Realistická metoda a tzv. „filmovost“


Gelegenheitsarbeit einer Sklavin (Alexander Kluge, 1973)

Elementární postupy filmu můžeme nalézt v rané fázi kinematografie u Lumièra nebo Melièse. Lumière pozoroval jednoduché události: dělníci jdou z továrny, vlak přijíždí na nádraží. Meliès vypráví vymyšlené příběhy. Snímá připravenou ateliérovou skutečnost: cestu k Měsíci, verneovky atd.

Z obou zárodečných buněk, dokumentárního a fikčního záběru, se vyvinul dokumentární a fikční film. Dnešní film, určený pro televizi i pro kina, mísí dokument s fikcí, čímž dochází k převrácení jejich funkcí: dokument se stává fikční a fikce má dokumentární výraz (zvláště patrné je to třeba v nacistickém filmu, který ovšem nebylo nutné nijak „vynalézat“). Jednotlivé parametry: barva, zvuk, formát jsou zdůrazňovány, film převzal metody literatury, divadla, show, rozhlasu i žurnalistiky. Základní prvky filmu jsou úzce specializované, jejich základní princip však zůstal stejný: snímají se výřezy z reality, momentky, které se pak vzájemně montují do různých souvislostí. (...)

Tzv. filmovost, ať už v dokumentárním nebo hraném filmu, začíná „reálným a konkrétním, opravdovým předpokladem“. Přímým vstupem v řemeslném slova smyslu je záběr dokumentárního filmu, v hraném filmu pak takzvaná typická, dramaturgicky a psychologicky motivovaná scéna nebo její převrácení: překvapení, atypičnost, zvláštnost, která však nalézá své uplatnění ve stejné realistické iluzi. (...) „Přesto se nám uvedené představy při bližším ohledu ukazují jako falešné.“ Vzniká reálný řád, který chaotický celek nemůže zachytit. Ve skutečnosti je takový proces stavbou načerno. Film jako „bohatá totalita“ mnoha určení a vztahů nevzniká přímým vstupem, ale analytickou metodou, která není záležitostí rozumového vědomí, ale základní formou smyslového vnímání. Této metodě se učíme vzpourou smyslů. Radikální fikce a radikálně autentické pozorování: to je hrubý materiál filmu. Montáž, rozpracování do souvislostí, přetransformování diváckého zájmu, to vše jsou jen další uplatnění analyticko-smyslové metody. Pojímá do sebe společenskou zkušenost (a zároveň v ní zhmotnělý potenciál zájmu pobavit, využít komiky, překvapení, napětí diváka – žádná z těchto reakcí ale nezůstává takovou, jakou historicky vznikla). Je to konstrukční práce, taková, jakou je i stavba železnice a mostů, ale nepoužívá formy čtverce nebo přímky.

Uzavřenost systému přitom nehraje větší roli. Představme si to takto – již několik desítek tisíc let funguje film v hlavách lidí – jako proud asociací, denních snů, zkušeností, smyslovostí, vědomí. Technický vynález kinematografu k tomu přidal jen reprodukovatelné obrazy. Proto nejsou technická masmédia tím základním. To platí pro všechna masová média. Nemohou proto být úplná. Základní, tj. všeobjímající masové médium, je živoucí práce, která je nepotlačitelným výrobním vztahem. I když to zatím není potvrzeno výzkumem, má v sobě autonomní realismus, který má potenciál korigovat omyly a deficity každé realistické konstrukce.

Praxe je oproti tomu zklamáním. Právě důsledně uplatňovaný realistický postup ve filmu přináší „stále tenčí abstrakta“. Na plátně je možná vidět konstrukce, ne však realismus. Tady se skrývá jen obtížně řešitelný problém: produktivní sílu kinematografu je možné rozvinout jen společně se schopnostmi vnímání diváka; není to tedy jen otázka filmařské námahy, pokud autoři zůstanou stát uprostřed cesty k „jednotě v mnohosti“. Jestliže se do takové situace dostanou, zůstanou stát v pozadí. Jejich filmy nebudou mít iluzi reality klasického kina, ale nebudou ani opravdu konkrétní. (...)

Radikální, autentické pozorování přináší výsledky, které jsou průměrnému realismu absolutně cizí, „ještě nikdy neviděné“.


Text převzatý z knihy Gelegenheitsarbeit einer Sklavin. Zur realistischen Methode. Redakčně kráceno.





výpis dalších článků rubriky:  Teorie

2.20Biografické filmy a chvějící se etika reálnaStudie jednoho z nejvýraznějších filmových myslitelů současnosti Timothyho Corrigana, kterou přednesl na podzim 2019 na modulu Média a dokument v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Tereza Hadravová, Timothy Corrigan
1.20Kinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza Hadravová
4.17Pohyb kamery a intenzita prostoru. Doplněk ke studiu pohyblivého obrazuVýznamný profesor filmových studií Ústavu dějin umění na Chicagské univerzitě Tom Gunning, známý především pro svůj pojem „kinematografie atrakcí“, přednesl v roce 2015 na každoroční konferenci SCMS v Montrealu příspěvek na téma pohyb kamery.Tom Gunning
2.17Zpomalující filmy Jamese Benninga a Sharon LockhartovéScott MacDonald ve své eseji představuje tvorbu Jamese Benninga a Sharon Lockhartové, především pak jejich jednozáběrové několik desítek minut trvající snímky.Scott MacDonald
3.15O možnosti kinematografické filozofieEsej amerického profesora filozofie Thomase Wartenberga o hledání možností způsobu, jakým (ne)mohou filmy pěstovat filozofiiThomas E. Wartenberg
2.15Online dokumenty vytvářené formou crowdsourcingu a politika důvěryhodnosti a autority*Esej australského mediálního teoretika Ramaswamiho Harindranatha hledá limity dokumentárních filmů vytvořených přímo lidmi účastnícími se daných událostí a řeší míru objektivity a autenticity těchto typů dokumentů. Ramaswami Harindranath
5.14Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmuTeorie filmů, které pomocí zlomu a odrazu kriticky zkoumají vlastní recepciTimothy Corrigan
4.14Nefikční snímkyTeorie rozumění nefikčnímu filmu skrze konvence a jejich porušováníEdward Branigan
3.14K poetice dokumentu*Příspěvek k vymezení prostoru dokumentárního diskursuMichael Renov
2.14Zotročující touha po smysluManifest radikálně otevřeného dokumentuTrinh T. Minh-ha

starší články

2.9DOK.REVUE
13. 04. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.