PICASSO


Pasolini u hrobu Gramsciho

VI

Ve spořádaném procesí jež řídí
konání city vášeň pro dílo
nikdy ne víra krajiny a lidi

jsou kostry jejichž tělo zjevilo
ztracené bytí věcí až z nich zebe
Vyjádřit je toť vyjádřiti zlo

Měšťanská koketa jejíž hruď se klepe
lačnou zelení a fialovou má tu
jediný smysl dráždit samu sebe

klikyhák v oku jančí kryje zradu
květ vtěluje se v plod a v náznak masa
anebo židle a odstíny smaltu

voskujícího vzniklé soukolí
pobřeží mořské na němž jásá
mrtvolný srpen v jeho okolí

je Mongolka již musíš vymýšlet
svoboda sochy jež nic nestojí
brutální svoboda jež mění svět

neboť jí slouží ta neznámá síla
kterou má neřest a nezkrotná lačnost
nabízet se Vše se tu sbírá

k střízlivé vášni pro průzračnost


 

Básní ze sbírky Gramsciho popel (Le ceneri di Gramsci, 1957) připomínáme, že nakladatelství Levné knihy vydalo Pasoliniho dokumentární film z roku 1964 Hovory o lásce (Comizi d´amore). Režisér cestou napříč zemí zkoumá s kamerou a magnetofonem podbřišek italské společnosti: v době, kdy byl ještě rozvod nezákonný, vstřebává otevřená forma filmu-ankety otázky po lásce a sexu stejně jako odpovědi představitelů různých vrstev a tříd. Před reportážní kameru také vystoupili italský lyrik a nositel Nobelovy cenu za literaturu Giuseppe Ungaretti, spisovatel Alberto Moravia, psychoanalytik Cesare Musatti i někdejší femme fatale italské intelektuální levice Oriana Fallaciová.




1.7DOK.REVUE
03. 09. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue