Soukromý vesmír

Helena Třeštíková představuje svůj nový film Soukromý vesmír

Můj nový film Soukromý vesmír byl pro mě zatím nejtěžší ze všech. A taky jde o nejdelší z mých časosběrných projektů. Vše začalo před třiceti sedmi lety. Tehdy jsem dokončila FAMU a v Krátkém filmu mi schválili námět na krátký dokument. Téma – jak mateřství změní ženu. To téma mě zajímalo, protože kamarádky okolo přiváděly na svět děti a já s úžasem sledovala jejich proměnu. Sama jsem v té době děti ještě neměla. Oslovila jsem čerstvě těhotnou kamarádku Janu, se kterou jsme se znaly od dětství. Nejdřív mému nápadu trochu vzdorovala, ale pak jí to jako vystudovanou socioložku začalo taky zajímat a souhlasila. Narodil se Honza. Točili jsme porod a já jsem Honzu vlastně spatřila o pár vteřin dříve než jeho matka. Byl to jeden ze zásadních momentů mého filmařského života, a co živa budu, na ten moment nezapomenu. Janu s Honzou a mužem Petrem jsme sledovali ještě asi půl roku, a pak vznikl patnáctiminutový film Zázrak. Někdy v té době mě napadlo sledovat Honzu dál. Co s ním bude? Tehdy byly kamery pouze na filmový materiál (35 mm nebo 16 mm) a dost těžko dostupné. Celý ten nápad považovali moji kolegové za velkou bláznivinu a chiméru. Nikdo nic tak nejistého nedělal. Přesto se občas podařilo složitě nějaký natáčecí den zorganizovat a natočit střípky ze života Jany a její rodiny. Občas jsem vypůjčila kameru pro otce Petra a on natáčel sám. Honzu, pak i Annu a Evu. Celou tu dobu jsem vůbec netušila, zda materiál někdy využiju ani jak. Ale byly to vlastně neuvědomělé začátky časosběrného natáčení, které pak v dalších projektech dostávalo přesnější obrysy i smysl.

>

Pustila jsem se do Manželských etud, a následně do dalších témat. Honza oslavil osmnácté narozeniny a svým rodičům dal symbolický souhlas s natáčením svého dětství. Jenže brzy poté začal cestovat, zmizel ve světě, a zdálo se, že náš projekt definitivně skončil. Táta Petr stále psal rodinný deník, s Janou jsme se dále kamarádily. A pak jsem si řekla, že to přece všechno nenechám jen tak ležet, a začala jsem plánovat Zázrak po letech. Bylo třeba sehnat peníze a pustit se do koncepčnějšího natáčení. Honzovi v té době už bylo přes třicet a žil v Baskicku, zbývající rodina v Liberci. Já měla množství naprosto nesourodého materiálu natočeného na všechny formáty, které se tu za celou tu dobu vyskytly. A Petrův deník. A představu, že bych chtěla ve filmu zachytit i dobu. A těžkou hlavu z toho všeho. Třicet sedm let života Honzy a jeho rodiny nacpat do devadesáti minut. Stohy papírů jsem popsala spoustou nápadů. Prohlídla hory dobových archivů, hledala základní linky našeho privátního života a jeho širšího sociálního kontextu. Symboly jeho jistot i nejistot. Vertikály a horizontály života. Pak jsem přišla do střižny k Jakubu Hejnovi a spolu jsme se začali potýkat s tím množstvím zcela nesourodého až chaotického materiálu. Udělali jsme asi deset začátků, spousty průběžných tvarů – a pořád špatně. „Sakra, ten materiál v sobě přece musí obsahovat nějaký přijatelný tvar – jen ho najít,“ říkala jsem si neustále. Pořád jsme něco předělávali a já psala o svém zoufalství do svého deníku. Nebýt Jakuba Hejny a jeho invence, ochoty stále zkoušet a trpělivosti, asi by ten film nevznikl. Je to typický příklad filmu, který se opravdu rodí ve střižně. Jsem zvědavá, jak budou diváci reflektovat výsledek našeho zápasu. 

Film vstoupí do české distribuce koncem ledna 2012.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

5.11DOK.REVUE
18. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film