Film z beden pod hokejovým kluzištěm

Reportáž z masterclass Billa Morrisona

Všechny sliby (Bill Morrison, 2014)

Když washingtonská Library of Congress vyřadí poškozený film ze svého archivu, nabídne ho nejprve Billu Morrisonovi. Tento velký filmový recyklátor vrací poškozené stopy po domácku pěstované i oficiální kinematografie zpět do oběhu a nabízí je pohledu toho, kdo by o původní, nepoškozené snímky již nejspíš neměl zájem – současného diváka.

The Library of Congress není jediná instituce, jejíž brány má Morrison otevřeny. Představuji si, že ředitele a ředitelky filmových archivů napříč severoamerickým kontinentem, s nimiž udržuje Morrison přátelské vztahy, ke spolupráci vábí nejen jeho pověst významného umělce, ale společná záliba v objevování hluboko zapadlého materiálu a láska v třídění a katalogizaci. Krabici neroztříděných vizuálních záznamů ze svých psychedelických experimentů s mentálně postiženými mu ostatně věnoval i autor knihy O muži, který si pletl manželku s kloboukem a dalších bestsellerů Oliver Sacks.

Také ke svému vlastnímu dílu, které v ji.hlavské masterclass představil, přistoupil Morrison systematicky. Základním klíčem k rozdělení desítek filmových projektů, audiovizuálních skladeb, jež ve spolupráci se současnými (nejen) newyorskými skladateli a hudebníky zkomponoval, mu poskytl druh a četnost zdrojové matérie. Postupoval od filmů, které svůj význam odvozují od původních snímků, k těm, jež originální významy archivního materiálu překrývají vlastní, Morrisonovou vizí.

Začal u filmů, které si vystačí se syntaktickými změnami jedné scény z původního snímku – jejím cyklením, odlišnou rytmizací, zrcadlením, překlápěním –, jako je například Outerborough (27. 10., 23:30, DIOD). Pokračoval snímky, které do původní významové struktury materiálu zakomponují jakožto dalšího z aktérů čas, jako jsou například Morrisonova nejznámější Decasia (29. 10., 18:00, DIOD) či fascinující Volání světla (28. 10., 14:00, DIOD). A skončil u těch, jež skládá ze záběrů, které hledá napříč jednou sbírkou či celým archivem, vytrhává a slepuje v nový celek.Taková je například Trilogie velké vody (28. 10., 14:00, DIOD) nebo film Za bodem nula: 1914 – 1918 (27. 10., 23:30, DIOD), který Morrison vytvořil na pozvání Kronos Quartetu.

Diváci Morrisonovy masterclass měli na závěr unikátní příležitost vidět ukázku z jeho nejnovějšího snímku – Dawson City: Frozen Time – stopujícího „skandální odhalení“ velkého pohřebiště filmových kotoučů s hollywoodskými velkofilmy konce desátých a začátku dvacátých let pod tunami ledu hřiště kdesi na řece Klondike. Bednami s filmy, které navždy uvízly za polárním kruhem, zpevnil ledovou plochu místního hokejového klubu jeden bankovní úředník. Také recyklace svého druhu.

Tereza Hadravová




F2.16DOK.REVUE
27. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue