro svůj dokument Manická VR, o pocitech lidí s maniodepresí, zvolila formu virtuální reality a jak na ni reagují lidé, kteří touto poruchou sami trpí. Interaktivní formu si vybrala pro svůj dokument Iluze i mladá česká dokumentaristka Kateřina Turečková, která snímek stylizovala do podoby simulace počítačové hry a diváka usadila do pozice hráče. V situační recenzi čísla se však Robert Svoboda, Lucie Sulovská i Tereza Stöckelová shodují, že sugestivní forma kvalitu filmu nezaručí, když je založený jen na emocích, jež Turečková posbírala během svého desetiměsíčního pobytu v Budapešti.  

Interaktivita je dnes každopádně módní a inovativní nejen v dokumentu, ale v celém poli audiovize a přináší nové možnosti vyjádření diváckých zážitků, a tak se jí budeme v dok.revue věnovat častěji. V novém čísle však najdete i další témata: představujeme například novou knihu Jak vidět svět anebo vznikající dokument o legendární kapele Dunaj. A slovy „muziko hraj... za náma teče Dunaj“ se loučí ve své Písni na rozloučenou i básník a poustevník Charlie Soukup.

Přeji vám zasněné čtení!




1.19DOK.REVUE
08. 04. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.