Poslední letošní dok.revue

Žádné účtování. Mohutný říční tok i rychlý vlak se dále řítí tmou

Ilustrace: Míša Kukovičová

V uplynulém roce vyšlo šest čísel dok.revue. Prostřednictvím textů různých žánrů jsme se v nich pokoušeli představit dokument jako živé, dynamické a mnohoznačné pole. Více než kategorizovat jsme se snažili ukazovat vzájemné souvislosti, dotazovat se a hledat; spíše než hodnotit jsme chtěli objevovat. V dok.revue proto převládají rozhovory, debaty, eseje a teoretické studie, a naopak téměř chybějí recenze – tradiční a obvykle dominantní žánr v jiných mediálních prostorech věnovaných reflexi filmu. Poslední letošní dok.revue však, alespoň na první pohled, hodnotí a škatulkuje. Číslu vévodí anketa, ve které se ptáme převážně českých dokumentaristů po filmu a knize, které je v roce 2014 nejvíce zaujaly. Čtenáři, kteří v jejich odpovědích budou hledat „nejlepší filmy tohoto roku“, však budou zklamáni; na to je seznam přece jen příliš různorodý. Právě v této rozmanitosti však, domníváme se, spočívá zajímavost ankety: každou odpověď je nutné číst v jejím vlastním kontextu, ve vztahu k tomu, kdo je jejím autorem. O důležitosti kontextu pro tvorbu i recepci filmů se zmiňuje také autorka významných filmových esejů Trinh Minh-ha v rozhovoru, který jsme připravili do tohoto čísla. Uzavírá je Rozálie Kohoutová, která představuje svůj nový film o kamarádkách Jenice a Perle, a Friedrich Hölderlin, jenž svou básní o Dunaji rozehrál multimediální referenční hru, jejíž poslední výron překvapivě ústí do mohutného toku dokumentu. Nechť i ten „zmítá se divoce“ v následujícím roce.




6.14DOK.REVUE
15. 12. 2014


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film