Sousedé

dok.revue 4.20

Z polského filmu Włodzimierze Borowika Nultý paragraf z roku 1957

Polsko je naším slovanským sousedem, ke kterému jsme vždy tak trochu vzhlíželi jako k velkoknížecí zemi, zatímco Poláci o nás v dobrém říkají, že jsme takoví „Pepíci“. Češtinu prý mají asociovanou s Menzelovými filmy a s knihami Bohumila Hrabala a vnímají nás jako pábitele. Možná jsme si v něčem vzájemně podobní, dělí nás však přístup k víře a k církvi. Rozdílnost Poláků a Čechů je delší dobu předmětem esejů, reportáží a povídek polského publicisty Mariusze Szczygieła, zejména v jeho knihách Gottland a Udělej si ráj. Sám Szczygieł říká, že je nevěřící, což je v Polsku stále ještě stigma. „Maminka ví, že jsem nevěřící. Vždy mě ale prosí, abych o tom v Polsku veřejně nemluvil, protože to znamená, že ona jako matka neuspěla. Když někdo nevěří v Boha, je to, jako by byl pedofil nebo vrah. Přitom je tu plno lidí, jako jsem já. Jsme menšina, ale stále se zvětšujeme,“ říká Szczygieł v rozhovoru pro Reportér Magazín.

Polský spisovatel přiznává, že ho Češi ovlivnili, protože mu ukázali, že se dá žít bez Boha. „Tenkrát ze mě vytekla víra v Boha jako voda z prasklé nádoby. Ovlivnili mě ale Češi. Knížku Udělej si ráj jsem pak napsal pro sebe. Je to knížka o české kultuře a životě bez Boha. Je to kniha pro mě a pro Poláky a je to nejdůležitější kniha v mém životě. Zeptal jsem se vás Čechů, jak se vám žije bez Boha. Velice mě to posílilo, protože jste mi řekli, že je to fajn život. Že i bez Boha můžeme být šťastní. Netušil jsem to. Byl jsem věřící do čtyřiceti a bál jsem se, že se jako nevěřící najednou ocitnu v nějakém ledovém vesmíru. A pak mě to napadlo! Sakra, vždyť existují Češi a já se jich můžu zeptat!“ 

Právě vztah Poláků k víře se rozhodli prozkoumat ve své dokumentární road movie Jak Bůh hledal Karla režiséři Filip Remunda a Vít Klusák. Film bude mít českou premiéru na letošním MFDF Ji.hlava. O tom, jaký ohlas měl snímek v Polsku a jak vznikal, jsme si povídali s oběma tvůrci v tomto zářijovém čísle dok.revue.

Polsku se věnujeme i v tématu čísla, kde představujeme polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí, nač tyto filmy navazovaly a co naopak svou formou předznamenaly? Tvorba skupiny Warsztat Formy Filmowej bude i jednou ze sekcí letošního, 24. ročníku MFDF Ji.hlava.

Překvapivě se však k Polákům stočí pozornost i v závěru debaty o hraném českém filmu Havel. V situační recenzi čísla o něm hovoří novinářka a překladatelka Petruška Šustrová, politik, spisovatel, historik a právník Petr Pithart a dokumentarista Ivo Bystřičan. Shodují se, že hraný snímek se sice jmenuje Havel, nemá však se skutečným předobrazem Václava Havla příliš společného a nedaří se mu ani věrohodně zachytit složitou dobu normalizace. Jediný, komu se to podle Petra Pitharta dosud podařilo, je Agnieszka Hollandová ve filmu Hořící keř. Češi totiž podle něj ještě od událostí nezískali potřebný odstup. Prozatím se musíme spokojit s tím, že se reflexe naší kultury dočkáme spíše od sousedů, kteří s námi sdílejí 796 kilometrů dlouhé hranice.

V zářijovém čísle dok.revue se však nevěnujeme jen Polsku. Přinášíme pohled na to, jak vznikal dokument Nebe o současné Číně pohledem dlouholetého tamního reportéra Tomáše Etzlera, dále text o vzniku monografie Jiřího Voráče o „dobrém rodákovi“ Vojtěchu Jasném i báseň kanadského experimentátora Mikea Hoolbooma, jenž je autorem znělky letošního, 24. ročníku ji.hlavského dokumentárního festivalu.




4.20DOK.REVUE
29. 09. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.