Americkou společnost najdeme v motelu

Rozhovor s dokumentaristkou Alexandrou Kandy Longuetovou o jejím filmu Volný pokoj

Odvrácená strana americké společnosti se skrývá v motelech, kde můžeme najít nejrůznější charaktery lidí: zadlužené jedince, narkomany, bývalého vězně... Všichni mají jedno společné, přišli o vše a musejí žít v motelu, kde hledají útěchu a cestu ven ze svého bludného kruhu. Film francouzské režisérky Alexandry Kandy Longuetové Volný pokoj zachycuje příběhy těchto lidí a vykresluje jejich obavy i naděje. MFDF Ji.hlava jej uvedl ve světové premiéře film v soutěži Opus Bonum. Kde se autorka snímku inspirovala a jak pohlíží sama na problémy společensky vyvržených lidí?

Váš film je tématem velmi podobný hraným snímkům jako jsou American Honey nebo The Florida Project zabývající se lidmi, kteří žijí v motelech na okraji měst i společnosti. Inspirovala jste se jimi?
Podobnost je čistě náhodná. Film jsem začala psát před čtyřmi roky a natáčet zhruba tři roky zpátky. O kulturu motelů se zajímám už léta, vnímala jsem ji silně během svých předchozích natáčení a cestování po USA. Populace v motelech se dost změnila od krize v roce 2008, nyní zde žije spousta rodin s dětmi.
Rešerše k filmu jsem začala dělat ve městě Anaheim v Kalifornii, kde se nachází mnoho zábavných parků, jako je například Disneyland a žije zde spousta lidí, kteří v nich pracují. To je podobné filmu The Florida Project, ale v mnoha věcech se můj snímek liší, naše přístupy jsou velmi odlišné. Nezajímaly mě děti (The Florida Project) ani dospívající (American Honey). Chtěla jsem, aby se film odehrával v západní části USA, protože je to místo, kde můžete přeměnit své staré já (ačkoliv to zní trochu jako klišé).
Mojí inspirací pro tento film byli filmaři Gianfranco Rosi nebo Roerto Minervini.

Měla by americká vláda podle vás poskytnout podporu lidem ze slabších sociálních vrstev, například zavést sociální systém?

V USA není žádný sociální systém, jak ho známe z evropské perspektivy. Můžete zde přijít o všechno během jedno dne, tak jak se to stalo lidem, které jsem natáčela. To dělá z Ameriky zemi tragických příběhů a je to dost děsivé.
Například jedna paní, kterou jsem začala natáčet, ale ve filmu se neobjeví, měla čtyři děti, dobrou práci, všechno bylo v pohodě. Její expřítel ji zmlátil tak silně, že skončila v nemocnici s 19 operacemi. Samozřejmě nebyla nějakou dobu schopná pracovat, takže nemohla platit nájem, byla vystěhována se čtyřmi dětmi na ulici. Začala shánět nějaké dostupné bydlení pro zněvýhodněné osoby. Při hledání začala bydlet v motelech, kde utratila všechny své úspory, bydlení nenašla a vůbec nevěděla, co má dělat.
Ohledně sociálního systému se necítím být v pozici, abych mohla říkat, co by vláda měla dělat, jelikož nejsem rodilá Američanka ani politička. Přesto se k pomoci těmto lidem přikláním, protože vláda by měla poskytnout určitá opatření a zabezpečení svým občanům, aby během jednoho dne hned neskončili na ulici, a také by měla dávat druhou šanci lidem bez domova. Bohužel to nevypadá, že by toto téma bylo aktuální pro současného prezidenta.

Postavy ve vašem filmu sní o běžných věcech, postavit si dům, být se svou rodinou. Pohybuj se ale v bludném kruhu. Myslíte si, že mají šanci se z něj dostat?

Velmi těžko. Jak jste jednou v tomto kruhu, špatně se z něho dostáváte ven. Žít v motelu není vůbec levné, platíte víc peněz než za byt v pronájmu. Musíte udělat všechno možné, abyste zde přežil. Je tedy velmi těžké mít nějaké plány s přesným rozvrhem, protože v motelu ztratíte pojem o běžném čase a soustředíte se pouze na to, abyste přežil den. Nacházíte se v pasti. Ale někdy s pomocí přátel, rodiny a různých organizací se z tohoto kruhu můžete dostat ven.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

F2.18DOK.REVUE
26. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film