Skandinávská svoboda s sebou nese velkou daň

Názory dvou severských producentů televizních dokumentů

Ilustrace: Michaela Kukovičová

První prosincový pátek v útrobách České televize na Kavčích horách vystoupili dva významní zástupci dánské a švédské veřejnoprávní televize, aby českým tvůrcům dali nahlédnout do tajů jejich přístupu k mezinárodní dokumentární produkci. Dánskou stanici Danmarks Radio zastupoval Kim Christiansen, jeden z hlavních producentů televizního trháku India’s Daughter (Leslee Udwin, 2015), a švédskou Sveriges Television zastupoval, původní profesí novinář, Axel Arnö, jenž má zásluhu na naplňování programových oken SVT kvalitními mezinárodními dokumenty, jako je Herzogův film Šťastní to lidé: rok v tajze (2010). Přestože spolu oba několik let spolupracují, mají poněkud odlišné názory na to, jaký potenciál v sobě skrývá pojem mezinárodní spolupráce.

Pro Arnöeho je velká síla mezinárodní spolupráce a koprodukce především v obohacování lokálního televizního trhu. „Jelikož naše publikum tvoří nyní všechny generace, musíme najít rovnováhu mezi úspěšnými domácími filmy pro generaci našich rodičů a úspěšnými filmy z mezinárodního či globálního prostředí pro dnešní dvacátníky a třicátníky,“ vysvětlil současnou strukturu potřeb švédského televizního publika. Mladých lidi totiž stále ubývá a je potřeba je u televize udržet, k čemuž může pomoci právě ona kvalitní zahraniční produkce. „Tento trend nám umožňuje přinést na obrazovky švédské televize výrazné filmy ze zahraničí, na kterých se však švédští tvůrci či producenti podílí, a zároveň pomoci švédským filmům uplatnit se v zahraničních televizích,“ komentoval Arnö.

Kim Christiansen za pojmem mezinárodní spolupráce však vidí možnost, jak tvořit kvalitnější filmy, přičemž měřítkem kvality je často sledovanost. „Díky spolupráci můžeme produkovat díla, jež zaznamenají vyšší mezinárodní sledovanost, díky čemuž je budeme moci dostat na zajímavější a sledovanější televizní kanály. Pak si můžeme nárokovat i více domácích programových oken a všichni budeme mnohem spokojenější,“ vysvětlil. Snažil se tak o jakýsi návrh nápravy dosavadního režimu skomírajícího trhu s DVD, který brzdí televizní premiéry. Koho bude v roce 2020 zajímat televizní premiéra letošního filmu o útocích na Paříž? „Dokumentární film mají vidět ti, kterým je určen, a to nejlépe hned,“ uzavřel Christiansen.

Na čem se však oba Skandinávci shodli, je důležitost tvůrčí svobody. Nikoho nechtějí tlačit do předem zadaných „národních“ témat. „Děláme filmy, o kterých si myslíme, že budou v dnešním stále se zmenšujícím světě úspěšné. Těžko můžeme koprodukovat finský film o nahém muži v sauně, kde filozoficky rozjímá o životě,“ vysvětlil Christiansen. Taková svoboda však s sebou nese i velkou daň. Pro autorský dokument tu není místo. „Potřebujeme, aby režiséři kooperovali s námi jako dramaturgy a producenty. Je důležité, abychom se stali partnery,“ dodal Arnö s tím, že většinu televizních dokumentů netvoří absolventi filmových škol, ale novináři nebo antropologové, protože na základě svých profesních zkušeností dokáží myslet i na svého diváka a dokáží najít esenci zkoumaného problému.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

6.15DOK.REVUE
21. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue