Poslední dny křesťanství

Ivo Bystřičan na MFDF Ji.hlava představil první záběry z iráckého Erbílu, kde v improvizovaných uprchlických táborech žijí tisíce křesťanů usilujících o přesídlení do bezpečné Evropy. Co vše se za záběry ještě schovává?

Budím se hrůzou. Před přistáním v Istanbulu mám sen, že jsem doma na stole nechal záznamové karty do kamery. Procitám úplně a ne, není to sen. Zuřivě šátrám v batohu a ubezpečuji se, že jsem skutečně v průšvihu. Kde asi tak koupím tak skvělý malinkatý vynález, který pojme hodiny reflexe takzvané skutečnosti… tak malinký, že zůstává věčně zapomenutý? Ve výbušném Iráku, v okolí uprchlických táborů asi těžko. Natáčení je v tahu.

V Istanbulu na letišti jako zásahem shůry objevuji karty, byť třikrát předražené, jak velí duch orientálních trhovišť prolínající se i nazpět na pražské letiště. Tohle nás spojuje. Nadšený ze zachráněného natáčení kupuji placatku laciné whisky, však než tam doletím, vystřízlivím dvakrát. Budím se ale už za hodinu a něco, ještě trochu na šrot. Nenapadlo mě, jak blízko Irák je. Jsem tady rychleji než z Prahy u rodičů na slezské vesnici.

Ráno se vydáváme do uprchlických táborů v Erbílu. Je to metropole Kurdistánu, autonomní oblasti Iráku, která přijala křesťany uprchlé z okolních biblických území, jako je Ninive a další, jako tornádem napadených tzv. Islámským státem. Hned to ráno natrefím na tři obchody se špičkovým vybavením pro kamery a nejnovějšími technologiemi. I leštič bot na ulici jako bonus za dvě vyčištěné boty dává paměťovku jako dárek.

S kamerou nabitou kartami konečně pronikám do uprchlických táborů, které na sebe berou různé podoby. Jednou je to nedostavěný obchoďák, pak zas cosi jako park unimobuněk kolem kostela. Elektřina, voda, klimatizace, televizory, v rukou dětí tablety. Tohle že je neúnosná situace? Čistota, sucho, hygiena, jídlo. Je to nečekaně bohatý svět lepších čtvrtí a stejně tak lepších uprchlických táborů.

Zabere mi pár dní si uvědomit, že nekonečné čekání na smrt může mít i tuto podobu kulisy civilizačního nadstandardu. Po letech bombardování iráckých enkláv zprostředkovávaných televizí mám pocit, že kdo není na smrt vyhublý a oděný v posledním hadru, nemá ještě dostatečný nárok na pomoc, a já to přicházím s kamerou svým způsobem soudit.

„Přijde ti podstatné, jaké si kdo tváří tvář smrti zvládl ještě postavit kulisy?“ ptá se mě místní kněz. Trochu se stydím a zároveň myslím na to, jak došlo k tomu, že křesťanství opouští svou kolébku tak snadno, a co to vypovídá o naší civilizaci. Pere se ve mně paradoxní kombinace ateisty a zrozence křesťanské kultury, která, pravda, zformalizovala do ztracena. „To vy ale opouštíte biblickou půdu bez boje,“ trochu, vlastně naoko, se zlobím.

A on na to: „Jenže my poneseme svou víru kamkoli. Nezáleží na místě, nezáleží ani na Blízkém východě. Víra půjde s námi. Jenže, bratře, kam a co přinesete dneska vlastně vy?“





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

5.15DOK.REVUE
02. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue