Stopy Jedličkovy krajiny

Dokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

» Film na webu Visions du Réel

---

S tvorbou Jana Jedličky jsem se setkal víceméně náhodou, když jsem byl požádán o natočení krátkého videorozhovoru pro internetové stránky zabývající se výtvarným uměním. Hned při prvním setkání s jeho dílem jsem byl zaujat jeho snahou dostat se pod povrch zobrazovaných věcí – a to nejen intelektuálně, odkrýváním historických vrstev a souvislostí, ale také fyzicky, drcením kamenů při výrobě barevných pigmentů. A právě tento princip dobývání, v doslovném i přeneseném významu, se stal hlavním vodítkem při natáčení.

Během příprav scénáře jsme se dozvěděli, že Galerie hlavního města Prahy chystá velkou retrospektivu Jedličkova díla. Dobrozdání od ředitelky galerie nám usnadnilo počáteční kroky při financování filmu. 

Jan Jedlička emigroval do Švýcarska krátce po Palachově pohřbu. V cizině brzy pochopil, že neztratil pouze svou zem, ale také svůj umělecký jazyk. Témata jeho obrazů se ukázala být nepřenosná, pevně zakotvená v realitě tehdejšího Československa. Deset následujících let pak hledal nové téma. Při jedné ze svých prázdninových cest po Itálii navštívil Jedlička oblast Maremma v Toskánsku. Tamní atypická, bažinatá krajina jej okamžitě oslovila a stala se jeho novým uměleckým domovem, kam se od té doby více než čtyřicet let pravidelně vrací.  Emigrace očistila Jedličkův umělecký rukopis a zbavila ho lokálních kulturních nánosů. Vrátil se k základům výtvarného umění – ke světlu a k barvě.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

Zpět k minimalismu

Věděl jsem, že chci vytvořit výtvarný film, proto jsem oslovil kameramana Míru Janka. V první chvíli jsem netušil, jak šťastná to byla volba. Vedle nesporných Mírových kameramanských kvalit zde sehrála velkou roli i jeho osobní zkušenost s emigrací a několikaletý pobyt v Itálii, kde jsme z velké části film natáčeli.

Díky podpoře Fondu kinematografie a později i toskánského regionálního fondu jsme mohli strávit mnoho času přímo s Janem Jedličkou v terénu. Všechny Jedličkovy techniky jsou charakteristické prací s přírodními materiály a značnou pracností. Ve filmu jsme tyto aspekty chtěli přiblížit pomocí dlouhých záběrů, velkých detailů a propracované ruchové stopy. 

Během natáčení se prvotní okruh témat a motivů pomalu rozrůstal a původní minimalistická linie se začala vytrácet. Natočili jsme několik rozhovorů s kunsthistoriky o Jedličkově díle, byli jsme sbírat pigmenty na Etně, létali dronem a hledali etruské památky… Nakonec většina těchto odboček padla ve střižně pod stůl a my jsme se vrátili opět k minimalistickému pojetí, které nejlépe koresponduje s Jedličkovou tvorbou. Zbylé záběry však plánujeme použít v rámci připravované výstavy.

Všechno má svůj čas

Trochu proti mé vůli přihlásila producentka Alice Tabery náš film do české sekce workshopu dok.incubator. Pro mě i střihače Pavla Kolaju to znamenalo úplně novou výzvu – začít stříhat průběžně během natáčení. Ale hlavně nejen stříhat, ale i narychlo sestřižené části filmu veřejně prezentovat. Zpětná vazba od lektorů a účastníků, které se nám dostávalo, nás však posouvala dopředu a konfrontovala nás s nosností námi vybudovaných témat a linek. A také nás přiměla k tomu, mnohem více zkoušet různé možnosti střihu, aby se ukázalo, která funguje nejlépe.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

Na začátku střihu nás vedla netrpělivost – skákali jsme z místa na místo, střídali jsme různé techniky a vznikal pro diváka nečitelný chaos. Teprve časem jsme pochopili, že se při střihu musíme naladit na Jedličkovo tempo, na jeho rytmus a respektovat geografické zakotvení. Tak jako Jedlička pomalu hledá nové podněty, tak i my jsme potřebovali dostatek času ve střižně pro dokončení našeho filmu. Česká televize jako koproducent filmu nám naštěstí vyšla vstříc a umožnila nám prodloužení termínu dokončení filmu o několik měsíců. Díky tomu jsme se ke střihu s odstupem času mohli ještě vrátit a doladit jej do současné podoby. 

Pandemie a online premiéra 

Zvuková postprodukce už probíhala ve znamení současné pandemie. Vládní nařízení omezilo veškeré možnosti vnějšího rozptylování se a umožnilo nám se soustředit na zvukovou stopu hlouběji, než bývá u dokumentů obvyklé. Vladimír Chrastil pečlivě vytvářel ruchovou stopu italské krajiny pomocí autentických toskánských atmosfér a ruchů, které nám nahrál italský zvukař.

Našemu snažení nechybí ani dobrý konec – o film projevil zájem prestižní festival dokumentárních filmů Visions du Réel. A tak nás čeká 17. dubna světová premiéra filmu – bohužel ve „variantě covid-19“, – tedy pouze online na stránkách festivalu. Na našem území film bohužel nebude dostupný vzhledem k závazkům, které zde máme. Nám nezbývá než doufat, že alespoň česká premiéra, plánovaná na podzim tohoto roku, proběhne již v kině, na velkém plátně a za přítomnosti více než dvou diváků.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan

starší články

.DOK.REVUE
17. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková