Psí láska

Režisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.

Z připravovaného filmu Lindy Kallistové Jablonské Psí láska. Foto archiv autorky

Zhruba před třemi lety mě oslovil producent Pavel Berčík, jestli bych nechtěla natočit film o mushingu. V tu chvíli jsem popravdě ani netušila, o čem mluví, a to slovo jsem si musela vygooglovat. Máš ráda hory, zimu a psy, řekl mi tehdy Pavel a měl vcelku pravdu.

Zároveň mě vždycky zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností a z jejichž příběhu je zřejmé, že bez dobrodružství a výzev nedokážou žít. Ti, kteří dosahují pocitů štěstí v podmínkách, které by se jiným lidem zdály na hranici snesitelnosti.

O dva roky později jsem se ocitla daleko za polárním kruhem a uprostřed noci a ztuhlá mrazem jsem snad věčnost čekala na psí spřežení vedené fascinující ženou jménem Jana Henychová. Svou lásku k horám a mrazům jsem tu noc, kdy teploměr ukazoval −26 °C, přes silný vítr nebylo vidět na krok a péřové rukavice jsem zapomněla v autě, lehce přehodnotila. Záběr jsme po čtyřech hodinách čekání skutečně natočili (a o rok později jsme ho v teple smíchovské střižny zase vyhodili) a já jsem v ten okamžik pocítila jakési perverzní štěstí, že jsem součástí téhle překrásné sněhem zaváté laponské krajiny.
 


 

Musherka Jana Henychová tráví víc než třetinu roku ve dne v noci o samotě, jen s pohledem upřeným na zasněženou krajinu a psí spřežení. Dokazuje, že štěstí má mnoho podob. Foto archiv autorky
 

Psí láska je příběhem jedné ženy a jejích třiceti psů. Jana tráví téměř třetinu roku v severní Evropě, kde se psy trénuje a kde se pak účastní i některého z místních závodů. My jsme se s kamerou zúčastnili nejdelšího a nejnáročnějšího závodu v Evropě, který se jmenuje Finnmarksløpet. Tisíc dvě stě kilometrů dlouhá trasa vede napříč horami severního Norska, teploty v době závodu dosahují i −40 °C, světla je pomálu a lidských obydlí po cestě ještě méně. Závodníci jsou převážně muži, a hlavně samí Skandinávci, kteří mají oproti Středoevropanům mnoho výhod. Na trase jsou povinné checkpointy, kde si závodníci mohou na pár hodin odpočinout, jinak se ale jede ve dne v noci, bez ohledu na počasí. Přibližně polovina účastníků závod nedokončí. Buď dojdou síly jim, nebo psům. Finnmarksløpet má tak pověst závodu, kde více než jinde platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Jana byla navíc jedním ze dvou účastníků, kteří jeli s čistokrevnou rasou husky, v naprosté většině Skandinávci závodí se psy, kteří jsou na dlouhé tratě letitým křížením určeni. (Jana je familiárně nazývá vořeši.) 

Žít svůj sen

Jak plynul čas závodu, začala se před námi odvíjet i životní cesta výjimečné ženy, která mě fascinuje touhou žít svůj sen a obětovat mu prakticky všechno ze svého komfortu. Záhy se ukázalo, že Jana je skutečně neobyčejná osobnost, která kromě velice silné vůle a schopnosti závodit v drsných podmínkách oplývá i talentem zachycovat své pocity na malou kameru. Právě díky tomu, že Jana sama sebe natáčela v situacích, ke kterým by se štáb neměl šanci dostat, vznikl intimní portrét nezlomné, zároveň však křehké a vtipné osobnosti.

Vystoupit z komfortní zóny, sáhnout si na dno, trávit dny i noci s pohledem upřeným na zasněženou krajinu a psí zadky… To vše si asi normální člověk rád vyzkouší, pravděpodobně v tom ale nebude chtít žít víc než třetinu roku. A hlavně, což je pro mě zcela nepředstavitelné, to vše vykonávat a zažívat o samotě. Tři měsíce tréninku tráví Jana ve srubu u jednoho zamrzlého švédského jezera. Tam prožívá o samotě Vánoce a Nový rok. Občas za ní přijedou známí, ale jinak každé ráno vstane, jde se pozdravit se psy a po snídani jede na trénink. Sama občas zakempuje přes noc uprostřed sněhového království, sama vytahuje saně, když jí zajedou pod led, sama si opraví auto nebo sekeru. Sama tráví dlouhé hodiny ve srubu, když je zima příliš velká nebo když je naopak málo sněhu. Sama je ve chvílích smutku i radosti. A tomu všemu říká dovolená.
 


 

Z připravovaného filmu Psí láska. Foto archiv autorky
 

Jana se zcela dobrovolně vzdala klasického způsobu života s partnerem, dětmi a prázdninami v Chorvatsku. Stejně jako většina ostatních musherů záhy zjistila, že osobní život je s profesionálním mushingem v podstatě neslučitelný. Má za sebou jedno nepovedené manželství s americkým musherem a tím je pro ni kapitola muži zřejmě zcela uzavřená. V létě pořádá tábory pro děti s psí tematikou, v té době si dle vlastních slov dětí užije dostatečně. Špatně snáší horka a je zjevné, že celé léto tráví myšlenkami na studený sever.

My jsme na severu strávili jen pár týdnů, ale zůstal nám hluboko pod kůží. S odstupem času jsem začala chápat, proč se Janě z těch pustých zasněžených plání tolik nechce.

Myslím, že náš film je o hledání štěstí a životní spokojenosti. O tom, že člověk může zažívat pocity naprosté radosti v okamžicích, které by se většině z nás zdály přinejmenším nekomfortní. Janin příběh může být značně inspirující. Pro ty, kteří se bojí žít svůj sen, kteří nechtějí vystoupit ze své komfortní zóny nebo se bojí změny. A samozřejmě pro všechny, co mají rádi psy, sníh a legraci.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

.DOK.REVUE
10. 02. 2020


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film