Slepý Gulliver

Martin Ryšavý o svém připravovaném filmu, jenž zachycuje jeho osobní zkušenost cestovatele se slábnoucím zrakem

Slepý Gulliver

Film o rozostřeném vidění světa, korekcích zraku a bídě cestovatelské existence.

Obraz vědomí novodobého cestovatele bloudícího ve vzpomínkách a stopách smyslových vjemů z výprav do vzdálených končin a marně se pokoušejícího nalézt způsob, jak je spojit a uspořádat.

Film Slepý Gulliver je poskládaný z dokumentárního materiálu natočeného v letech 2013–2015 v Rusku, na Ukrajině a v oční optice v Praze na Lužinách. Ústřední postavou je filmař a cestovatel, který si v optice nechává vyšetřit a zkorigovat zrak, aby mohl svou profesi člověka putujícího s kamerou po vzdálených cizích krajích vykonávat i nadále. Průběh vyšetření a rozprava s optikem o poruchách vidění, slábnutí zraku a obecných zákonitostech lidského vnímání smyslových jevů slouží jako rámcová situace filmového vyprávění a je přerušována kratšími i delšími vstupy do prostředí, ve kterých se vyšetřovaný subjekt obvykle na svých výpravách pohybuje, což je v tomto konkrétním případě právě Rusko a Ukrajina, postsovětské teritorium s mnoha obtížně pochopitelnými a v podstatě v rámci jednoho obrazu nesjednotitelnými kulturními a politickými fenomény, nemluvě o možnosti včlenit do něj i věci zcela privátní. Občanská válka na východní Ukrajině, starosti dispečera moskevských komunálních služeb, přípravy státních oslav 70. výročí konce Velké vlastenecké války v regionálním sibiřském centru, návštěva zaměstnanců muzea v bývalém stalinském táboře, sjezd krojovaných severských pastevců sobů, kyjevští obránci náměstí Nezávislosti, neošamanská ideologie vedle ruského imperiálního nacionalismu, večírek abiturientů novosibirského institutu, vlak na Transsibiřské magistrále, transport stáda jakutských koní i čukotská pohádka se ve vzájemném propojování a prolínání stávají čímsi na způsob noční můry či těžké halucinace, skrz kterou prosvítá obraz současné rusko-ukrajinské civilizace a zjevuje se holá nemožnost jakéhokoli sjednocujícího gesta nebo pevného bodu, ze kterého by se tato cestovatelská zkušenost dala nějak uspořádat.

Slepý Gulliver

Všechny tyto vstupy je vzhledem k rámcové situaci v optice možné chápat jako flashbacky, flashforwardy, vzpomínky, představy, sny a úvahy vyšetřovaného subjektu, k jejichž dešifrování a osvětlení permanentně probíhající rozprava s optikem nabízí určitý metaforický (záměrně naivně nebo ironicky používaný) klíč, a navíc i jakousi iluzorní útěchu: jako by vše, co slepý (vlastně jen silně krátkozraký, ale selektivně – a třeba i záměrně – opravdu slepý k mnoha jevům světa a osobním problémům) Gulliver na svých cestách spatřil a snad ještě spatří, bylo možno vnímat jen jako testovací optotypy, jako by vše bylo možné rozložit na elektromagnetické vlnění a tím nějak zmírnit tíhu osobních obsesí, globálních celospolečenských traumat a marné snahy spatřit za tím vším jeden smysl a jeden svět. Kontrapunktem k tomuto „racionálnímu“ komentáři jsou paralelně nabízené mystické výklady, které putujícímu českému filmaři poskytují ruští „čarodějové“: kartář, interpretující během cesty vlakem tarotová arkana, vědma, prohlašující arktickou oblast Ruska za mozek planety, a kybernetický neošaman, pokoušející se zachytit Svatého Ducha do matematických tabulek. V rámci těchto výkladů je vše viděné a slyšené vtahováno do významového pole opírajícího se o takové kategorie, jako jsou archetyp, věštba, osobní síla a magická operace. Obě tyto linie rozprav autorského subjektu se pak proplétají konkrétním materiálem, natočeným v omezeném, ale nikterak logicky ohraničeném časovém výseku, materiálem, který je jen minimálně propojen vlastní vnitřní logikou, o jednoznačném sjednocujícím tématu ani nemluvě. Jediným, co ho spojuje (jde ovšem o způsob blízký spojování sběrných surovin pod tlakem lisu), je strhující moment samotného putování, tedy konkrétního pohybu kamery na nejrůznějších dopravních prostředcích (letadlo, vrtulník, vlak, sobí spřežení, loď, auto, motorové saně) naznačujících Gulliverův fyzický pohyb v daném teritoriu. Ve zvukové složce to znamená privilegované postavení hluku různých motorů jakožto základního zdroje zvukové dynamiky.

Slepý Gulliver

Optikem zkorigovaný Gulliver je na konci filmu připraven ve své cestě pokračovat, aniž by se faktem zakoupení nových brýlí či kontaktních čoček jeho životní situace nějak významně změnila.  Film Slepý Gulliver nabízí totiž obraz putování, které je ze své podstaty nekonečné a neukončitelné, pokud ho neukončí smrt. Stejné zjištění platí i o hledání možných významů, které se jeho hrdinovi – a tomu, kdo z jeho záznamů sestavuje filmové dílo – nabízejí, nebo naopak skrývají. Jde tedy o film s bytostně otevřenou strukturou, který by teoreticky mohl být natáčen a sestavován donekonečna, o film, který se v tomto ohledu snaží napodobit základní lidskou existenciální pozici. Jde o film velmi neúplný, velmi osobní, vztažený k problematickým a možná i málo věrohodným referenčním rámcům, ale přesto snad po svém způsobu vypovídající o podstatných věcech světa.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

1.16DOK.REVUE
21. 03. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue