Sousedé

dok.revue 4.20

Z polského filmu Włodzimierze Borowika Nultý paragraf z roku 1957

Polsko je naším slovanským sousedem, ke kterému jsme vždy tak trochu vzhlíželi jako k velkoknížecí zemi, zatímco Poláci o nás v dobrém říkají, že jsme takoví „Pepíci“. Češtinu prý mají asociovanou s Menzelovými filmy a s knihami Bohumila Hrabala a vnímají nás jako pábitele. Možná jsme si v něčem vzájemně podobní, dělí nás však přístup k víře a k církvi. Rozdílnost Poláků a Čechů je delší dobu předmětem esejů, reportáží a povídek polského publicisty Mariusze Szczygieła, zejména v jeho knihách Gottland a Udělej si ráj. Sám Szczygieł říká, že je nevěřící, což je v Polsku stále ještě stigma. „Maminka ví, že jsem nevěřící. Vždy mě ale prosí, abych o tom v Polsku veřejně nemluvil, protože to znamená, že ona jako matka neuspěla. Když někdo nevěří v Boha, je to, jako by byl pedofil nebo vrah. Přitom je tu plno lidí, jako jsem já. Jsme menšina, ale stále se zvětšujeme,“ říká Szczygieł v rozhovoru pro Reportér Magazín.

Polský spisovatel přiznává, že ho Češi ovlivnili, protože mu ukázali, že se dá žít bez Boha. „Tenkrát ze mě vytekla víra v Boha jako voda z prasklé nádoby. Ovlivnili mě ale Češi. Knížku Udělej si ráj jsem pak napsal pro sebe. Je to knížka o české kultuře a životě bez Boha. Je to kniha pro mě a pro Poláky a je to nejdůležitější kniha v mém životě. Zeptal jsem se vás Čechů, jak se vám žije bez Boha. Velice mě to posílilo, protože jste mi řekli, že je to fajn život. Že i bez Boha můžeme být šťastní. Netušil jsem to. Byl jsem věřící do čtyřiceti a bál jsem se, že se jako nevěřící najednou ocitnu v nějakém ledovém vesmíru. A pak mě to napadlo! Sakra, vždyť existují Češi a já se jich můžu zeptat!“ 

Právě vztah Poláků k víře se rozhodli prozkoumat ve své dokumentární road movie Jak Bůh hledal Karla režiséři Filip Remunda a Vít Klusák. Film bude mít českou premiéru na letošním MFDF Ji.hlava. O tom, jaký ohlas měl snímek v Polsku a jak vznikal, jsme si povídali s oběma tvůrci v tomto zářijovém čísle dok.revue.

Polsku se věnujeme i v tématu čísla, kde představujeme polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí, nač tyto filmy navazovaly a co naopak svou formou předznamenaly? Tvorba skupiny Warsztat Formy Filmowej bude i jednou ze sekcí letošního, 24. ročníku MFDF Ji.hlava.

Překvapivě se však k Polákům stočí pozornost i v závěru debaty o hraném českém filmu Havel. V situační recenzi čísla o něm hovoří novinářka a překladatelka Petruška Šustrová, politik, spisovatel, historik a právník Petr Pithart a dokumentarista Ivo Bystřičan. Shodují se, že hraný snímek se sice jmenuje Havel, nemá však se skutečným předobrazem Václava Havla příliš společného a nedaří se mu ani věrohodně zachytit složitou dobu normalizace. Jediný, komu se to podle Petra Pitharta dosud podařilo, je Agnieszka Hollandová ve filmu Hořící keř. Češi totiž podle něj ještě od událostí nezískali potřebný odstup. Prozatím se musíme spokojit s tím, že se reflexe naší kultury dočkáme spíše od sousedů, kteří s námi sdílejí 796 kilometrů dlouhé hranice.

V zářijovém čísle dok.revue se však nevěnujeme jen Polsku. Přinášíme pohled na to, jak vznikal dokument Nebe o současné Číně pohledem dlouholetého tamního reportéra Tomáše Etzlera, dále text o vzniku monografie Jiřího Voráče o „dobrém rodákovi“ Vojtěchu Jasném i báseň kanadského experimentátora Mikea Hoolbooma, jenž je autorem znělky letošního, 24. ročníku ji.hlavského dokumentárního festivalu.




4.20DOK.REVUE
29. 09. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková