Vstoupit do obrazů

První letošní dok.revue je věnována interaktivitě

Ilustrace: Míša Kukovičová

Do nějakého obrazu jsme všichni jistě vstoupili už mnohokrát. Obvykle ve svých představách, nejčastěji při prohlídce nějaké galerie. Občas nás k podobným procházkám zvou některé filmy – vybavuji si třeba jednu povídku z filmu Sny Akiry Kurosawy, v níž protagonista vstupuje do obrazu Vincenta van Gogha. Obrazy tohoto malíře inspirovaly i nedávno uvedený celovečerní animovaný film S láskou Vincent, který je stylizovaný do obrazů tohoto umělce a vypráví i příběh jeho života.

Málokterý z tradičních snímků však dokáže být tak sugestivní jako virtuální realita. Tu využil tým pod režijním vedením Martina Charrière, aby vytvořil VR dílo Isle of Dead (Ostrov mrtvých), v němž zve diváka (jenž se současně stává protagonistou) na cestu do nitra stejnojmenného symbolistního obrazu Arnolda Böcklina z roku 1883. Obraz se prohlubuje, postavy Cháronů nabývají nových podob a scéna postupně potemní. Isle of Dead především evokuje náladu slavného obrazu, podobných VR ponorů do starších obrazů je ale v poslední době více, jak v tématu prvního letošního čísla dok.revue konstatují Andrea Slováková a Iveta Černá. Ve svém článku Tradiční média a interaktivita si všímají především toho, jak mnohé tradiční mediální organizace, jako jsou televize, rozhlas i tištěná média, začínají produkovat interaktivní obsahy. Ostatně VR dílo Isle of Dead produkovalo RTF – Radio Télévision Suisse. Dovolím si zde však malou pochybnost: čím více vše zobrazíme, tím méně místa nám zbyde pro fantazii. Nad Böcklinovým obrazem budu stejně raději snít své vlastní sny než se nechat vést jistě uhrančivým světem VR dokumentu. 

Nelze však nesouhlasit, že „recepční model tradičních médií se proměnil“, jak uvažují ve svém článku Andrea Slováková a Iveta Černá, které zajímá, jak nové interaktivní obsahy vypadají a co jimi mediální organizace sledují. Téma interaktivity se prolíná celým prvním letošním číslem dok.revue – v rozhovoru například režisérka Kalina Bertin uvažuje, proč pro svůj dokument Manická VR, o pocitech lidí s maniodepresí, zvolila formu virtuální reality a jak na ni reagují lidé, kteří touto poruchou sami trpí. Interaktivní formu si vybrala pro svůj dokument Iluze i mladá česká dokumentaristka Kateřina Turečková, která snímek stylizovala do podoby simulace počítačové hry a diváka usadila do pozice hráče. V situační recenzi čísla se však Robert Svoboda, Lucie Sulovská i Tereza Stöckelová shodují, že sugestivní forma kvalitu filmu nezaručí, když je založený jen na emocích, jež Turečková posbírala během svého desetiměsíčního pobytu v Budapešti.  

Interaktivita je dnes každopádně módní a inovativní nejen v dokumentu, ale v celém poli audiovize a přináší nové možnosti vyjádření diváckých zážitků, a tak se jí budeme v dok.revue věnovat častěji. V novém čísle však najdete i další témata: představujeme například novou knihu Jak vidět svět anebo vznikající dokument o legendární kapele Dunaj. A slovy „muziko hraj... za náma teče Dunaj“ se loučí ve své Písni na rozloučenou i básník a poustevník Charlie Soukup.

Přeji vám zasněné čtení!




1.19DOK.REVUE
08. 04. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film