Půjdu, kam chci…

Pohled Přemysla Martinka na film Olgy Špátové věnovaný písničkářce Radůze

Půjdu, kam chci

Na letošním karlovarském festivalu zastupoval v soutěži dokumentárních filmů Českou republiku i film Olgy Špátové Půjdu, kam chci věnovaný písničkářce Radůze. Jedná se o první obsáhlejší filmový portrét zpěvačky a hudebnice, která se před několika málo lety prosadila i do mainstreamových médií a její oblíbenost u českého publika od té doby rapidně stoupá. Ve filmu tedy máme možnost poznat mladou, odvážnou ženu, jejíž cesta k úspěchu nebyla vůbec jednoduchá. Radůza za sebou nemá marketingový tým, ale jen svoji hudbu.

Špátová ovšem představuje Radůzu jako obyčejnou holku. Řekne hodně o jejím životě, nechá jí zavzpomínat na Zuzanu Navarovou, připomenout časy, kdy se na Karlově mostě scházeli trampové apod. Radůza v těchto okamžicích pronáší prazvláštní moudrosti typu: „Smrt je obrovský lán slunečnic a já mám slunečnice v tomto množství strašně ráda.“ Tady se nabízí jen dvě možnosti výkladu. Buď film dokazuje, že je Radůza opravdu naivní, místy komická a úplně mimo, anebo že Špátová naprosto podlehla jakési neuchopené touze po intimním dokumentu a ztratila soudnost. Osobně se přikláním spíše ke druhé variantě. Když třeba hrdinka vzpomíná na Zuzanu Navarovou, Špátová poprvé vstoupí do živého rozhovoru se svým objektem, aby se zeptala: „Chybí ti?“ A pak už jen detail zpěvaččiny tváře a podlitých očí a samozřejmě dojemná hudba.

Z filmu se nedozvíme, jestli vznikl za dva dny, nebo za deset. Jestli Radůza běžně jezdí na kole, povídá si se psem a objíždí svá oblíbená místa. Spíše vyvolává zdání klasického několikadenního natáčení s přesným scénářem lokací a improvizovaným dějem v jejich kulisách. Poněkud fádně působí i situace, kdy Radůza odpovídá na nějakou otázku, ale přitom sama řídí auto a kamera ji zabírá přes přední sklo. To jsou momenty čistě samoúčelné, které jen prozrazují, že Špátová na vyzrálý a zajímavý dokument zatím prostě nemá schopnosti ani dost fantazie.

Film vznikl jako součást DVD s koncertem zpěvačky, která po jeho dokončení odešla na mateřskou dovolenou. Je tedy ve skutečnosti bonusem k hudebnímu projektu. Je proto poněkud zarážející, že se takový film dostal do jinak velmi zajímavé karlovarské soutěže. Možná, že film Půjdu, kam chci přesně ukazuje, jak na tom dokumentární film v českých zemích je. Ohlasy v největších médiích byly kladné. Divácké reakce vesměs pozitivní a k tomu navrch přízeň festivalových dramaturgů. Jestli je styl Olgy Špátové v něčem jedinečný, pak je to schopnost bezzubě rozmělnit námět a připravit tak pohodlnou svačinu pro všechny. Životnost tohoto filmu je minimální, ale to ještě neznamená, že je vše v pořádku. Alespoň na tom festivalu neměl co dělat, aby si producent Richard Němec uvědomil, že v některých případech produkuje bonusy pro hudební DVD, a ne skutečné dokumentární filmy. To by si měla uvědomit i Olga Špátová.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

1.7DOK.REVUE
03. 09. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue