Vstoupit do obrazů

První letošní dok.revue je věnována interaktivitě

Ilustrace: Míša Kukovičová

Do nějakého obrazu jsme všichni jistě vstoupili už mnohokrát. Obvykle ve svých představách, nejčastěji při prohlídce nějaké galerie. Občas nás k podobným procházkám zvou některé filmy – vybavuji si třeba jednu povídku z filmu Sny Akiry Kurosawy, v níž protagonista vstupuje do obrazu Vincenta van Gogha. Obrazy tohoto malíře inspirovaly i nedávno uvedený celovečerní animovaný film S láskou Vincent, který je stylizovaný do obrazů tohoto umělce a vypráví i příběh jeho života.

Málokterý z tradičních snímků však dokáže být tak sugestivní jako virtuální realita. Tu využil tým pod režijním vedením Martina Charrière, aby vytvořil VR dílo Isle of Dead (Ostrov mrtvých), v němž zve diváka (jenž se současně stává protagonistou) na cestu do nitra stejnojmenného symbolistního obrazu Arnolda Böcklina z roku 1883. Obraz se prohlubuje, postavy Cháronů nabývají nových podob a scéna postupně potemní. Isle of Dead především evokuje náladu slavného obrazu, podobných VR ponorů do starších obrazů je ale v poslední době více, jak v tématu prvního letošního čísla dok.revue konstatují Andrea Slováková a Iveta Černá. Ve svém článku Tradiční média a interaktivita si všímají především toho, jak mnohé tradiční mediální organizace, jako jsou televize, rozhlas i tištěná média, začínají produkovat interaktivní obsahy. Ostatně VR dílo Isle of Dead produkovalo RTF – Radio Télévision Suisse. Dovolím si zde však malou pochybnost: čím více vše zobrazíme, tím méně místa nám zbyde pro fantazii. Nad Böcklinovým obrazem budu stejně raději snít své vlastní sny než se nechat vést jistě uhrančivým světem VR dokumentu. 

Nelze však nesouhlasit, že „recepční model tradičních médií se proměnil“, jak uvažují ve svém článku Andrea Slováková a Iveta Černá, které zajímá, jak nové interaktivní obsahy vypadají a co jimi mediální organizace sledují. Téma interaktivity se prolíná celým prvním letošním číslem dok.revue – v rozhovoru například režisérka Kalina Bertin uvažuje, proč pro svůj dokument Manická VR, o pocitech lidí s maniodepresí, zvolila formu virtuální reality a jak na ni reagují lidé, kteří touto poruchou sami trpí. Interaktivní formu si vybrala pro svůj dokument Iluze i mladá česká dokumentaristka Kateřina Turečková, která snímek stylizovala do podoby simulace počítačové hry a diváka usadila do pozice hráče. V situační recenzi čísla se však Robert Svoboda, Lucie Sulovská i Tereza Stöckelová shodují, že sugestivní forma kvalitu filmu nezaručí, když je založený jen na emocích, jež Turečková posbírala během svého desetiměsíčního pobytu v Budapešti.  

Interaktivita je dnes každopádně módní a inovativní nejen v dokumentu, ale v celém poli audiovize a přináší nové možnosti vyjádření diváckých zážitků, a tak se jí budeme v dok.revue věnovat častěji. V novém čísle však najdete i další témata: představujeme například novou knihu Jak vidět svět anebo vznikající dokument o legendární kapele Dunaj. A slovy „muziko hraj... za náma teče Dunaj“ se loučí ve své Písni na rozloučenou i básník a poustevník Charlie Soukup.

Přeji vám zasněné čtení!




1.19DOK.REVUE
08. 04. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue