Uvnitř časového krystalu temnoty a světla

O etice, estetice a metodách filmového obrazu

Tak jako se ve vesmíru vzdálenost měří na světelné roky, i v univerzu filmu je prostor tvořen z času a světla. Vztah mezi světlem a časem, jenž nemůže být pojímán čistě rozumově – bez povzneseného, intuitivního vnímání by jakékoli jeho pochopení bylo neúplné, bezobsažné a povrchní – formuje podstatu umělecké stránky filmu, jeho poetickou pravdivost, jeho metafyzickou existenci. Světlo/tma a pohyb, to jsou základní prvky, z nichž sestává kinografie – časový krystal filmového obrazu. Vstoupíme-li do plynulého toku tohoto časového krystalu temnoty a světla, nalezneme v jeho středu „kinografický okamžik“, srdce žijícího organismu, jímž je každý jednotlivý film.

Filmové umění není směsicí či součtem jiných uměleckých forem. Film je umění, které se liší od ostatních. Obsahuje prvek, jenž ho činí jedinečným. Tímto prvkem je „kinografický okamžik“.

„Kinografický okamžik“ je středobodem, srdcem filmového umění. Od literatury, malby, hudby či jiných druhů umění se neliší svými tématy, příběhy či náměty, co činí film filmem, je právě „kinografický okamžik“. Tento „okamžik“ je slovy nepostihnutelným prostorem. Vstoupíme-li do tohoto prostoru, vstupujeme do celistvosti poezie, do absolutní přítomnosti hmoty a času – svrchované manifestace prchavosti, křehkosti a věčnosti.

Nesnadným úkolem filmařů je pak nalézt tento „kinografický okamžik“ v běžném životě, v próze, v dramatu, či kdekoli jinde, a nechat jej zazářit na filmovém plátně.

Vzhůru do časového krystalu temnoty a světla.




f5.15DOK.REVUE
01. 11. 2015


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film