Sport

Současná generace českých dokumentaristů o Karlu Vachkovi - kontroverzi budící docusoapy Zlatí hoši a Ptáčata

„Eriko, vy máte tak krásnou sukni, vy v ní doslova svítíte... Při pohledu na vás se musím začít smát...“ Něco podobného tehdy Karel Vachek zaujatě vykřikl  a pokaždé, když jsem si sukni vzala na sebe, měl  z toho neskrývanou radost.  A já taky,“ napsala režisérka Erika Hníková pro deník karlovarského filmového festivalu  u příležitosti kompletní Vachkovy retrospektivy uspořádané  k jeho sedmdesátým narozeninám. „Na první pohled je ta sukně trochu podivná, ušitá  z nesourodých materiálů, ale mám pocit, že je možná jako jeho filmy: nesourodé věci, situace, výpovědi se spájí  v myšlenkově barevný spektákl.“ Vít Klusák pak pro festivalový deník zavzpomínal na situaci  z přijímacího pohovoru na FAMU: „Pak byla řeč  o mém námětu Sebezměnaři; je  v něm motiv výměny živého vánočního stromku za umělohmotný. Vachek se na mě najednou upřeně podíval a řekl: «Já mám doma vánoční stromek celej rok.» Bylo mi jasné, že to myslí jako otázku  a že mi další šanci nedá. Koukali jsme na sebe jak dva kovbojové a já pálil  z posledních sil: «Myslíte jehličí  v koberci! » a Vachek odvětil: «Přesně.»“ I Robert Sedláček připomněl jedno ze svých prvních setkání: „Seděl jsem v prváku na FAMU na semináři Karla Vachka. Pan profesor mluvil  a mluvil. Volně proběhl antickým Římem, francouzskou revolucí, českým národním obrozením, Benešovými dekrety, prokletými básníky  a současným českým filmem. Bylo toho hodně  a já jsem to nezvládl. Zvedl jsem se  a odcházel. «Říkám blbosti, že, pane Sedláčku?» smál se na mě Vachek. «Ne, vůbec ne,» usmíval jsem se na něj. Lhal jsem mu do očí,“ přiznává Sedláček, „zatímco jiné tvůrce jsem podle svého názoru už pochopil  a překročil je, Vachek mi tu zůstává nezdolaný  a provokující. Prostě má tu drzost, že přijde  s kamerou mezi lid  a posměšně se ptá: «Proboha, lidi, proč jsme tak blbí?» Mám Vachka  v sobě,  i když mu vlastně nerozumím.“

Neuvěřitelné titulky nabídly české deníky poté, co televize Nova odvysílala první díl své docusoap Zlatí hoši. „Slavia se po aféře  s pomočenou šálou omlouvá.“ „Hokejový svaz pobouřil pořad Novy. Stažení požaduje  i Slavia.“ „Děti mají mít radost  z hokeje, ne močit na šálu, míní šéf hokeje.“ Zářijový televizní program nabídl dvě podoby docusoap – tedy propojení dokumentárních prvků  s principy televizních seriálů  a reality show. Komerční televize ve své úvodní sérii vhlíží do hokejové přípravky sedmiletých  a osmiletých kluků. Největší šok divákům způsobil jeden  z otců, který učí svého syna močit na sparťanskou šálu. Překvapila ale  i hrubost rodičů povzbuzujících při zápasech své malé děti či věty trenéra, že „hokej je dneska jen pro bohatý“, což je  v přímém rozporu  s reklamními letáčky slávistického klubu.

„Rodič, kterej dopustí, aby jeho dítě chodilo do takovéto třídy si na stará kolena nezaslouží nic jiného, než, aby mu to potomek vrátil umístěním do nějaké pěkné «LDN». Pokud má dítě většinu spolužáků IQ tykve, dítě se tomu rychle přizpůsobí  a nic  z něj nebude,“ píše na internetových stránkách České televize divák  s přezdívkou Rodič  k druhé letošní docusoap  s názvem Ptáčata – ta sleduje jeden školní rok brněnské 2. B složené převážně  z romských dětí –  a dodává: „ A nějaký pseudohumanistický řečičky si nechte od cesty, pokud chcete indiány civilizovat, tak si to realizujte na svých dětech.“

Formátům spojujícím dokumentární filmy  s televizními žánry se bude věnovat  i nová sekce Reality TV mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který proběhne ve dnech 26. – 31. října.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

3.10DOK.REVUE
24. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue