Stát tváří v tvář kinematografii

Nová kniha Ivana Klimeše Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945

Kniha Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945 (Praha: Filozofická fakulta UK 2016, 580 s.) nevznikla jako plánovaná monografie. A přece logicky završuje sérii studií, jež po léta s různou motivací i z různých úhlů ohmatávaly téma vztahu kinematografie a státu, tedy nově zrozeného média a střešní společenské a politické instituce s pravomocí rozhodovat o podmínkách existence tohoto média. Postupně se tak vynořoval příběh až pozoruhodně dramatický a vzrušující. Pohlédneme-li na časový start a cíl, máme na počátku přezíravost, podezíravost i jistou dehonestaci ze strany společenských elit stát reprezentujících a na konci monopolizaci kinematografie československým státem v podobě zestátnění nazývaného znárodněním, kdy stát ustanovil na příštích 48 let sám sebe jediným zákonem povoleným podnikatelem v kinematografickém oboru. To vše za padesát let existence média, které po celém světě procházelo procesem industrializace, formováním svých společenských funkcí, zkoumáním kulturního i uměleckého potenciálu a konečně razantním dobýváním pozic nového, po všech stránkách vlivného zábavního průmyslu. A to vše na středoevropském území, jímž se ve sledovaném období „prohnaly“ čtyři státní útvary vždy s jinými hranicemi.

Takto vydatně zahuštěné téma má přirozeně svou silnou politickou dimenzi, která se hlásila o svá práva zejména v souvislosti s politickým vývojem regionu. Kniha líčí „objevení“ filmového média státem v časech první světové války, kompetenční zápas o kinematografii mezi několika rezorty po vzniku Československé republiky, roli filmu jako nacionální rozbušky po nástupu zvuku v sociálně napjatém čase kruté hospodářské krize i tlak okupační moci za protektorátu, který paradoxně utužil a akceleroval centralizační trendy stopovatelné již za první republiky. Pod touto „bitevní“ vrstvou se odehrává (v dějinách i v naší knize) možná méně atraktivní, o to však důležitější proces formování domácího filmového průmyslu, který i při svých limitovaných možnostech vývozu dosáhl téměř čtyřmi desítkami hraných filmů ročně ve druhé půli třicátých let mezinárodně nadstandardní produktivity.

„Centralizační proces završený zestátněním kinematografie byl velmi zásadním způsobem ovlivněn příkladem hitlerovského Německa.“

Ale všechna tato témata můžeme nakonec shrnout pod jedno stěžejní a tím je historická recepce filmového média. Hovoří-li se o historické recepci, často se nakonec i v akademických textech scvrkne toliko na citace z dobových recenzí. V této knize se však o konkrétních filmech pojednává nanejvýš v širším společenském kontextu, o to více tu zbývá prostoru i energie na otázku společenské recepce média jako takového. Obsáhlá edice archivních dokumentů, která tvoří vydatnou část publikace, přináší spoustu zcela konkrétních příkladů, jak na film v jednotlivých etapách sledovaného půlstoletí reagovaly zejména společenské elity. Tato optika dává zaznít jinému, sice dílčímu, leč mimořádně důležitému příběhu – zápasu o společenské uznání kulturní dimenze filmového média. Tento dnes zcela samozřejmý aspekt ještě ve dvacátých letech minulého století vůbec samozřejmý nebyl, ve formě uznání ze strany státu sílil teprve ve třicátých letech a pole potom zcela opanoval za protektorátu. I tato dílčí pointa leží v základech Benešova znárodňovacího dekretu ze srpna 1945. Některé závěry v naší knize budou znít asi nezvykle, ne-li překvapivě. Třeba ten, že celý centralizační proces završený zestátněním kinematografie byl velmi zásadním způsobem ovlivněn příkladem hitlerovského Německa. Ale tak už to chodí, dějiny se vždycky chovají nezávisle na těch, kteří o nich píší.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron

starší články

3.16DOK.REVUE
27. 06. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film