sport


Mír s tuleni (Miloslav Novák, 2007)

Listopadový sport věnujeme diváckým minirecenzím ze stránek www.csfd.cz. Teprve internet alespoň zčásti vyvážil dominantní vliv filmových recenzentů a publicistů, kteří svými texty určují společensky přijatelný názor na konkrétní filmové tituly. Na stránkách Česko-slovenské filmové databáze však může kdokoli ohodnotit shlédnutý film počtem hvězdiček, případně i připsat osobní komentář.

Z českých filmů, které byly letos uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, je zatím uveden jen distribuční titul Mír s tuleni režiséra Miloslava Nováka. „Z filmařského hlediska sice možná lehce nekonzistentní co do použití výrazové techniky, od klasického dokumentu, přes fiktivní děj až po lehký psychedelismus a také z hlediska tématu, které se přibližně v polovině ztrácí a je nahrazováno stále novými a novými úvahami, celkové vyznění filmu je ale velmi silné... Ve své podstatě zároveň povznášející i zničující dílo,“ píše například divák gr8 escape. A divák fuckme dodává: „Místy trochu rozvláčný, ale silný dokumnet, jež diváka párkrát silně zasáhne. Válku s mloky už nikdy nebudu vidět tak jak dříve...“ Ani nejlepší český dokumentární film Poustevna, das ist paradies režisérů Martina Duška a Ondřeje Provazníka, ani jihlavský vítěz diváckého hlasování Pulec, králík a duch svatý režiséra Filipa Remundy součástí encyklopedie zatím nejsou.

Režisérka Věra Chytilová se ve svém filmu Potížistky věnovala těm ženám, které bojují za lepší postavení žen v české společnosti, podle oficiální charakteristiky by snímek „klidně mohl mít podtitul Ženy sobě!“. Divačka Misha píše: „Potížistky jsou opravdu potížistycký film. Pokud to hodně zjednoduším, je to politická agitka jedné ženské politické strany a z tohoto se mi v průběhu sledování dělalo jaksi nevolno.“ Mužský pohled pak připsal igi B.: „No potěš pámbů za tyhle „potížistky“ ... :o( . . . . . To snad ani není dokument – to je sci-fi... :o))) - - - Potíž je i v tom, že V.CH. je už (k mému smutku, protože ty FILMY s její poetikou a grácií jsem kdysi v tom našem kulturním >temnu< miloval !) poněkud „ženou sobě“.“

Snímek režisérky Olgy Sommerové Přežili jsme svoje děti vyprovokoval diváky-recenzenty k otázkám po etice dokumentaristy. „Pořád jsem osciloval mezi názorem, že tohle je bezdůvodný citový vydírání, a názorem, že takovej dokument zřejmě nějakej smysl mít může (myslím ještě jinej než jako záznam vzpomínek těch rodičů). Docela nechutná mi přišla otázka „Co byste dali za to, aby vaše děti mohly bejt teď živý?“ Podobný momenty a vyděračský scény v mých očí dokument dost shazujou. Jinak mě zaujala škála rozdílných osob a charakterů, který režisérka pro natáčení vybrala, v tý různosti spočívala zajímavost dokumentu a díky tomu jsem se díval až do konce,“ uzavírá svůj komentář francis.

Desátého října vstoupilo do českých kin dokumentární roadmovie Lucie Králové Ztracená dovolená ověnčená čerstvými karlovarskými vavříny. „Ochota zúčastnených venovať toľkú energiu spoznaniu identity mužov na ničím výnimočných fotkách je neskutočná. Táto posadnutosť ide naprieč profesiami i kultúrnymi identitami. Je tak silná, že do pátrania sa aktívne zaangažuje čínska televízia (nenapodobiteľným spôsobom ukazuje ako vyzerá optimistický komunizmus podaný prostriedkami dnešnej techniky),“ píše o této dokumentární detektivce divák Radko a dodává, „Sebazhadzujúci a jemne ironický humor … dodáva tomuto skvele baviacemu dokumentu ten správny náboj. Dokument Ztracená dovolená sa pôvodne premietal pod názvom „103 minut z ukradeného kufru“, pričom prvý raz bol uvedený na festivale dok. filmov v Jihlave. Autori ho následne prestrihali, skrátili o 18 min. a zmenili názov. Pôvodná, dlhšia verzia filmu je teda istou raritou, ktorá obehla len zopár kín (možno sa vystrihnutých častí dočkáme na dvd).“

Kdo chce zabít Ashley (Bohdan Bláhovec, 2007)

Druhým dokumentem, který letos reprezentoval českou kinematografii v karlovarských soutěžích, byl portrétní snímek Půjdu, kam chci režisérky Olgy Špátové. Divák Keram42 klade ve svém textu sugestivní otázku: „Olga Špátová klasická, je fajn, že se konečně někdo prokousal k mýtu jménem Radůza, je fajn, když si s ním ulehá do postýlky jako hodnej kamarád, kterej neloudí, ale jen poslouchá Radůziny bebí, je fajn se ohlídnout za minulostí a potkat na ulici Zuzku Navarovou, je fajn vědět, že na nové desce (Salon baroknich dam) bude čerstvá mamina rapovat, ale co takhle opustit tu do oči bijící jistotu lahodného a nekonfliktního dokumentu?“

A závěrem poznámka ke snímku Břetislava Rychlíka Májoví prezidenti, v němž zaznamenal letošní květnové setkání dvaceti hlav evropských států v brněnské metropoli. Jako jediný k němu zatím připsal komentář divák fingon: „Doporučuji počkat na konec, kde Klaus ohrabává nějakou holku. Jen není moc jasné, jestli ta pak říká „Teď se jdu umejt“ nebo „Teď se nebudu mejt“:-)“

Připište příště i vy své poznámky k filmům, které jste viděli.

V listopadu proběhl 24. ročník soutěžní přehlídky studentské tvorby Famufest. V průběhu čtyř dnů diváci viděli přes stovku krátkometrážních a středometrážních filmů, dva filmy celovečerní, workshopy o zahraničních videoklipech, videoartu nebo o filmových plakátech. Porota složená z filmových profesionálů či znalců (Petr Král, Tereza Brdečková, Radim Hladík, David Jařab, Jozef Ort-Šnep, Mária Procházková, Josef Valušiak a Ivan Vojnár) rozhodovala celkem ve čtrnácti kategoriích a mimořádně úspěšná byla letos Katedra dokumentární tvorby. Nejlepším filmem se staly hned dva dokumenty – Rula, ticho, Čumba, doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007 Heleny Všetečkové a Piraňa Viery Čakányové. Za nejlepší režii si cenu odnesl dokumentarista Radovan Síbrt se svojí ateliérovou etuduu Domácí násilí (ve filmovém ateliéru). Nejlepším dokumentem byl Kdo chce zabít Ashley Bohdana Bláhovce.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

3.7DOK.REVUE
19. 11. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue